Tiše dodávám, že při mé neúčasti v tak blízkých končinách u místa mého přebývání bych byl jistě panem šéfredaktorem podroben takové tortuře, za kterou by se nestyděla ani španělská inkvizice. Znáte to, Žižkův vraždící palcát a zloba Husitů k tomu :o)))? A tak po 20h nakládám dvojici postav (hell-o Asura & Kuzma) a vyrážíme mrazivou nocí na místo konání za poslechu skvostných Kolling Joke.
Po několika málo minutách hledání vhodného ustájení pro mého dieslového oře (nutno přihlédnout k omezení místa vzhledem k mým řidičským schopnostem při parkování) vcházíme do klubu, kde potkáváme ve dveřích postavu samotného šéfredaktora Mártyho (s pousmáním kvitoval moji přítomnost a velebně mi pokynul) se zbytkem svojí družiny a já si u baru objednávám první sodu a ti, jež nejsou prokleti démonem abstinence první pivko. Chvíli probíhají debaty se známými postavami, prohlížím cédesa v distru a během toho se zvučí v sále. Úderem 21h jako první nastupují Manthas. V hlavě je mám, díky jejich letitému promu, které jako jejich jedinou nahrávku vlastním, zaškatulkované jako velké fanoušky Chuckových Death v období klenotů jako Leprosy a Spiritual healing. A to se celkem potvrdilo. Death metal z konce let osmdesátých s příchutí thrash metalu. Zmíněné perly od zmíněné legendy chovám v patřičné úctě a oblibě, nicméně hudební produkce Manthas mi zrovna na sedací partie neposadila. Ale ani nějak neurazila. Inu, není každý prorokem :o) Prostě klasika. Škoda, že zpívající kytarista nedostal více prostoru. Stejně jako kolega Johan si myslím, že by to výsledku jen prospělo. A stejně jako on jsem si všiml i držení paliček bubeníkem. Ono si toho ani nešlo nevšimnout, protože v našich krajích se nejedná o jev příliš častý. Překvapilo i velké množství kytarových sól jak z pravé, tak z levé strany pódia. Škoda že zvuk nebyl zrovna nejlepší. Po CD s názvem Declaration of decadence se ale porozhlédnu. A ten cover od Slayer na závěr mi zrovna nenadchnul. Už jsem slyšel podařenější verze?
Mé chuťové buňky zažívají orgasmus při druhé Mattoni (hm, to jo?) a druzí vystupují i F.O.B., které poslední dobou vídám poměrně často a nejsem asi sám. Jejich poslední zásek s názvem Default koncertně propagují opravdu kvalitně. Ze zmiňovaného nosiče se hrálo hojně a tak pecky jako Imagination of the sea, Lonely man a Just another day ani tento večer nechyběly. Zvuk se vylepšil a kapela hrála svůj standart. Jak je u nich zvykem, tak vysoký. Časté vystupování je znát. Příjemné vystoupení v rytmu death metalu. F.O.B. jsou jasným důkazem toho, že i s jednou kytarou se dá udělat spoustu parády. Tak mě napadá, že by nebylo na škodu zařadit do playlistu nějakou skladbu z dema...
Na tento koncert jsem jel hlavně na Despise a ukázalo se, že jsem super zážitek předvídal dobře. Brutal death metalová mašina, která ve svém ranku v našich končinách těžko hledá konkurenci. Každé jejich vystoupení, které jsem viděl, bylo adrenalinovou bombou do postav pod pódiem. Tím spíše, když za bicími opět sedí fenomenální Tom Corn. Na Brutal Assaultu se mělo jednat o jeho poslední vystoupení s Despise, ale vše je zjevně jinak. Naštěstí. Takových bubeníků v kraji vezdejším mnoho neběhá. O zážitek je postaráno pouze pozorováním jeho šíleností za šílenou artilerií. Ale v případě Despise je na co koukat a co poslouchat u všech členů v čele se ?zpěvákem? Seppem. Hotový death metalový kazatel. Jeho řev a pódiovka fuckt stojí za to. Oproti jiným koncertům, které jsem viděl, se tentokrát tolik nevěnoval výletům s mikrofonem pod pódiem. Ale jedna exkurze mezi lid proběhla. Zvuk už je kvalitní (aby taky ne po takové dlouhé zvukovce?) a hudba šlape jak smrtící mašina. Klasické změny temp, stopky, sypačky, střední tempa, flažolety? Pod hrající kapelou se začína poměrně divoce ?tančit? a ohlas je více než slušný. Právem. Už se těším na jejich nové CD (mělo by se jmenovat Fragments of reprisal), které by mělo vyjít v průběhu tohoto roku. Pro moji osobu jeden z nejočekávanějších titulů domácí scény. Bude se jednat o povinnost pro fanoušky Skinless, Deeds of Flesh, Prophecy, Dying Fetus a dalších, podobně laděných smeček. Paráda. A Millenium fuck je šleha jako prase! Ale jako vždy v jejich případě bych uvítal mnohem delší set. Vždycky se mi zdá zvukovka delší než samotný koncert. To nic ale nemění na tom, že od téhle smečky se ještě dočkáme velké věci. Potenciál je do očí a hlavně do uší bijící.
Večer uzavírají pořádající Martyrium Christi. Tuhle partu jsem poslední dobou rovněž několikrát viděl živě a nikdy mi nezklamala. Tedy, snad jen tím, že stále není venku nějaký nový stříbrný kotouček? Přesně zahraný death metal s kvalitními instrumentálními výkony. Pecky jako Spread my blasphemy nebo You Bastards opět zazněly, takže co více si přát. Spokojenost panuje v celém, poměrně slušně zaplněném, sále. Myslím, že ze všech účinkujících měli práve Martirium Christi ohlas největší. Jinak zpívající kytarista Tomajda slavil narozeniny, takže dodatečně vše nejlepší? Je zajímavé, že i přes velkou vzdálenost, která členy téhle bandy od sebe dělí, jsou koncertně poměrně aktivní. Zápal pro věc jim rozhodně nechybí.
Co napsat závěrem. Dobře organizovaná akce se spoustou známých tváří, slušným zvukem a dobrým obsazením vystupujících. Mattoni nedošla, tudíž jsem měl co popíjet (schůzka s tou čubkou střízlivostí mě zrovna nenadchla? Řidič těžký život má a jeho úloha je nevděčná!) a F.O.B. nepokračovali v trendu z předchozí akce ve Strakonicích a činely se dostaly na své místo do zkušebny v Táboře. A ten klubík s rozkošným metalovým názvem v Přešticích nemá chybu. Kéž by se podobný nacházel i v Plzni? Příjemná sobota.
