
Skupina PICASSO BLOT vznikla v roce 1998 na Slovensku, v současnosti ale působí v Anglii, kam se bratři Peter (bicí, zpěv) a Milan (kytara, zpěv) Panáčkovi přesunuli. V současné sestavě, fungující od roku 2022, s nimi hraje na baskytaru Marek Stępień, jinak kytarista několika zaniklých a několika fungujících kapel, nejen HC punkových; bratři za sebou mají působení v celkem známé slovenské partě NAČO NÁZOV a méně známých S.N.T.
PICASSO BLOT nedisponují početnou diskografií, v roce 2000 debutovali nahrávkou „Daň za život“, o pět let později přibylo druhé (opět pálené) CD „Stav ohrozenia“ a loni, po dvaceti let od předchůdce, nové album „Against The Wall“. To vyšlo na CD vloženém v digipacku a dorazilo poštou ze Stoke-on-Trent, města v anglickém hrabství Staffordshire v regionu West Midlands, s nálepkou Royal Mail. Což je celkem paráda, že CD před přistáním ve schránce ve Strakonicích prošlo institucí s pětisetletou historií. (úsměv)
Historie hudby, jaké se PICASSO BLOT věnují, tak dlouhá samozřejmě není, kořeny má tam, kde všechny punkové kapely. Z kořenů ale v případě PICASSO BLOT vyrostl na „Against The Wall“ celkem košatý strom, na jehož větvích neroste jen klasický hardcore punk. Prvním signálem, že to nebude o třech riffech, je délka skladeb, na žánr jsou velmi dlouhé. Tím pádem se toho v nich musí dít víc, což dokládá hned první „Spreading plague“, která se dá označit jako hardcore, ale nechybí v ní různé kytarové nájezdy a melodie. Totéž se dá říci o druhé „Wild cry“, obě věci mají tah na bránu, šmrnc. Horší je to se zvukem, který je takový nedůrazný, těžko se mi hledá slovo, jakým ho popsat, prostě mi přijde jako ze zkušebny, což asi i bude, studio uvedené není. Stejně tak zpěv – kluci sice žijí v Anglii nějaký ten rok, ale ač nejsem žádný velký angličtinář, výslovnost textů mi přijde jak z kurzu angličtiny pro sotva pokročilé.
Ale zpět k songům – slušné kytarové nápady, ale hudba je poněkud rozháraná, z celého počinu je poznat, že je udělaný na koleně, že ctí ducha etiky „udělej si sám“, že nejde posluchači naproti nějakými jednoduchými popěvky, prostě hrubě, většinou rychle, neurvale, což platí i o křičených vokálech. Pro našince jsou na albu záchytné body v podobě tří slovensky otextovaných skladeb a hned je to takové příjemnější na poslech. „Konflikt života a smrti“ je punkovější, s výraznou basou a melodickou vsuvkou. „Čierna duša“ je typická slovenská punkovka, melodická, přímočará, s občasnými sbory, ani v ní nechybí několik zvolnění a dlouhé kytarové sólo. „Bludná cesta“ je temnější, ve středních tempech, text o bloudění světem je apelující, frázování ale občas lehce drhne.
Předposlední song „Deny the policeman of the world“ je thrashcorový drtič, něco na způsob raných CRYPTIC SLAUGHTER, zároveň důkaz, že kapela pluje v různých vodách, což je při délce alba (51 minut!) nutnost. Začátek poslední „Never“ (nejde o slovenské „nevěř“, ale normální anglické „nikdy“) bych s trochou nadsázky popsal jako country´n´roll, pak se písnička samozřejmě překlápí k punku, tady anglického ražení model 77, nechybí ani frenetický řev.
Obal CD obsahuje vše potřebné – texty, sestavu, fotku kapely, info o nahrávání, proklamaci „DIY or die“, grafika je srovnaná, ale titulní stránka moc krásy nepobrala. Ale i obal je o DIY – vše na tomhle albu je prostě odrazem filosofie členů kapely dělat si to po svém, neučesaně, nesystémově, netrendově, prostě tak, jak to cítí. Což je hodné ocenění, objektivně jde ale o nahrávku průměrnou.
Seznam skladeb:
- Spreading plague
- Wild cry
- Flush the world
- Against the wall
- No way to survive
- Konflikt života a smrti
- Čierna duša
- There`s no God
- Bludná cesta
- Deny the policeman of the world
- Never
Čas: 51:16
Sestava:
- Milan – guitar, vocals
- Peter – drums, vocals
- Marek – bass








