Ahoj, můžete krátce představit STARLESS VOID? Proč jste se dali dohromady a co vás přivedlo právě k doom metalu? Měli jste od začátku jasno, že se budete držet pravověrného doom metalu?
Tomasz: Ahoj! Kapela vznikla na začátku roku 2022 z iniciativy Bartka, kytaristy ze SANDBREAKER, který ke společnému hraní pozval mě a Joannu. Krátce nato se připojil bubeník Andrzej. Později s námi na několika koncertech hrál druhý kytarista Krzysiek a nakonec sestavu doplnil klávesista Janusz. Ano, od začátku mělo jít o doom metal, dokonce death/doom. S příchodem dalších muzikantů se hudba trochu proměňovala, ale doom vždycky byl, je a bude jejím základem.
Než se dostaneme k vašim nahrávkám, nedá mi to a zeptám se na pozici doom metalu v Polsku. V Česku několik doommetalových skupin funguje, vydávají myslím velmi dobrá alba, ale moc fanoušků nemají. Jak vypadá vaše doomová scéna? Polsko je spojováno především s death a black metalem…
Tomasz: Doom má konečně v Polsku silnou pozici a kapel je spousta. Zúčastnili jsme se internetové kompilace „Trip to Poland“, na které se objevilo… více než sto interpretů. Skupiny jako DOPELORD nebo BELZEBONG jsou známé i ve světě a jezdí na velká turné. Své příznivce mají také GALLILEOUS nebo právě SANDBREAKER. Po přestávce se vracejí starší kapely, například MORDOR nebo NIGHTLY GALE. A pak je tu spousta mladých skupin, které nejčastěji kombinují doom se stonerem nebo psychedelií. Vydávají je přitom velmi aktivní malé domácí labely, případně si nahrávky vydávají samy. Chtěl bych tu doporučit naše skvělé kamarády a kamarádku z VOLT RITUAL.
Joanna: Mám také pocit – i když je to možná jen můj subjektivní dojem –, že doom se vrátil do módy v naší věkové skupině, ale na koncertech je zároveň čím dál víc mladých tváří. Generace „našich dětí“ a ještě mladších lidí zase propadá osmdesátým létům: džínová bunda se stovkami nášivek, bílé kotníkové adidasky, knír a podobné věci. I to je fajn a zároveň to ukazuje, že metal v širším slova smyslu zažívá renesanci. A v něm je samozřejmě místo i pro doomové zvuky.
Pojďme na vývoj, kterým jste prošli. Přijde mi rozumný, napřed nějaké kratší nahrávky, až po nich full album. První EP „Starless Void“ vyšlo v roce 2024 vlastním nákladem na CD-R. Co pro vás tehdy bylo důležitější – získat zkušenosti s nahráváním a ověřit si, že vám to spolu ladí, nebo se mít čím prezentovat pořadatelům koncertů a dostat hudbu mezi lidi?
Tomasz: Opravím jednu věc – „Starless Void“ vyšlo na lisovaném CD a také na profesionálně vydané kazetě. Na CD-R jsme vydali první demo ze zkušebny a koncertní nahrávku. Cílem bylo ukázat se „světu“, dát o sobě na scéně vědět a samozřejmě mít něco, s čím se můžeme ucházet o koncerty. Materiál vznikal trochu bolestivě. Začátky kapely poznamenaly zdravotní problémy některých členů, přesto jsme si stanovili termín, kdy půjdeme do studia, a výsledkem je „Starless Void“.
