V úterý 10. 3. se v pražském Rock Café konal koncert pro příznivce řecké stoner scény. A protože k nim patřím, řecké kapely z tohoto ranku to prostě umějí, nemohl jsem chybět. Hrát zde měli VILLAGERS OF IOANNINA CITY (VIC), kapela fungující pod tímto jménem od roku 2007, ale mající dokonce o sedm let starší historii, kdy se pod jménem V.I.C ROYAL zaměřovali spíše na melodický metalcore. Změna jména, a hlavně stylového zaměření do psychedelic/stoner/fock rock/metalových vod byla ale rozhodně dobrým krokem. Jejich doposud poslední album, „Age of Aquarius“ z roku 2019, mě hodně oslovilo, a na nové album „Venceremos“, které vychází u Napalm Records teď na jaře, se moc těším. A právě k příležitosti vydání „Venceremos“ jedou nyní VIC tour, přibližně za měsíc po pražské zastávce se objeví v Bratislavě. Za sebe mohu vyrazit k sousedům jedině doporučit, protože VIC v Praze splnili domácí úkol zaujmout, potěšit fanoušky a navnadit na novou desku na výbornou.
Jako předkapela nastoupila přesně v 20 hodin polská SUNATTA. Kdysi jsem je zaregistroval, pamatuji si, jak jsem zkoušel jejich album „Outlands“ z roku 2018, ale nedokázal jsem se na ně v té době naladit. A je mi to líto, podobné to bylo na koncertě. Pozornost jsem udržel tak do třetí písně, pak už jednotlivé songy začaly splývat. Až do poslední, sedmé skladby, SUNATTA nabídla průřez posledními třemi alby. Meditativní sludge, vzpomínka na OM a občas citace TOOL, bylo provázeno odpovídajícím způsobem ozdobenou scénou. Temnota a skutečné svíčky. To zmiňuji, protože spousta kapel pracuje jen s elektrickými. Vonné tyčinky, které v tak velkém prostoru sice přímo cítit nebyly, ale na podvědomé úrovni fungovat mohly. To vše skvěle dokreslovalo atmosféru k prezentované hudbě.
Opět jsem svou pozornost našel při poslední věci díky tomu, že byla kratší, víc nátlaková a tím i nejvíce hitová. Šlo o píseň „Orcan“ z prvního alba „Climbing the Colossus“, která byla zpěvákem/kytaristou komentována jako první, kterou kdy SUNATTA napsala. Přibližně hodina produkce stačila. SUNATTA si zaslouží moji pozornost do budoucna, ale vyžaduje to více času a specifickou náladu.
Při nástupu VILLAGERS OF IOANNINA CITY byl vizuál scény lehce odlehčen. Ne tolik temnoty, což dobře korespondovalo s hudbou, která je oproti SUNATTA vzdušnější a přívětivější. VIC obohacují svoji muziku o dechové nástroje, klarinet, dudy, kaval. A byl jsem moc rád, že na koncertě byla role těchto nástrojů nezastupitelná. Folk motivy jsou u VIC silné a pokud by chyběly, ztratila by jejich hudba velkou část svého kouzla. Celkem zaznělo dvanáct skladeb, jak z připravovaného alba „Venceremos“, tak „Age of Aquarius“, ale také z prvního alba „Riza“, zde šlo o předělané lidovky, „Skaros“ a „Ti Kako“. Vše bylo předvedeno velmi suverénně, hlavní pozornost na sebe strhával zpěvák/kytarista a právě šedovlasý člen kapely obsluhující dechové nástroje. VIC střídali angličtinu a řečtinu, zdálo se mi, že v publiku bylo dost Řeků, takže zpěvem byly doprovázeny jak hitovky „Dance of Night“ nebo „Father Sun“ s hymnickými refrény, tak i řecky zpívané zmíněné „Skaros“ a „Ti Kako“. Na zpěvákově angličtině je sice znát, že není rodilým mluvčím, ale vůbec mi to nevadí. Možná právě proto, že etno prvky hrají v jejich hudbě silnou roli a kapela se silně hlásí k řecké hudební tradici, to nejde do sebemenšího konfliktu.
V rodném Řecku hrají VILLAGERS OF IOANNINA CITY v daleko větších prostorech, než jakým je Rock Café, dokladem toho je například jejich šest let starý koncert z Faliro Sports Pavilion Arena v Aténách, který vyšel jako live album „Through Spice and Time“ a k dispozici je i záznam na YouTube. Jejich pražský koncert byl velmi kvalitním předvedením toho, proč si to zaslouží.
