Znáte to. Necháte se chvíli unést do víru nové muziky a klikáte na různá doporučení, které vám zlomyslné algoritmy nabízejí. Myšlenkové pochody, které určí to, co si za moment pustíte, můžou být různé. Jedním z nejčastějších je obal. To byl v podobě téhle nahrávky i můj případ.
Jak je zřejmé, k DRYAD jsem měl do prvního poslechu nulový vztah. Ale ten front cover mě přinutil dát kapele šanci. A bylo to dobře. Navíc tagy na Bandcampu kapely taky nezněly zle – black metal, crossover, crust, death metal, Iowa City…
Po úvodním intru se vyklube chytlavá klepačka, která dá najevo, jak to s tím black metalem bude. První myšlenka je, že paralela s populárními DEVIL MASTER nebude rozhodně od věci. Punkové bicí, metal/punkový zvuk, štěkot místo řevu… jistou obskurnost tomu všemu dění dodávají klávesy a celé to nějakým zvláštním způsobem funguje. Tipuju, že touhle úvodní věcí chtěla kapela nastolit mrazivou a temnou auru, ale já se při poslechu téhle pecky usmívám pod vousy. Jakkoliv je tenhle song na oko zlý, což platí pro celou desku, přijde mi „The Abyssal Plain“ zábavná a spíš než že by byla nekompromisní a zlo metalová, mám z ní opačné pocity. Rozhodně se ale kapele nevysmívám, na to mě dost baví, ale ty zlé grimasy a hudební výjevy mi přijdou spíš vtipné. Jak to má kapela doopravdy, nedokážu přesně určit, ale dle živáku to na nějakou legraci nevypadá. Paní vokalistka vypadá docela přísně.
Dle zvuku a postupů je jasné, že se jedná o black metal, který má blíž k HC punk sféře než ke zlo bubákům. Co mi ale na desce dělá radost a odděluje ji od pankáčů, kteří se rozhodli hrát black metal, je užití syntetických zvuků. Klávesy, ač v oficiálních zdrojích na albu žádné takové nejsou a nikdo na ně nehraje, jsou takovým správným retro kořením. Kolikrát mě kapela dokáže odvát do devadesátých let („Loki's Castle“), kdy podobně naivní (z dnešního pohledu určitě), ale zároveň chytlavé melodie frčely. S klávesami se ale naštěstí zachází citlivě, někde ani nejsou, takže se rozhodně nejedná o nějaký sympho black metal. Tohle je stále víc punk, hlavně co se týče rytmiky bubnů.
Štěkot mi od začátku zněl žensky, a taky že jo. Hybnou silou souboru je žena – Clawi, která kromě vokálu hraje i na kytaru. Ve vokálních partech jí občas svým hrubším zpěvem sekunduje druhý kytarista Grimmtooth, což je určitě fajn zpestření.
Punkovo blackmetalové klepce jsou protkané dungeon synth intry, což je docela rozumný nápad, protože strukturou jsou všechny skladby z logiky věci docela podobné. Intry se ten kolovrátek alespoň rozumně rozdělí. Navíc intra/předěly skvěle ladí k obalu a textům, které jsou zaměřeny na nedozírný podvodní svět. Na druhou stranu ale nechci tvrdit, že by byli DRYAD kompozičně bez invence. Kromě úderného otvíráku „Bottomfeeder“ zaujmou něčím chytrým v podstatě ve všech skladbách. Jako příklad uvedu sedmou „Pompeii Wor“, která svým volnějším začátkem buduje základy pro zajímavou punkovou blackmetalovou taneční zábavu. Při tomhle by se hrozilo! To stejné platí i pro „Black Smoke“, což je nefalšovaný hit.
Poměrně krátká deska se lehce sfoukne párkrát za sebou. Pro blackmetalové orthodox asi „The Abyssal Plain“ ničím zajímavým nebude, ale pro mě jako posluchače volnomyšlenkáře je tohle album příjemným soustem a milým zjištěním, že v tomhle vypelíchaném metal/punk poli lze stále najít cesty jak udělat povedenou, a nebál bych se v tomto případě říct, i vtipnou desku.
Seznam skladeb:
- Counterillumination
- Bottomfeeder
- Brine Pool Aberration
- Trenches
- Loki's Castle
- Hadal
- Pompeii Worm
- Chimera Monstrosa
- Abyssal Plain
- Black Smoke
- Raptures of the Deep
- Eutrification
- A Nagging Thought
Čas: 35 minut
Sestava:
- Claw - kytara, vokál
- Grimmtooth - kytara, vokál
- Oli - bicí