Ááá, omlouvám se za to pálené CD, nějak jsem to pomotal…
Joanna: Ano, lisování desky jsme svěřili profesionální firmě. Byl to první materiál, který jsem nahrála a který vyšel na profesionálním nosiči. Předtím jsem působila v deathmetalové kapele MOULDED FLESH z Rybniku, ale nešťastná souhra okolností způsobila, že naše album „Mind Over Mayhem“ nejen uzavřelo historii skupiny, ale vyšlo pouze vlastním nákladem na CD-R. Každopádně měl každý člen kapely zkušenosti s nahráváním ve studiu. EP i LP jsme nahrávali u Arkadiusze Dzierżawy v Lighthouse Audio ve městě Pszów. Znali jsme se už dříve; nejlépe se s Arkem zná Bartek, protože spolu hráli v SANDBREAKER a už společně nahrávali. Arek je profesionál a muzikant s dlouholetými zkušenostmi. Vždy jsme se mohli a stále můžeme spolehnout na jeho podporu a odborné rady. Naše kapela se naplno rozjela vlastně až po vydání EP, kdy začaly koncerty. Možná jsme neměli úplně pevně stanovený plán, ale zhruba takhle jsme si představovali, že se věci budou vyvíjet.
Následovalo live EP „Mountain Ash Tapes“, to už se moc nevidí, že by kapely vydávaly živáky. Bylo to plánované, nebo náhoda, že někdo nahrál váš koncert a vám se nahrávka líbila natolik, že jste ji zvěčnili na fyzickém nosiči?
Tomasz: Hráli jsme koncert v místním kulturním centru, kde bylo možné vystoupení rovnou vícestopě nahrát, a to zdarma. Nevěděli jsme, co z toho vznikne, ale kvalita se ukázala jako naprosto slušná. Krzysiek, který s námi tehdy hrál, z nahrávky navíc vytvořil docela dobrý mix, o který jsme se rozhodli podělit se světem. Byl to tak trochu můj nápad, protože jsem fanouškem koncertních alb. Technika pokročila natolik, že dnes ve studiu dokáže v podstatě každý všechno. Nahrávání naživo bez dodatečných úprav chyby neodpouští, zároveň ale ukáže kapelu v její nejpřirozenější podobě.
Joanna: Přesně tak. A navíc je největším fanouškem koncertních alb můj táta, takže taková položka v diskografii STARLESS VOID samozřejmě nesměla chybět. (smích)
Letos jste vydali debut „Mors Certa, Hora Incerta“, na kterém se objevily i starší skladby, ale většina materiálu je nová. Ony starší písničky jste zařadili, aby album shrnovalo celou dosavadní kariéru kapely a taky vám přišlo škoda nemít je na lisovaném CD?
Tomasz: Skladby pocházejí z různých období existence kapely. „Ascent to Godhood“ je vůbec jednou z prvních. Objevila se už na prvním demu ze zkušebny, ale na EP jsme ji nenahráli, protože jí jako by něco chybělo… Ostatní skladby vznikly až po nahrání EP. Některé jsme hráli už na prvním koncertě a poslední dvě vznikly tak trochu na poslední chvíli. Nebyl v tom žádný velký plán. V naší činnosti se necháváme unášet entropií a kosmickou prázdnotou.
Joanna: Přesněji řečeno, „Ascent to Godhood“ byla naše čtvrtá skladba vůbec. Myslím, že by se na EP dostala, kdyby jednoho dne Bartek nepřinesl na zkoušku téměř hotovou „Liquid Fire“, kterou publikum obvykle přijímá velmi vřele. (Možná je to jedna z těch skladeb, které člověka buď zasáhnou, nebo ho úplně minou.) Napsala jsem k ní pro mě důležitý text, plný kulturních odkazů a zároveň velmi osobní, věnovaný příteli, který procházel těžkým životním obdobím. A tak se na EP nakonec dostala právě ona. Jestli to bylo dobře, nebo špatně? Těžko říct. Každopádně dnes přijímám všechno, co jsme dosud vytvořili.
Řekl bych, že na novince jsou skladby propracovanější, mají bohatší aranže, což je dáno větším zapojením kláves. Pořád je to doom metal tradičního ražení, ale zároveň v současném hávu, právě díky oněm neobvyklým klávesovým partům. Jak to vnímáte vy? Má na vyznění vliv angažování stálého klávesáka, otevřel vám nové možnosti při skládání a nahrávání?
