Ahoj, jeden rozhovor už jsme spolu dělali, tak bych na něj navázal, na tehdejší poslední odpověď. Na sklonku roku 2022 jste říkali, že byste chtěli jít na začátku roku 2023 do studia. Nakolik jste plán dodrželi? V obalu není nahrávání časově specifikováno…
Rob: Album se v podstatě nahrávalo a míchalo v rozmezí let 2023–2025, takže jsme to ani nechtěli v bookletu nějak časově specifikovat. Z časových důvodů jsme ho nemohli natočit všichni naráz. Nejdřív se udělaly bicí, později kytary, potom zpěvy, vše v Hellsoundu, a následně materiál putoval do rakouského studia DeepDeepPressure k mixu a masteringu. Čas nás vyloženě netlačil, zároveň jsme řešili label a ladili mix, takže celé album vznikalo spíš postupně než nějak hekticky.
První skladby, které jste zveřejnili v roce 2022 digitálně, jste nahrávali částečně v Loco studiu, album „Indivinus“ v Hellsoundu. Proč ta změna?
Rob: Rena ve studiu LOCO už dávno kapely nenahrává, řeší tam hlavně předprodukce LOCOMOTIVE a svých dalších projektů. To, že nám pomohl s demem, byla spíš výjimka. Už od začátku nám bylo jasné, že album budeme nahrávat v Hellsoundu s Honzou Kapákem, což se nakonec ukázalo jako naprosto skvělá volba. Honza nám pomohl usadit některé aranže a vnesl do nahrávky několik skvělých momentů a nápadů.
O tom, jakého zvuku chcete dosáhnout, jste měli jasno? Mix a mastering dělal Lukas Haidinger (DeepDeepPressure Studio), dali jsme mu nějaké nahrávky jako referenční, případně kolik verzí mixu/masteringu vzniklo, než jste byli spokojení?
Rob: Představu o zvuku jsme měli poměrně jasnou. Lukas dostal, jestli se nepletu, dvě až tři referenční nahrávky jako určité vodítko, ale dobře jsme věděli, komu mix svěřujeme. Lukas produkuje spoustu extrémních nahrávek a má velké zkušenosti i s HM-2 soundem.
Jak už jsem zmiňoval, nikam jsme nespěchali. Dělaly se různé úpravy a až se třetí verzí mixu jsme byli opravdu spokojení. Myslím, že se vyplatilo nic neuspěchat. Deska zní skvěle a i v recenzích z různých koutů světa se zvuk často chválí, což nás samozřejmě moc těší.
Typický zvuk je pro old school death metal jedním z poznávacích znamení, druhým pak klasické postupy, riffy, rytmika. Mnozí říkají, že už bylo všechno vymyšlené a zahrané, nejen v OSDM, ale i dalších metalových subžánrech, přesto se nahrávky pořád a pořád valí mezi lidi. Vy jste sem tam z kruhu vykročili, tu k doomu, jinde ke crustu nebo thrashi; je to recept na to, aby album neznělo ryze OSDM?
Rob: Nic jsme vyloženě neplánovali, prostě to tak nějak přirozeně vzniklo. Dneska se spousta kapel žene hlavně za rychlostí a extrémem, my jdeme možná trochu opačným směrem, spíš to utáhnout, zatemnit atmosféru a nechat ty songy víc dýchat. Občas nás baví odbočit k doomu, crustu nebo thrashi, ale pořád se držíme death metalu jako základu.
Doom má navíc hlavně Pepe s Márou hodně v krvi. Ve svých sedmnácti letech natočili se svojí tehdejší kapelou BONE ORCHARD podle mě jednu z nejlepších českých doomových desek vůbec — „Moonwards“. Kdo nezná, měl by si vyhledat a poslechnout.
Jak vás napadlo zařadit do dvou věcí hoboj? Byla to náhoda, že jste znali někoho, kdo na tenhle nástroj hraje, nebo…?
Rob: Márovo syn Mikuláš hraje na hoboj a už ani nevím, koho z nás napadlo ten nástroj do skladeb zkusit zařadit. Mikulda přijel do studia, našla se vhodná místa, nahrál svoje party a bylo hotovo.
