Pohrobci zběsilých ANGELCORPSE vyrazili na evropské turné, které neminulo ani pražskou Modrou Vopici. Nemluvím samozřejmě o nikom jiném, než o nakládačích PERDITION TEMPLE v čele s mistrem zběsilých riffů Genem Palubickim. Doprovod jim dělali němečtí black/deatheři OMEGAVORTEX, kteří se během chvíle také vyšvihli poměrně vysoko, takže středeční chladný večer nabízel zajímavou podívanou.
Krátce před avizovaným začátkem v 20:30 se v klubu nacházely zhruba dvě desítky návštěvníků, nakonec bych jejich celkový počet na akci tipoval do padesátky, což je u takových jmen poměrně málo. Nicméně akcí je v poslední době ranec, peněz zas takový ranec není, koncerty už nestojí to, co před pár lety, takže lidé si prostě musí vybírat. Ale trojici z Tampy je prostě škoda minout.
OMEGAVORTEX jsem měl možnost slyšet nedávno v Plzni v Divadle Pod Lampou a dojem jsem si odnesl asi stejný jako nyní z Vopice. Čtyři roky starý debut „Black Abomination Spawn“ je podle mého vynikajícím počinem, syrově zvukově ošetřeným, instrumentálně zdařilým, nicméně naživo to německé čtveřici prostě tolik nesedí. Základ je v tom, nastavit si dobře zvuk aparátů na pódiu, s čímž mají OMEGAVORTEX očividně trošku problém – uchrchlané kytary v kombinaci se zatraceně chaotickými riffy dobrotu nedělají, nemluvě o baskytaře znějící jako by byla zapojena do starého magneťáku. Dokonale to zhodnotil kamarád a vynikající muzikant: „Vypadá to dobře. Tak bych si to ještě někdy rád poslechl.“ Bubeník Nils sypal excelentně, vokály zněly také řádně prohnile, ale celkově to byl prostě bordel, v němž se nedalo příliš uchytit. Ke konci setu navíc Arjan začal mít problémy s kytarou a OMEGAVORTEX v podstatě dohrávali ve třech. Řádně proliti krví, ověšeni řetězy, teď ještě dát tomu trochu hudební/koncertní tvář.
Zvukový rozdíl mezi kapelami byl znatelný už při soundchecku. Najednou nezněla kytara jak rozsypaná hlína, zatavily se hloubky a PERDITION TEMPLE šli na věc. Ano, i tady bych si uměl představit, že by zejména v sekaných pasážích Geneův Marshall zněl o něco hutněji, ale jinak nebylo borcům co vyčíst. Ve zhruba 40 minutách nakládali jednu smršť za druhou, hned začátek v podobě „Nemesis Obsecration“ z mé nejoblíbenější desky „Sacraments of Descension“ mě přibil k zemi a pokračovalo se v podobné krasojízdě po celý set. „Desolation Usurper“, „Red Reaping“, „Execution Swarm“ nebo „Genocide Evocation“, nakládalo to všechno nesmírně. Ani PERDITION TEMPLE se nevyhnuly technické problémy, nicméně basák/vokalista Alex Blume si s výměnou kabelu poradil tak, že u toho ani nepřestal zpívat.
Nad čím zůstával rozum stát, to byl výkon mistra Rona Parmera za bicími. Borec, co už jel živě chvíli s ANGELCORPSE, zkušenosti má také třeba z CRUCIAMENTUM, IMMOLATION nebo MALEVOLENT CREATION, to tam sypal naprosto nezemsky. Všechno absolutně přesné, kopáky dechberoucí, to byl náklad! Celkově koncert PERDITION TEMPLE odsejpal jak blázen, ještě mohli dát na závěr „Stormgods Unbound“ od ANGELCORPSE a asi bych chcípnul. Perfektní jízda.
Škoda méně početného osazenstva, které ale i tak vytvořilo solidní atmosféru. Borci by si zasloužili větší rotyku. Pochvalu zaslouží za cenově velmi přijatelný merch – trika či vinyly za 400 korun, to je v dnešní době nádhera. V šatníku tak jedno tričko přibylo.