Tomasz: Janusz, náš klávesista, neměl vliv na samotnou podobu skladeb. Seznámili jsme se na společném koncertě s jeho další kapelou a požádali jsme ho, aby na album nahrál klávesy. Udělal to, výsledek nás doslova ohromil, a tak jsme ho pozvali, aby se k nám přidal natrvalo. Vliv na zvuk samozřejmě má – skladby získaly hloubku a „chladný“ charakter. Dříve jsme je hráli bez kláves a kvůli Januszovým četným závazkům se to občas děje i dnes. Znějí pak úplně jinak. Ne hůř, ale jinak.
Joanna: Už léta se intenzivně pohybuji na post-punkové scéně a miluju cold wave, ale také elektronickou hudbu. Víš, když vyrůstáš v domě plném metalu a blues, musíš se nějak vzbouřit, ne? ;) Každopádně jsem mnoho let spoluvytvářela festival industriálního umění HOYM Industry Fest, který se konal v areálu historického dolu Ignacy v Rybniku. Za ty roky jsem tam poznala naprosto šílené a geniální umělce, včetně člověka, který odehrál koncert na… našem muzejním parním stroji. Fascinuje mě průmysl a už léta píšu blog o Slezsku – včetně oblastí na české straně hranice – pod názvem Sassy Silesian. Mám spoustu field recordingů z dolů a dalších průmyslových provozů. Teď se konečně můžu naplno realizovat, především díky Januszovi, ale také díky pomoci Mirosława Matyasika, který tvoří elektronickou hudbu, dnes pod jménem Larmo a dříve také jako CH District. Mirek vytvořil intro k EP i intro ke skladbě „Radioactivity Meter“. Zajímavost: na EP je slyšet parní těžní stroj jámy Kościuszko v dole Ignacy v Rybniku, zatímco na LP jde o poválečný elektrický těžní stroj z právě uzavřeného dolu Bielszowice v Rudě Śląské.
Klávesy většinou neslouží ke změkčení zvuku, ale naopak umocňují tíseň a pocit zmaru. Je to od začátku promyšlená součást vašeho rukopisu? A jak hledáte správný poměr mezi kytarami, baskytarou a atmosférickými vrstvami, aby se navzájem nepřekrývaly?
Tomasz: Klávesy byly už na prvním EP. Nahrál je producent a kytarista, ale sloužily spíš jako hluboké pozadí – různé plochy zvuku varhan Hammond a podobně. Dnes jsou klávesy plnohodnotným nástrojem a doufám, že na dalších nahrávkách, které už budeme skládat v současné sestavě, dostanou ještě větší prostor. Co se týče zvuku, Janusz i producent našich nahrávek Arek jsou ve svých oborech skuteční odborníci, takže jim v tomhle naprosto důvěřujeme. Myslím, že s docela dobrým výsledkem.
Joanna: Co se týče studiového zvuku, jak říkal Tomek, Arek a Janusz odvedli fantastickou – nebo spíš děsivě dobrou – práci. Skutečnou výzvou jsou živá vystoupení, protože nastavení, které funguje ve zkušebně, se v jednotlivých koncertních sálech často vůbec neosvědčí. Někdy se zvukař musí pořádně snažit, jindy je těžké se domluvit. A pokud jde o styl, ano, myslím, že jsme chtěli od začátku vyjádřit právě tu zatuchlost a tíživost. Jsme velmi veselí lidé, takoví, kteří by se pro druhé rozdali, ale zároveň jsme citliví a stále zřetelněji vidíme, jak se do naší současnosti vkrádají opakující se vzorce z historie.
Máte jasno v tom, že hlavní zpěv musí být hrubý? Joanniny příspěvky, pokud to správně dešifruju, jsou dvojího rázu – extrémní, ale taky civilní. Berete ženský hlas jen jako zpestření, nebo plánujete jeho větší zapojení?
Tomasz: Jsem hlavní zpěvák a na nic nehraju ;) , takže hlavní vokální linka přirozeně leží na mně. V každé kapele, ve které jsem působil nebo působím, ale byl či je také druhý vokál, třeba jako doprovodné vokály, ať už mužský, nebo ženský. Joannin hlas samozřejmě nabízí spoustu možností a v budoucnu ho určitě využijeme ve větší míře.
