Na naší chudičké fanzinové scéně (letos pauzíruje i letitý držák Buryzone) se objevilo nové jméno – Mental Disorder. První číslo vyšlo na začátku roku, aniž bych ho zaregistroval, druhé jsem si obstaral, protože jsem na něj byl zvědavý.
Vydavatel a hlavní autor Martin v krátkém úvodníčku uvádí, že „zine je pořád bez velkých ambicí a vzniká hlavně z nadšení pro punk, hardcore a všechno kolem toho“. A dodává, že recenze budou v příštím čísle, plánovaném na zimu 2026/2027.
Letní numero je o ostřejších podobách punku, HC a crustu, překvapivě hlavně o zahraničních kapelách, méně o tuzemských. Titulní strana obsahuje kromě názvu zinu a fotku japonské kapely (netuším, které) i přehled hlavních článků, tak na ně pojďme.
První na řadě je profil DROPDEAD čítající pět stran a obsahující stěžejní momenty v působení kapely fungující pětatřicet let. Diskografie je zkopírovaná z Wikipedie, což je snazší než vyzobávání z Discogs, ale nic proti. Kromě záchytných bodů v podobě vydaných nahrávek s autorovými poznámkami nechybí ani data koncertů v Česku. Po stylistické stránce je článek na slušné úrovni, což se dá říci i o všech ostatních.
Některé záležitosti mi přijdou nedotažené. První je absence nadpisu u článku o obalech alb, na kterých jsou fotografie zachycující násilí, válečné utrpení a podobně. Nápad rozhodně zajímavý a zpracování rovněž. Fotky to jsou alarmující, původně vyšly v novinách nebo časopisech a HC kapely si je vybraly jako apely. Namátkou INFEST, CAPITALIST CAUSALTIES, CRUCIFIX, TOTALITÄR. Jako dovětek je krátké (jednostránkové) shrnutí mediálního pokrytí války ve Vietnamu a dopady zpravodajství na veřejnost i politiky.
Následuje něco jako report. Jde o popis zážitků z výletu do Vídně. Napřed do obchodů s deskami, z nichž nejvíce zaujal Musikversorgung, kde Martin nakoupil několik pokladů. Poté se vypravil na koncert a z něj napsal sice krátký, ale slušný report. A protože ho obchod s nevyslovitelnžm názvem zaujal, tak udělal s jeho majitelem Marcem rozhovor o obchodě i záležitostech souvisejících s hudebními nosiči. Na to, že otázky jsou triviální, dopadl pokec dobře, Marco se ukázal jako dobrý společník.
A pak je tu kámen úrazu. Ne že by rozhovor s finskou kapelou G.A.Z.E. dopadl mizerně, ale jde o překlad z internetu. To mi na zinech vždycky přijde škoda, když nejde o autorský text. Rozhovor je to dobrý, jsou v něm probrány všechny kapelní záležitosti, nechybí názory muzikantů na válečné konflikty a hlavně na japonský hardcore punk, kterým jsou Finové inspirováni. U rozhovoru s kolumbijskou skupinou INFRA není původ uvedený, tak doufám, že jej udělal Martin, ale zase mám výhrady – článek nemá žádný úvodník, rovnou se začíná otázkou. Jde o tři stránky, takže na nic moc většího není prostor.
Středobodem čísla je scene report z Ósaky, kde působila a působí řada crustových kapel, personálně vesměs provázaných. Myslím, že tahle sonda se povedla, pro fanoušky žánru, kteří třeba v japonském kraválu zatím nejedou, může článek posloužit jako výborné vodítko, po jakých že nahrávkách by se měli pídit.
Anketa se začínajícími kapelami není ve fanzinech novum, tady se dostalo na čtyři tuzemské partičky: D.P.S., FRANTAXJIZVA, KURARE a RITALIN. Otázky, no ony to ani nejsou otázky, jen témata typu historie, zvuk a inspirace, texty, plány, jsou opravdu jednoduché, odpovědi v pohodě.
Top 100 hardcore punk desek vydaných v letech 2010–2020 připravil Martinův občasný spolupracovník Lukáš. Jde o osobní žebříček, který mi v tištěném fanzinu přijde nemístný. Každý, kdo HC poslouchá, to vidí jinak, Lukáš tam má jen zahraniční kapely, z Česka nic.
Poslední dvě strany opatřené písmeny jsou věnovány Baskicku, napřed krátkému historickému exkurzu od muziky a pak jednomu z nejdůležitějších alb lokality, splitku ESKORBUTO & R.I.P., které Martin podrobil pečlivému rozboru včetně přesahů do veřejného vnímání kontroverzních skladeb.
Na to, že sešitek má 36 stran včetně obálky, jsem toho napsal až až, zbývá grafika a pravopis. Grafika – jednoduchá, přehledná, jako před třiceti lety. (úsměv) Poměrně málo fotek, např. u rozhovoru s G.A.Z.E., ankety nebo baskického splitu nejsou žádné. Pravopis – na jedničku to není, hlavně s čárkami autor bojuje, sem tam ujede i něco dalšího, objeví se překlep nebo zadrhne sloh, celkově průměr.
