CATASTROFY – Zbojnícky tanec

CATASTROFY jsou kapelou, která před nějakými osmi lety začala rezonovat scénou a několik let byla častým hostem i v mých přehrávacích zařízeních. V poslední době mi ale slovenští zbojníci nějak zmizeli ze zorného pole, což je nejspíš tím, že jsem je dlouho neviděl živě (za což můžou chlapi z Thrash Nightmare Promotion, protože CATASTROFY delší dobu nepozvali na koncert do Písku, úsměv; ale na jaře by CATASTROFY a ČAD měli hrát v Českých Budějovicích, tak to doufám napravím), a taky tím, že mi úplně uteklo poslední album „Taký je život“, což v tuto chvíli nechápu… 

Zato velký debut „Zbojnícky tanec“ jsem v době vydání točil intenzivně a dodnes mám skladby z něj pěkně uložené v paměti. A určitě je podobných fanoušků bratislavské kapely celá řada, protože první i druhý press (Support Underground) byly delší dobu rozebrané, než se objevil agilní Papagáj a postaral se o třetí edici gramofonových desek. 

První a třetí press, které mám před očima, vypadají na první pohled skoro stejně. Papagájova verze má na titulní straně navíc kruh s avízem, že jde o „colored vinyl“, což průzkum vnitřku potvrzuje, deska je dokonce dvoubarevná, modro-žlutá (jako onen kruh na titulce), pěkně půl napůl. Jinak jsou rozdíly jak na přebalu, tak na vnitřňáku minimální: nová verze vytištěná na lepším papíru, stránka s fotokoláží je identická, stránka s texty jen nepatrně upravená, hlavní je, že nechybí žádné podstatné informace a že má všechno řád. Navíc obě kresby – na titulní a zadní straně – jsou parádní, zbojník na rozdivočelém beranovi i podřezávající nějakého vypaseného velmože vypadá přísně, ale zároveň nezapře určitou dávku nadsázky, což platí i o hudebním a textovém obsahu alba – to o přísnosti a nadsázce.

„Zbojnícky tanec“ je zábavná jízda, ve které se nachází i některá vážnější témata, jež posluchač objeví, až když si pořádně poslechne nebo přečte texty. Muzika se dá označit jako thrash metal, což je  střed, od kterého se spousta songů odklání a nabírá trochu jiný směr. I když intro „Anciáša, zmráka sa!“, v němž zazní fujara a nějaké pokřikování, nemá s thrashem společného nic. Pořádně hrát se začíná od druhé skladby, kde se střídají thrashové a hardcorové pasáže, místy je to zjednodušené, místy zahuštěné, jedním slovem pestré. Stejně tak vokály – jak ty vrchního Hrdloreza Borise, který má nezaměnitelný hlas, hlavně ve vyšších polohách, tak sbory, které jsou vesměs křičené. „Sedlák“ je sevřenější, většinou tepe v rychlých obrátkách, text je o zabedněných hlavách a Boris mozkovou nedostatečnost určitých individuí pěkně vystihl. To „Kazimír“ je spíše z té lehčí sorty, myslím slova, pojednává o zbojníkovi Kazimírovi. Když tak poslouchám další a další texty, přijde mi, že jsou zbytečně často používané vulgarismy, s těmi kdyby se trochu šetřilo, působily by možná úderněji. Už Jára Cimrman věděl, že jeden dobře mířený šrapnel je lepší než deset rozházených. Muzika je zpočátku pomalá, zemitá, kytarové vyhrávky se líně převalují, aby se znenadání rozjel kvapík s heavy sólováním a Borisovým křikozpěvem, k tomu sem tam pokřikuje někdo další, aby s blížícím se koncem opět tempo povadlo a začaly převládat potemnělé táhlé tóny.

Druhou stranu načíná, řekl bych, typická CATASTROFY práce, rytmicky pestrá, místy bicí duní takřka deathmetalově, jinde naopak kytara prosvětluje zahuštěnou masu, ale jsou tu opět i ty zjednodušené party, kdy pánové nástroje šetří. Kdybych měl vybrat reprezentativní song, asi by to byl tento, určitě ne „Ančine cecky“, což je docela blbost, dnes na hraně korektnosti, i když je jasné, že to je legrace. Pokud někdo hledá ortodoxní metal, kterému se CATASTROFY prakticky neustále nějakými blbinkami nebo hudebními odbočkami vyhýbají, „Žabomyšie vojny“ jsou asi nejvíce true, převládá tvrdá muzika a ostře ořezané kytary i hlasivky, do celku dobře sedne i sólíčko. Povedl se i text, který pojednává o zbytečných konfliktech. Na začátku skladby „Na detskej oslave“ působí naprosto úchvatně monolog nějaké lehce retardované matky, pak následuje rabovačka, na kterou by asi děti nezapomněly, kdyby ji zažily a musely u toho poslouchat „hardkor“. Béčko mi přijde tvrdší, nejen „Žabomyšie vojny“, ale i „Zapadám prachom“ je ostrá rychloběžka, která uprostřed přejde do úplné letargie, ve které se zpěvák staví na nohy po nějakém těžkém období. „Krik a beznádej“ je minutová rychta, která naplňuje slovo nadsázka na sto procent, protože hlavně zpěv je příšernost. (úsměv) Nevím, nakolik si chalani dělali srandu z grindu, ale asi jim takový ten prasečí rykot přišel dementní, tak jej taky použili. Muzika je ale v pohodě, sice grind/punkový kolovrat, ale odsýpá slušně.

Nedivím se, že se deska pořád těší zájmu fanoušků, protože disponuje pestrým hudebním obsahem, spoustou pěkných momentů, veselých i ostřejších pasáží, texty pobaví i přinutí k zamyšlení –  „Zbojnícky tanec“ nestárne.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb: 

• A

1. Anciáša, zmráka sa!
2. Zbojníci apokalypsy
3. Sedlák
4. Kazimír

• B:

1. Bastardi spoločnosti
2. Ančine cecky
3. Žabomyšie vojny
4. Na detskej oslave
5. Zapadám prachom
6. Krik a beznádej

Čas: cca 29 min.

Sestava:

• Hrajruka Jano – gitara
• Miesiželezo Mifo – basa
• Hrdlorez Boris – spev, fujara, drumbľa, tamburína, ozembuch, párty píšťaľka
• Kostilam Roman – bicie
• Mastifinta Beňo – gitara 

Facebook
Bandcamp
Bandzone