Joanna: Zpívání miluju a ke hře na nástroj mě přinutil… ehm… povzbudil ;) můj táta, který je skvělý kytarista, bohužel hraje hlavně… doma. Vybrala jsem si baskytaru, protože jsem k ní vždycky měla bližší vztah, a věnuju se jí od třinácti let. Téměř čtvrt století... To nic nemění na tom, že ze všeho nejvíc miluju zpěv. Měla jsem příležitost zpívat různé druhy písní, dokonce i zhudebněnou poezii a herecké písně, protože jsem absolvovala také herecké studium se zaměřením na činohru. Pořádně „řvát“ jsem začala až ve STARLESS VOID, i když jsem věděla, že něco zvládnu – u zkoušky z hereckého zpěvu na zmíněné škole jsem totiž zpívala… growlem. Vyučující mi takovou roli vymyslela. Bylo to strašně cringe, ale zároveň docela roztomilé. Každopádně ano, chci křičet, chci zpívat a mám velkou radost, že pro to v naší kapele mám prostor.
„Mors Certa, Hora Incerta“ znamená „smrt je jistá, její hodina je nejistá“. Proč jste album nazvali právě tímto latinským souslovím? V textech se objevují staří bohové, alchymie, magie, mor, prázdnota a zánik. Vycházíte při jejich psaní z konkrétních historických událostí, mytologie či literatury, nebo jde spíše o vlastní obrazy a představy?
Tomasz: Název navrhl můj kamarád z kapely HASSELHOFF MESSERSCHMITT, když uviděl návrh obalu, který jsme nakonec stejně změnili. ;) Ta věta se dobře pamatuje a dá se chápat doslova, ale také ji lze vztáhnout k současné, velmi nejisté situaci ve světě. A podobné je to i s texty. Čerpáme z širokého spektra literatury, okultních tradic a poznatků o vesmíru. Ale například v „Zeit der Pest“ nejde úplně konkrétně o mor, spíš o to, co se dnes děje ve světě – a ani u nás v Polsku není zrovna veselo.
Joanna: Samotný návrh obalu je dílem známé a uznávané malířky Grażyny Zarzecké z Wodzisławi Śląského, která je mimochodem maminkou našeho kytaristy. Použité grafiky už mají něco za sebou, ale k albu se skvěle hodí – paní Grażyna tu atmosféru dokonale vystihuje. Co se týče textů, Tomek se neformálně „specializuje“ na vesmír, zatímco já píšu o tom, co mě právě zaujme. Odkazuju se na Junga i na samotnou esoterickou alchymii, která inspirovala mnoho děl tohoto génia. Prvky slovanské mytologie jsem zpracovala ve skladbě „Mgły nocnych mar“, zatímco „Zeit der Pest“ se inspiruje obdobím Sturm und Drang. Mohla bych o tom vyprávět a vyprávět… Každý text je mi blízký z jiných důvodů.