Osobně jsem strašně rád, že se nám podařilo zvuk obohatit zrovna o tak netradiční nástroj, jakým hoboj bezpochyby je. Marně přemýšlím, kolik deathmetalových kapel s hobojem jsem kdy slyšel… (smích)
Na „Indivinus“ máte další dva zajímavé hosty, Matta Harveye (EXHUMED, GRUESOME…) a Erica Forresta (ex-VOIVOD, E-FORCE). Jak se vám povedlo získat tyhle význačné muzikanty ke spoluprácia jak probíhala?
Rob: S Mattem Harveyem se znám už dlouhé roky díky svému působení v INGROWING. Měli jsme s EXHUMED vždycky dobré vztahy, odehráli jsme spolu několik koncertů a dokonce vydali i split album. Matta jsem měl vždycky strašně rád jako muzikanta a přišlo mi skvělé zkusit ho oslovit. Poslal jsem mu song, jemu se líbil a svoje sólo nahrál a poslal nám ho, je skvělý!
S Ericem Forrestem to vzniklo podobně přirozeně. Kromě hraní jsem se dlouhé roky věnoval pořádání koncertů pod hlavičkou Antistar Production a před lety jsem dělal několik koncertů jeho kapele E-FORCE. Sedli jsme si lidsky, propařili spolu pár večerů a zůstali dodnes v kontaktu. Jsem obrovský fanoušek jeho éry ve VOIVOD, tedy alb „Negatron“ a „Phobos“, takže mít jeho hlas na našem albu je pro mě osobně něco jako splněný hudební sen.
Ti, kteří znají zpěv/řev Radka Popela z jiných kapel, budou asi překvapení, jaký hlas na albu používá. Těžko se to popisuje, ale je to takový zastřený výraz, který připomíná projev při laryngitidě. (úsměv) Jak složité je Radku přeřadit z tvých častějších poloh do téhle špinavé?
Radek: Já ti ani nevím, není to nic nepřirozeného. Prostě to tak ze mě leze samo. Asi mě i podvědomě ovlivňuje styl hudby a tělo se tomu automaticky přizpůsobí. No a v neposlední řadě už mi není 20 a hlasivky jsou pořád jen svaly, které časem stárnou jako zbytek člověka. Proto to nejspíš zní tak, že potřebuji hospitalizaci na ORL. (úsměv)
O čem jsou vaše texty? A přikládáte jim stejnou důležitost jako hudbě, nebo je to spíš doplněk?
Radek: Texty jsou obecně celkem standardně deathmetalové klišé o smrti, ale nebyl bych to já, kdyby se do toho nepromítaly i nějaké obecné vlivy, pocity a nálady. Dá se říci, že hlavním tématem je to, co je schopen člověk udělat člověku (a jiným bytostem) jen proto, že může. Arogance, korupce, nenávist – vše pramení jen z pokroucené touhy po moci a kompenzaci nějakých frustrací. Texty určitě nejsou jen doplněk, vždy jsem je považoval za velmi důležitou součást hudebního projevu a měly by určitě nést nějaké sdělení. Proč promlouvat k lidem skrze hudbu a nevyužít šanci předat další emocionální rovinu lyrikou?!
Album vychází nejen a CD, ale i na gramodeskách a kazetách. Byla to vaše podmínka, nebo aspoň přání, když jste vyjednávali s vydavatelem, případně vydavateli, pokud jich bylo víc?
Rob: Bylo to spíš naše přání než vyloženě podmínka a Yuriy z Archaic Sound nám v tomhle vyšel maximálně vstříc. Najít label pro začínající kapelu našeho typu byla opravdu mravenčí práce. Oslovil jsem zhruba stovku labelů, reálný zájem o vydání nakonec projevily tři. Asi sedm/deset dalších odepsalo, že se jim nahrávka líbí, ale že už mají plný release plán a byly mezi nimi i poměrně zvučné UG labely. Na jednu stranu to člověka zamrzí, na druhou potěší už jen to, že vůbec odpověděly, protože většina se neozvala vůbec.
Myslím si, že dnes je pro nové a neznámé kapely opravdu těžké najít dobrý label, nebo vůbec nějaký label. Ten trh je strašně přesycený.
