Toto album nazpíval ještě Tony Martin a od té doby se odehrálo v sestavě Black Sabbath několik změn - odchody a příchody Billa Warda počínaje a vyhozením Tonyho Martina a Geoffa Nichollse ze sestavy konče. Nutno dodat, že ani jedna z těchto změn kapele rozhodně neprospěla a v současné době Black Sabbath spíše živoří na kamenech pomalu umírající slávy a když Black Sabbath tu a tam někde vystoupí, omílají do nekonečna skladby z let 1970-1978 a zbylých téměř dvacet let existence úspěšně ignorují.
To, že jde o dvacet let vyplněných výbornými alby, která nazpívali neméně vynikající zpěváci není třeba nijak zdůrazňovat. Toho a faktu, že nelze jen tak zamést pod koberec tolik skvělých hitů, kolik Black Sabbath po roce 1978 napsali, si naštěstí je poslední frontman Black Sabbath vědom a tak se svou skupinou, nazvanou prostě Tony Martin Band, vydal na turné právě s písněmi z této éry. Díky agentuře Ozzy a Potkan se podařilo Tonyho Martina přilákat i k nám do České Republiky a to do Plzně...
Celý koncert měl poněkud byl dost odlišný od těch, které jsem již v Šeříkovce zažil a to hned v několika směrech. Tím největším specifikem bylo, že Tony Martin neměl žádné předskokany. Večer měl tedy opravdu jen jednu hvězdu - o to ale zářivější. Úplně jiné bylo i věkové složení publika. Zatímco na jiných koncertech se většinou sejde průřez všemi věkovými kategoriemi, zde téměř chyběli lidé mladších generací. A jako poslední - Šeříkovka konečně nebyla přecpaná! Během celého koncertu měl člověk dostatek prostoru kolem sebe, vzduch byl čistý a nevydýchaný ... prostě oproti jiným koncertům jedna báseň. Nutno ovšem dodat, že menší návštěvnost zde nebyla z důvodu nezájmu, ale jako důsledek opatření agentury Ozzy a Potkan.
Jak jsem již řekl, Tony Martin vystupoval bez předkapely. Po osmé hodině se tedy světla setměla a po poměrně dlouhém klávesovém intru Tony Martin a jeho kapela odpálila své večerní vystoupení písní Law Maker z alba TYR. Tony Martin se na pódiu objevil v netypickém oblečení - v jakýchsi"pancéřovaných" kapsáčích a triku se zlatým symbolem zeleného esa a černými slunečními brýlemi. Na hlavě již neměl dlouhé vlasy jako před deseti lety, ale krátké odbarvené vlasy s nasprejovaným "tetováním". Koncert měl od začátku vynikající zvuk - ostré kytary, výborně nazvučená rytmika, dobře čitelné činely a nad tím vším hlas zlatého slavíka Black Sabbath.
Druhou písní večera byla I Witness - našláplý otvírák z alba Cross Purposes, který naživo podal Tony snad ještě lépe než na studiovce. Celému koncertu po zvukové stránce asi hodně pomohlo i zařazení dvou kytar do doprovodné kapely, což celý zvuk zhutnilo a dalo více prostoru různým vyhrávkám, které by Black Sabbath nikdy nemohli naživo realizovat. Ačkoliv již Tony Martin nepatří mezi nejmladší zpěváky, dokázal celou dobu komunikovat s publikem, různě pobíhat po pódiu a poskakovat.
Po dalších několika skladbách (mezi nimiž figurovala i Children of the Sea, kterou nazpíval na albu Heaven and Hell Ronnie Dio) Tony představil svou doprovodnou kapelu, jejíž členem byl, kromě jiných, i syn Tonyho Martina - Joe Harford a Tonyho přítel z Black Sabbath, klávesista Geoff Nicholls, který mimochodem v kapele obstarával vynikajícím způsobem i backy. Tony ještě Plzeňskému publiku poděkoval, že se sešlo v takovém počtu a že má možnost zahrát naživo skladby, které se od svého vzniku nikdy na pódia nedostaly. Jednou z nich byla i Valhalla z alba TYR, která následovala.
Ještě před přídavkem Tony zahrál kromě písní Black Sabbath jednu skladbu ze svého nového alba Scream (které vyjde 21.11.), a to přímo titulní píseň Scream, ve které sólo hrané na housle hrál živě on sám. Do přídavku zazněly i skladby jako The Hand that Rocks the Cradle, When Death Calls, Devil & Daughter či Dying for Love.
Na přídavek, ke kterému nebylo třeba Tonyho příliš dlouho vyvolávat, přišel Tony převlečený v klasických džínách a kožené bundě a tentokráte již bez brýlí. Tentokráte se kromě nových skladeb dostalo i na klasiky jako Paranoid, či skvěle podanou War Pigs.
Koncert jednoho muže skončil po dvou hodinách poctivého výkonu v hale s velmi přátelskou atmosférou, ze které bylo cítit, jak je publikum nabité dojmy z celé show. Po samotném koncertě ještě bylo možné nechat si podepsat nové CD Tonyho Martina, či případně si s ním udělat fotku. A upřímně ... ačkoliv šlo o nejkratší koncert, jaký jsem v KD Šeříková zažil, byl určitě nejlepší. Kdokoliv jiný ať se snaží jak chce, umělec starého hudebního řemesla Tony Martin jim všem vytřel zrak...