Zajímavá je i jazyková pestrost. Vedle angličtiny používáte polštinu a němčinu. Podle čeho volíte jazyk textů? Polský a německý text napsala Joanna, která ovládá i český jazyk – může se v budoucnu stát, že byste měli text i v českém jazyce? (úsměv)
Tomasz: Tady se není čemu smát, protože samozřejmě plánujeme napsat něco česky. Joanna má částečně české kořeny a moji prarodiče se narodili ještě na území Rakouska-Uherska… A kromě toho jsem velkým fanouškem české hudby. MASTER´S HAMMER a ROOT považuju za naprosto to nejlepší, co se black metalu mohlo přihodit. Rané nahrávky těchto kapel mají v sobě víc ďábla než celé Norsko dohromady. A velké věci se děly i později. BLUE EFFECT patří mezi mé nejoblíbenější kapely vůbec, Radim Hladík byl génius. Podobně si cením nahrávek ENERGIT a COMBO FH, a dokonce i některých počinů Jiřího Schelingera. Myslím, že tehdejší česká hudba byla jako celek lepší než polská, i když jste možná neměli takové hvězdy jako Niemen nebo SBB. Z metalu musím zmínit ještě TÖRR, KRABATHOR a AMON a samozřejmě gotické XIII. STOLETÍ. S jinou kapelou jsem hrál v Česku dvakrát na punkově-grindových festivalech a mám velkou radost, že se nám podařilo vystoupit na jednom pódiu s DEZINFEKCÍ. Dokonce hned po nich, což mě trochu stresovalo. ;) Přijde mi trochu trapné, že naše země leží tak blízko sebe, a přesto většina lidí vůbec nezná kulturu toho druhého státu, případně má jen hloupé stereotypní představy. Obecně ale píšeme anglicky. Polské texty se objevují tehdy, když si to téma žádá – například „Mgły nocnych mar“ hodně čerpá ze slovanské mytologie a démonologie, a „Katharsis“ se částečně vztahuje k našim osobním zkušenostem. Tvrdý německý jazyk zase odpovídal tvrdému a ponurému tématu „Zeit der Pest“. Dodám, že německy vůbec neumím, takže mě Joanna tak trochu dostala do úzkých, ale prý to není žádná katastrofa. Hahaha.
Joanna: Nakonec plánuji napsat také text v češtině. Jsem rodilá Slezanka, a tak polština nebyla jediným jazykem, který se u nás doma používal. Každodenně mluvím slezsky, ale také polsky, česky a německy. Těší mě, že mohu jazyky, které jsou mi blízké, využívat k uměleckým účelům. Moje DNA také dokonale ukazuje, jak proměnlivé a relativní pojmy jsou národ a země. V Polsku mě spousta lidí považuje především za Češku, protože jsem veselá a miluju Krtečka, Arabelu a smažený sýr. ;) Pravda je ale taková, že se můj pradědeček narodil v dnešních Petrovicích u Karviné a vyrůstal v nedaleké Orlové. Později se přestěhoval do Rydułtow, které dnes leží v Polsku. Tehdy to však byla jednoduše provincie Horní Slezsko (Provinz Oberschlesien). Ani nevím, jestli pradědeček mluvil česky. A dnešní Karviná je vlastně Karvinou hlavně podle názvu, protože většina města byla zbourána. Náš dům už také neexistuje. Táta se ale velmi staral o naše kulturní vzdělání a povědomí o vlastních kořenech. To všechno je pro tvorbu velkou inspirací – nejen pro hudbu, ale také pro už zmíněný internetový projekt.
Jak probíhalo nahrávání? Volba studia byla jasná? Dosáhli jste takového zvuku, jaký jste si představovali?
Tomasz: Nahrávání proběhlo hladce a bez problémů. Náš producent Arek je skutečný profesionál – je muzikantem a producentem jedné z nejpopulárnějších polských poprockových kapel, ale zároveň je to starý metalista, takže ví, o co jde. Výsledný zvuk předčil má očekávání. Myslím, že bicí znějí opravdu dobře, lépe než na EP. Osobně nesnáším nahrávání ve studiu, takže jsem o to radši, že všechno šlo hladce a výsledek je povedený. Stres jsem měl jen u „Eternal Wanderer“, protože to byla poslední napsaná skladba. Pak jsem dostal pořádnou angínu, a tak jsem ji poprvé zazpíval celou až při nahrávání… Takové situace nesnáším, ale možná to nakonec nahrávce i prospělo.
Joanna: Ano, výběr studia byl naprosto jasný – a zůstává jasnou volbou i do budoucna. Se spoluprací s Lighthouse Audio jsme nesmírně spokojení.
Kratší počiny jste si vydali sami, velké album vyšlo u firmy Case Studio, což je polské vydavatelství. V tomto směru šlo o předchozí dohodu, nebo jste vydavatele hledali a Case Studio nabídli nejlepší podmínky? V jakém nákladu CD vyšlo?