Proč jste se upsali ukrajinské firmě – jaké to má výhody a jaké nevýhody? V jakých nákladech nosiče vyšly?
Rob: S Yuriym z Archaic Sound byla od začátku jednoznačně nejlepší komunikace, a i přesto, že jde o menší label, rozhodli jsme se svěřit nahrávku právě jemu a rozhodně toho nelitujeme.
Náklad odpovídá velikosti labelu i tomu, že jsme pořád relativně nové jméno. Pokud se nepletu, vyšlo 300 CD, 100 kazet a 280 vinylů, které bychom měli dostat někdy koncem května. Ještě je asi dobré zmínit, že se label kvůli situaci na Ukrajině přesunul do Německa, takže dnes už funguje odtamtud.
CD disponuje krásným obalem, přesně takhle si myslím by měl fyzický nosič vypadat. Ač máte ve svých řadách Radka coby grafika, ilustrátora, nechali jste si titulku a další obrázky nakreslit od Armina Schweigera. Kdo to je a jak jste na něj „přišli“?
Radek: Díky, přesně takhle by podle nás měl fyzický nosič vypadat. Když už si dnes někdo koupí CD, kazetu a nebo vinyl, měl by dostat něco víc než jen „plastovou krabičku“. Chtěli jsme, aby měl booklet i artwork vlastní atmosféru a člověk měl chuť si to celé prohlížet při poslechu.
Armina Schweigera známe už delší dobu hlavně díky jeho kapele DISTASTE. Kromě muziky je to ale i skvělý výtvarník a tatér. Jeho styl se nám strašně líbil a přišlo nám, že by mohl perfektně vystihnout atmosféru „Indivinus“. Poslali jsme mu texty, nějaké naše představy a on to celé posunul ještě dál. Myslím, že odvedl naprosto skvělou práci.
S vizuálním uměním souvisí i pohyblivé obrázky, videoklipy. Vy jste před lety pořídili video ke skladbě „Demons Of The Past“, plánujete něco teď, když vyšel velký debut?
Radek: Samozřejmě, už nějakou dobu je venku i další video, tentokrát ke skladbě „Skinless“, kde jsem si trochu zahrál i na scénáristu, režiséra a hlavní roli. (úsměv) Věděli jsme jistě, že chceme točit v dané lokaci, kde vznikly i první promo fotky. Je to lesní chata na úbočí Kleti a atmosféra je tam opravdu temná. Paradoxně jsme ale nedokázali jen tak jednoduše zvolit, jaký song by to měl být. Nakonec vyhrála „Skinless“ už jen kvůli tomu, že se trochu vymyká svým devastujícím tempem ze zbytku skladeb. No a kdo jiný než jeden z nejpovolanějších v této oblasti, Marek „Frodys“ Pytlík se mohl zhostit tak zodpovědného úkolu. Spolupráce s Frodysem je vždy naprosto úžasná a výsledky jsou vidět. Děkujeme, Marku!
Je zajímavé, že vám celou dobu drží sestava, ani jedna personální změna. Čím to je? Žádné krize vás nepotkaly?
Rob: Tak víš co, TAEDIFER vzniknul hlavně na přátelské bázi. Všichni se známe dlouhé roky, takže asi i proto sestava pořád drží. Hrajeme opravdu málo, o to víc se na koncerty a zkoušky těšíme a ten společný čas si užíváme. Na zkušebně se scházíme zhruba jednou týdně, takže ani není moc prostor na nějaký ponorky a podobný věci. Občas se neshodneme na nějakých věcech, ale to je asi tak všechno.
Na letošek máte v plánu nějaké „lepší“ koncerty nebo festivaly?
Rob: Jak už jsem zmiňoval, hrajeme celkem málo, ale letos nás bude možné vidět na dvou skvělých festivalech – Karpaty Hard Fest a hlavně Obscene Extreme, což je pro nás samozřejmě velká věc. Jsme za tu příležitost moc rádi a na pódiu uděláme maximum pro to, abychom oslovili nové fans. Do konce roku pak ještě stihneme odehrát nejspíš pár klubových koncertů.
