Srdečně zdravím, chlapi!
Bývá zde dobrým zvykem, zpovídáme-li kapelu, která je na stránkách Fobie poprvé, že v úvodní otázce nahlédneme do její historie. Ta je v případě NEURO BATS poměrně skromná, neb se datum založení váže ke konci roku 2022. Přesto, co se vám v těch cirka třech desítkách měsících již podařilo a kde jste zanechali svůj hudební otisk před setkáním v NB?
Robert: Ahoj Lukáši, díky moc za příležitost u vás na webu představit naši kapelu.
Odehráli jsme dosud 18 koncertů, nahráli dvě EP, z toho to první dokonce před prvním koncertem vůbec, natočili jeden videoklip (druhý je v procesu) a během krátké doby získali celkem solidní základnu fanoušků, kamarádů a podporovatelů. Ohledně dávné či nedávné hudební minulosti, všichni máme za uplynulé desítky let celkem bohaté zkušenosti, a to i společné – např. s Jirkou jsme v roce 1995 zakládali KEVORKIAN, s Davidem o pár let později PHANTOMS OF FIRE. Jirka s Davidem hráli spolu v EASTERN STAR, David s Honzou zase v UNHOLY PREACHERS… je to holt jeden malej zatuchlej rybník, haha...Všichni z nás navíc individuálně hráli či hostovali v dalších projektech, ale ten výčet by byl opravdu na dlouho...
Honza: Já jsem v kapele zatím poměrně krátce (podzim 2024), ale i z téhle pozice je vidět, jakou cestu už stihla urazit. Má skvělý repertoár velmi osobitých a na české poměry celkem těžko stylově zařaditelných skladeb, dvě hotové nahrávky, kompletní set-list, odehrané koncerty s velkými kapelami po boku…
Já sám jsem měl za sebou víc jak desetiletej „sabatikl“, takže moje předchozí počiny jsou spíš z dávnější historie, konkrétně spolupráce s Davidem v UNHOLY PREACHERS – a byla to dost jízda. (smích)
Proč právě NEURO BATS?
Jirka: Název vznikl tak trochu náhodou a tak trochu úmyslně. Hledali jsme něco, co by neznělo tuctově, nebylo žánrově zaškatulkované a zároveň mělo nějaký obraz, co se dá dál rozvíjet – vizuálně i významově. Po spoustě klasicky divných nápadů nakonec vznikl název NEURO BATS, což je spojení slov „neuro“, jako neuroticismus, a „bats“, tedy netopýři. Právě netopýry jsem jednou večer cestou ze zkušebny zahlédl na ochozech strahovskýho stadionu a bylo to dost magický.
Inspirací pak bylo i prostředí naší zkušebny – betonový sloupy, ochozy, noc, temnota, sychravo, lehce ponuro. Vlastně dost jako naše hudba. Ale hlavně to prostě dobře zní – a má to i trošku sebeironie, což je nám taky blízký. Takže to sedlo.
Honza: Ptáš se na název kapely nebo na moje působení právě v této kapele? (smích) K tomu prvnímu už všechno řekl Jirka, takže teď o tom, proč já a NB… Protože to jsou v první řadě strašně fajn lidi a taky se se všemi léta znám a vážím si jich jak lidsky, tak i hudebně. V jednom rozhovoru jsem psal, že v době mých „telecích let“ byla vidina jednou hrát s muzikantama kolem PHANTOMS ON FIRE a dalších podobných kapel nedosažitelná meta… a ejhle je to tady a já jsem za to hrozně rád. Navíc mě ta hudba – tedy naše tvorba – neskutečně baví.
Máte v kapele hlavního nositele nápadů, které pak většinou kolektivně dolaďujete, nebo je to od začátku do konce práce všech?
Robert: Co se týče hudby, obvykle jako první přicházím s hlavními motivy – na kytaru nebo basu – včetně celkového vyznění a atmosféry skladby. Tyhle nápady se snažím co nejvíc předpřipravit: aranže, tempo, linie pro kytaru i basu… zkrátka co nejucelenější základ pro další práci ve zkušebně. Tam společně s kapelou řešíme rytmiku a doladění bicích i basy. Nejnáročnější fází je pak začlenění zpěvu na hotovou strukturu – David přináší text, a na jeho základě se tvoří vokální linky, případně dál upravujeme aranže a přidáváme melodické vyhrávky nebo zvukové detaily.
Honza: Dosud hudební motivy i následné koncepty aranží přinášel téměř kompletně Robert. Já osobně se ale těším z toho, že v tvorbě již postupně taky přikládám ruku k dílu. Vypadá to, že teď se postupně usazuje model, kdy nápady budou přicházet hlavně od „melodické sekce“, tedy od kytar a basy, pak se společně doladí rytmika a nakonec se skladby dotvoří vokálně. Viz i to, co popisuje Robert – ten proces má poměrně jasnou strukturu.
David: S tím zpěvem je to maličko jinak… Nejdřív si do hudby vymyslím zpěvovou – melodickou linku ve smyšlených frázích a do ní pak napíšu text. Dost často už v té „svahilštině“ spontánně vznikne nějaká nosná fráze, rým či smysl… No a podle toho pak domýšlím ten zbytek. Takhle nějak jsem to dělal i v předešlých kapelách.
Co NEURO BATS a zkoušky? Daří se scházet v pravidelných termínech, nebo se jedná o nárazovky, když to zrovna vyjde?
Honza: Teď přes léto máme spíš takový prázdninový režim a četnost zkoušek jsme trošku stáhli na nutnou přípravu před koncerty. Dáváme si prostě trochu oraz. Předcházelo tomu ale dost náročný období – květen a červen jsme odehráli poměrně dost koncertů a předtím jsme intenzivně makali na novým materiálu do studia, takže si tenhle lehčí režim docela zasloužíme.
Robert: Jinak ale za běžného provozu držíme pravidelnej rytmus zkoušek, většinou jednou týdně. A kdyby to někoho zajímalo – je to vždycky v neděli večer. (úsměv)
Po prázdninách každopádně naskakujeme do plné polní a jdeme zase makat.
A když už hovoříme o zkušebně, pochlubte se prosím svým zázemím…
Honza: Naše zkušebna je jako z říše snů. Nikdy jsem nezkoušel v lepším, krásnějším, útulnějším, uklizenějším, čistším (a já nevím jakém ještě) prostoru. Navíc má fantasticky vyřešenou zvukovou izolaci, takže se tam hraje opravdu parádně. Je radost tam trávit čas. Nicméně každá krása si samozřejmě vybírá svoji daň – taháme gear do třetího patra bez výtahu… Ale co už, bejvalo i hůř (čtvrté patro, smích).
Robert: Jak říkal Honza, tohle všechno platí! Sdílíme prostor s kapelami TENGRI a ETERA, což jsou takoví naši domácí souputníci. Mají skvěle vybavenou zkušebnu, která zároveň funguje i jako nahrávací studio, a my jsme fakt rádi, že tam můžeme být s nimi.
Pro záznam materiálu „Neuromantic Heavy Beats“ jste zvolili studio Sonic Library. Čím vás právě toto oslovilo a jak šlo samotné nahrávání od ruky?
Robert: Je to studio našeho kamaráda Tomáše „Kejmyho“ Kejmara, se kterým jsme se jako kapela sblížili, když u nás na pár koncertech zaskakoval na basu. Je to vynikající muzikant a fajn člověk. Svoje studio provozuje relativně krátkou dobu, ale s o to větším nadšením, pečlivostí a kvalitou. Tentokrát jsme provedli experiment s kombinovaným modelem – všechny náběry nástrojů a zpěvu proběhly u Tomáše v Sonic Library a finální mix a mastering u Ondry Ježka v Jámoru. Byla to zajímavá zkušenost s velmi dobrým výsledkem.
Honza: Já bych tady hrozně moc chtěl poděkovat Kejmymu za jeho mentoring přístup a péči, kterou naší nahrávce věnoval – prakticky jako pátý člen kapely, což v našem případě platí téměř doslova, protože s NB přede mnou odehrál slušnou řádku koncertů. Jeho trpělivost, nadhled a cit pro detail byly pro nahrávání obrovskou přidanou hodnotou.
No a to, co s náběry pak udělal Ondra Ježek ve studiu při mixu a masteringu, nás následně posadilo na prdel podruhé. S nahrávkou jsem fakt maximálně spokojen a stále v mých uších pozitivně dozrává. Doufám, že si získá oblibu i u našich fans.
Jakými tématy se zaobíráte ve svých textech?
David: Ta témata nemám nějak předem daná, prostě se objeví. Některé texty jsou hodně osobní a vlastně je asi nechci jakkoliv dál dovysvětlovat. Myslím, že je v pohodě, když si to pak každý bude interpretovat po svém. Obvykle to společné téma je o nějakých úzkostech, strachu a tak podobně. Hodně textů je ale také o tom, co se teď děje ve světě. O tom, jak se z lidí pod vlivem dezinformací stávají užiteční idioti ruské propagandy, obecně o nástupu fašismu ve světě. Což se pak zase pojí s těmi osobními pocity úzkosti. Je to takový začarovaný kruh šílenství, který se mi teď aktuálně nedaří prolomit. Ale třeba první text, který jsem pro NB napsal, byl o krizi středního věku, tak snad se mi podaří přijít ještě s nějakým podobně pohodovějším tématem.
Velice se mi líbí obálka aktuálního EP, kdo je jejím autorem a proč právě tento motiv?
Honza: Všechny vizuální a graficky-kreativní věci u nás dělá Jirka a je to naprosto skvělý. Jiříku, jak to tedy všechno vzniká?
Jirka: Je to koláž. Hand made. (úsměv) Stejně jako u minulý desky. Vždycky vycházím hlavně z pocitů, který ve mně ta hudba vyvolává – to je základ. Někdy k tomu přidám i něco z názvu desky, ale hudba má přednost. Tohle konkrétně je takový vizuální otisk nálady, kterou v sobě „Neuromantic Heavy Beats“ má. Snažím se tímhle přístupem dělat i všechny ostatní věci kolem kapely – obaly, merch, back dropy… aby to všechno drželo pohromadě a mělo vlastní výraz.
„Neuromantic Heavy Beats“ obsahuje čtyři věci původní a jeden cover. V infu se píše, že by v případě vaší produkce měli zbystřit především fanoušci MONSTER MAGNET, ROLLINS BAND, KYUSS nebo DANZIG, přesto jste pro předělávku sáhli k JOY DIVISION. Co vás vedlo k této volbě?
Robert: JOY DIVISION máme všichni rádi. Při výběru skladby na cover jsme každopádně sáhli k jejich ranější, méně typické tvorbě. „Warsaw“ má podle mě všechno, co by měl mít dobrý cover – je to syrový, úderný, jednoduchý, ale přitom v sobě nese obrovský náboj. S naším podáním jsem fakt spokojenej. Valí to v podobné kadenci jako zbytek desky, ale celkově je ten song daleko přímočařejší. Takže za nás ideální pecka na závěr.
Jirka: Chtěli jsme cover, co nebude ve stejným stylu, jako hrajeme, ale zároveň nás – teda hlavně mě (úsměv) – dost ovlivnil.
Jaká vystoupení se vám prozatím podařilo odehrát? Dá se některé (ať už z pozitivního, nebo negativního hlediska) zařadit do kolonky nezapomenutelné?
David: Pro mě je pořád nezapomenutelný první koncert v Dejvické Klubovně. Vylezl jsem na pódium po poměrně dlouhé době a byl jsem hrozně nervózní. Jakmile jsme ale začali hrát, hned jsem se cítil jistej v kramflecích a zpátky na palubě. Z toho koncertu pak vyšel hrozně vtipnej report, autorovi jsme údajně kompletně zkazili večer. Jsem rád, že naše hudba vzbuzuje emoce.
Robert: Pro mě byly zatím vydařené všechny koncerty, co jsme za ty dva roky po republice odehráli. Osobně si vážím všech pořadatelů a možností si zahrát bez výjimky, a to zejména v dnešní době. K těm intenzivnějším, co se týče prožitku, bych zařadil předskakování inspirativním zahraničním skupinám, např. legendárním americkým ZEKE na 007, anglickým LOS PEPES v Kolíně, norským KILL CITY BANDITS v Brně a Praze či nedávno americkým CASTLE v Modrý Vopici. Zajímavostí a možná i výhodou je, že jsme za tu dobu hráli velmi často pro rozdílné publikum, což nám dává šanci oslovit fanoušky naprosto odlišných hudebních žánrů...
Studio máte odzkoušené, nějaké ty koncerty rovněž odehrané, skvěle vám to šlape, není čas zauvažovat nad debutovým albem?
Honza: Rádi bychom vydali dvanáctipalcový vinyl, který by spojil obě naše dosavadní EPčka. Ty skladby bychom asi nechali tak, jak jsou – maximálně bychom lehce srovnali master, což se stejně pro vinyl musí udělat speciálně. Pak si asi taky trochu pohráli s konceptem a grafikou obalu, ale to bychom nechali plně na Jirkovi. Myslíme si, že by to mohlo skvěle fungovat jako celek i přes to, že EP vznikala odděleně.
Robert: Co se týče nové dlouhohrající desky, tak tam to bude na delší trať. Naše tvorba je – na český poměry – možná až trošku koncepční, takže nové songy nevznikají úplně na běžícím páse. Nechceme nic uspěchat a než nastřádáme materiál, který si zaslouží long-play formát, asi to ještě chvíli potrvá. Ale chuť a ambice tam rozhodně jsou.
Honza: Ještě možná doplním, že deska každopádně v plánu je – ať už ve variantě prvně zmiňované, nebo – jak říká Robert – za nějaký delší čas. Už jen kvůli tomu, že bychom rádi zkusili oslovit nějaký label, který by nám pomohl se dostat do širšího povědomí.
Plány NEURO BATS pro zbývající měsíce roku 2025?
Honza: Do konce roku máme na každý měsíc sjednané koncerty, takže určitě živé hraní, a vedle toho chceme také začít tvořit nové věci. Jo, a samozřejmě trošku šlápnout do proma, oslovit nové publikum, pořadatele, festivaly pro nadcházející sezónu atp…
A za několik málo dní budeme ven pouštět nový klip – na song „They Prowl The Graves“ z nově vydaného EP – takže se můžete těšit na další novinku.
Robert: Za mě určitě neustálé zlepšování stage performance – a to jak po hudební, tak i koncepční stránce. Závěr roku není koncertně zase tak natřískanej, takže máme teď super příležitost zamakat na ještě větší sehranosti, která je zkrátka alfou a omegou. Každopádně na novou tvorbu se taky těším – Honza přišel už s několika nápady a je to super. Holt nová krev. (smích)
David: Pro mě je prioritou živé hraní a kontakt s publikem a našimi fans. I když mě (jak už jsem kousek výš popsal) téměř každý koncert doprovází nervozita a jistá tréma – a když se před samotným vystoupením nevybleju, tak už to pomalu ani nepovažuju za dobrej koncert (smích) – stejně to miluju a každou akci si užívám. Je to přesně ten důvod, proč chci hrát celej život v kapele.
Veliké díky za váš čas a bezva odpovědi.
Honza: I my děkujeme, bylo to moc fajn a ať se FOBIA zine daří!
Fotky:
č. 1: NEURO BATS promo
č. 2: NEURO BATS ve studiu Sonic Library s Kejmym
č. 3: NEURO BATS s KILL CITY BANDITS a LIQUID JESUS
č. 4-6: NEURO BATS, foto David Hilský
č. 7-9: NEURO BATS, foto Pepa Chose Heinl
č. 10: NEURO BATS, foto Vojta Florian
č. 11: NEURO BATS s CASTLE
č. 12: cover EP „Neuromantic Heavy Beats“