Tomasz: Vlastně jsme vydavatele aktivně nehledali. Známý nám dal kontakt na Case Studio a všechno jsme vyřídili během několika telefonátů. Náklad není nijak ohromující – 250 CD a 50 kazet – Case Studio ale zajišťuje digitální distribuci a také přítomnost desek v největším, vlastně už jediném řetězci kamenných obchodů s hudebními nosiči v Polsku. Udělalo mi radost, když jsem naše CD uviděl v regálu vedle Józefa Skrzeka ze SBB. Digitální distribuci si člověk může zařídit sám, ale zabere to čas, kterého máme všichni čím dál méně. A já jsem navíc stará škola – poslouchám hudbu z desek a digitální svět mi nic moc neříká. Case Studio je malý label a žádné zázraky jsme nečekali, ale to, co měli udělat, udělali. Do budoucna bychom samozřejmě chtěli vydávat u většího labelu a podnikáme určité kroky, aby se „Mors Certa, Hora Incerta“ dostalo i za hranice Polska.
Joanna: Dříve jsem se digitální distribucí zabývala sama, což vedlo k určitému chaosu. Na YouTube to není příliš znát, ale na Spotify ano: nahrávky vydané vlastním nákladem jsou na jednom účtu s názvem Starless Void, zatímco LP je na jiném. Ukazuje to, kolik nedokonalostí digitální giganti mají. Pokud vím, nedá se s tím nic dělat, tak už to prostě je. K tomu se přidala poslední aféra kolem DistroKidu, jehož služby využíváme. Uvidíme, kam se to celé posune.
Jak často se vám daří převádět atmosféru nahrávek na koncertní pódia? Je pro vás důležitější studiová práce, nebo živé hraní – co vás více naplňuje?
Tomasz: Pro mě bude vždycky na prvním místě hraní naživo. Člověk přece hraje proto, aby se představil lidem. I kdyby jich bylo jen deset. ;) Koncert má úplně jinou energii. Jasně, jsme metalová kapela a na pódiu neimprovizujeme, ale někdy při hraní cítíš, že se děje něco velkého. Je to ten nejlepší pocit na světě, nedá se s ničím srovnat.
Joanna: Před koncerty cítím motivující trému, takovou kontrolu kvality z úcty k publiku. Před nahráváním zažívám podobný stres jako před písemkou z matematiky. (smích) Nahrávání u Arka mám ale opravdu ráda. Mám pocit, že se můžu na cokoli zeptat a že mi poradí, aniž by mě hodnotil. To je důležité. A na koncertech cítím od publika tak velkou podporu, že bych si to nemohla nezamilovat!
A čeho byste rádi dosáhli během dejme tomu následujících dvou let? Máte naplánovány aktivity na delší období – účast na festivalech příští rok, další album na vinylu…
Tomasz: Všeho! Ale vážně – určitě budeme tvořit nový materiál a hrát koncerty. S dalšími dvěma kapelami jsem celkem třikrát vystupoval na festivalech, z toho dvakrát v Česku, a byly to skvělé akce. Doufám, že se někam podaří dostat i nám. Vinyl je sen, ale také poměrně drahá záležitost. Nejde ani tak o samotné peníze, to jsou částky, které se dají dát dohromady. Problém je, že pak jsou ty desky v maloobchodním prodeji docela drahé. Kdo si koupí album méně známé kapely za tolik peněz? Pár kamarádů je trochu málo… Celkově ale prostě chceme hrát a nechat se unášet proudem kosmu. Hudba je nejdůležitější a ve skutečnosti je hudba jen jedna. Všechno ostatní je jen obal kolem ní.
Joanna: Jednou si konečně zahraju na Brutal Assaultu. Jednou. A při té příležitosti si pořádně prohlédnu Kuks a okolí. ;) Děkujeme za rozhovor!
RECENZE „Starless Void & Mountain Ash Tapes“
RECENZE „Mors Certa, Hora Incerta“
