Písecká přehlídka zahraničních plus minus heavymetalových kapel od druhého ročníku v roce 2022 hlásí vyprodáno, a to dlouhou dobu před samotnou akcí. Za obrovským zájmem o žánr, který u nás nemá v současné době ani početnou fanouškovskou základnu, ani kapelní zastoupení, je zahraniční klientela – odhadem tři čtvrtiny přítomných nemluví českým jazykem, převládá němčina, kterou šprechtí chlapci a děvčata z Německa a Rakouska. A taky náležitě vypadají; už jsme to v minulosti v reportech uváděli, ale třeba je někteří čtenáři nečetli, tak pro ně: děvčata v leginách, vestičkách, chlapci v džískách plných nášivek a úzkých kalhotách, většina s retro účesy, pánové s kníry, řada obuta ve vysokých botách, prostě propad v čase asi o čtyřicet let. Přitom řadě návštěvníků je pod třicet, takže nemůžou zlaté časy heavy metalu pamatovat ani omylem…
Když se ještě vrátím ke kapelnímu zastoupení, tak letos dorazily skupiny z Evropy i zámoří, nejen z USA a Kanady, ale dokonce i z Austrálie. Takže velmi pestrá mezinárodní soupiska, přičemž některé party se v Evropě objevily vůbec poprvé. Pro mě bylo „poprvé“ u všech vystupujících, alespoň si nevzpomínám, že bych některou kapelu někdy na živo viděl. Zároveň mi startovní pole prvního (i druhého) dne přišlo příliš početné, takže jsem v pátek dopředu odpískal první dvě party a vyrážel s tím, že možná nedám ani poslední, že mi čtyři budou stačit. Vynechal jsem tedy KÜENRING z Rakouska i COLTRE z Anglie a dorazil přesně na začátek Kanaďanů KONTACT.
Podle dostupných informací je KONTACT nová kapela, která funguje od roku 2021 a má na kontě jediné album „Full Contact“. Kanaďané nehrají klasický hevík, ale řekl bych heavy metal s prog a tech prvky. Trio asi nezapře, že má rádo tvorbu svých krajanů VOIVOD – některé pasáže jimi byly inspirované a došlo i na jejich cover. Zpívající basák disponuje celkem originální barvou hlasu, která není typicky heavymetalová, spíše progrocková. I ve třech – s jednou kytarou – dokázali Kanaďané dosáhnout plného zvuku, za což asi vděčili i zvukaři. Za mě dobrý začátek a dobrý dramaturgický tah.
AARDVARK jsou podobný případ jako KONTACT. Taky fungují relativně krátkou dobu, čtyři roky, a taky mají vydané jedno full album. Do Evropy vyrazili poprvé a písecký koncert byl první z plánovaných sedmnácti zastávek napříč starým kontinentem. Australané v sestavě s kytaristkou odehráli pestrý heavymetalový set, který se skládal z různorodých skladeb. Převládaly věci ve středních tempech, řekněme klasický heavy metal, ale pánové a dáma se nebáli zařadit i pomalou baladu „The Dream is Nearly Over“, která nepůsobila trapně ani nepatřičně. Kytarista Ed Vaark dokázal do ploužáku dostat potřebné emoce, se sbory pomáhali i kytaristka Sorcha a basák Danny, takže i po vokální stránce to bylo dostatečně variabilní. Onu variabilitu korunoval poslední song, který lehce koketoval s speed/thrash metalem. I protinožci mě bavili, vydržel jsem celý set.
Podobný dojem zanechali AMETHYST ze Švýcarska. Zase služebně mladá partička, založená v roce 2020, zase jen jedno album, ale to kapelu asi celkem vystřelilo nahoru. Vyšlo u No Remorse Records, což je dobrá adresa, Peťan z pořadatelského kolektivu mi říkal, že draci přiletěli a třicet minut po koncertu mazali do Prahy na let do Španělska, takže je o ně zájem a kují železo, dokud je žhavé. V Písku AMETHYST odehráli plnokrevný koncert, působili živě, nadšeně, jejich melodická muzika si našla asi největší počet fanoušků, kteří to docela rozjeli a došlo i na nějaké skoky z pódia. Mě zaujalo i ošacení pánů muzikantů, kteří vypadali jinak než je to v heavy metalu obvyklé – košile, vestičky, kytarista měl na krku červený šátek, spíše to odkazovalo na hard rock, který sem tam v muzice taky zazněl.
Nejočekávanější partou večera pro mě nebyli headlineři MEDIEVAL STEEL, ale FRIENDS OF HELL, do jejichž řad po rozpadu NIFELHEIM vstoupil Hellbutcher, který v roce 2023 nahradil původního pěvce Alberta Witchfindera. V mezinárodní sestavě fungují muzikanti ze Švédska, Řecka, Kypru, Finska i Španělska a drtí starodávný doom metal podobný tomu, co hrávali CATHEDRAL, CANDLEMASS, PENTAGRAM nebo ELECTRIC WIZARD, ostatně bicmen právě v ELECTRIC WIZARD před časem působil. Právě bubeník zaujal zvláštní čelenkou a hojně potetovaným obličejem (v hotelu prý způsobil při přihlašování docela poprask), frontman pak červeným pláštěm s velkým bafometem, ostatní o generaci mladší muzikanti byli oděni civilněji. Od samého začátku sázela kapela jeden silný drtivý riff za druhým, Per do hlučného lomozu kázal silným hlasem a uhrančivé vystoupení drželo všechny přítomné v napětí. Pravda, doom metal není tím hlavním žánrem přehlídky, takže na sále to trochu prořídlo, ale ti, kteří koncert sledovali, byli mnohdy až v extázi. FRIENDS OF HELL taky šikovně pracovali s náladami, nedrželi se jen plíživých temp a sem tam přitopili pod kotlem, a ony i nálady písní se různily, v jednom případě mi to přišlo hozené na sever, jakoby rezonovaly vikinské melodie, jindy to byla spíše Anglie. Myslím, že šlo o velmi dobrý set, který nastavil laťku hodně vysoko.
A hned dodám, že MEDIEVAL STEEL mě zaujali mnohem méně. Zatímco KONTACT s jednou kytarou zněli dostatečně silně, u Američanů druhá kytara chyběla hodně, hlavně když došlo na nějaké to sólo. Veteráni fungující s přestávkami neuvěřitelných 43 let (celou dobu stojí v čele frontman Bobby Franklin) neodehráli špatný koncert, jen po předchozích partách vyzněli trochu vyčpěle, neměli žádnou nadstavbu, nic, co by utkvělo v paměti. Možná jsem byl unavený, možná jsem se jen nedokázal na vlnu kapely naladit, každopádně po nějakých pěti písních jsem to zabalil a zamířil k domovu.
Fotky: Skalík
