Párkrát už jsem to v recenzích zmiňoval a věřím, že i u tebe, zapáleném posluchači hudby jdoucí mimo hlavní proudy, se najdou interpreti, o kterých jsi přesvědčený, že neumí nahrát slabé album, i kdyby se o to sebevíc snažili. Pro mne je jedním z nemnoha vyvolených Ihsahn. Ten si poprvé ve své sólové kariéře dopřává delší pauzu mezi alby a obvyklé čekací dva tři roky prozatím protahuje na roků pět. Byla by však velká troufalost, kdybychom chtěli norského génia vinit z lenosti. Abstinenční záchvaty jeho věrných mu nejsou lhostejné a naši netrpělivost částečně mírní vypouštěním EP a singlů.
Pro jaro letošního roku bylo zvoleno EP „Fascination Street Session“ a nutno sdělit, že se jeho zrod udál za zajímavých okolností. No zajímavých, vlastně jak pro koho. Jde o to, že došlo k propojení tvůrců výukového programu URM Academy, věhlasného producenta Jense Bogrena a našeho umělce, aby v zaznamenaných sezeních osvětlili informací lačnému, jak vše probíhá od základního dema až po finální zvukové úpravy. Po pravdě, není-li vaší ambicí stát se studiovým odborníkem, nejspíš to nebude mít na konečné přijetí, či zavržení obsaženého materiálu nijaký vliv.
A tím se konečně dostávám k podstatě věci a tím je samozřejmě hudební náplň EP. No není nijak bohatá a i přes to, že od malého alba člověk nečeká dvou hodinovou porci, mám neblahou předtuchu, že mne dvojice autorských písní a jeden cover z absťáku nedostane nadlouho. Ale je to přece Ihsahn! I přes mírné zklamání nad kvantitou, neztratil jsem jedinou vteřinu pochybnostmi nad kvalitou záznamu. Dá-li se v případě norského umělce hovořit o pro něj typickou píseň (jakože spíš nedá), na „The Observer“ bych ukázal celkem bez obav. Po úvodním vyprášení bicích a kytarovém motivu by mohlo být jasno i posluchačům, jež Ihsahnovu tvorbu sledují spíše zpovzdálí, nebýt klidné pasáže, kterou doprovází hlas, k němuž se mi nedaří přiřadit jméno. V informacích doprovázejících aktuální nosič se dozvídám, že jde o vokál klávesáka Øysteina Aadlanda a abych pravdu řekl, jeho projev je mi příjemný a padne-li rozhodnutí o další spolupráci, hněvat se určitě nebudu. Na proslulého mistrova havrana dojde o chvíli později a třebas tento postup nepoužil poprvé, zase a znovu jsem očarován jeho prací s atmosférou písně a doslova povalen emoční explozí.
Ve druhé „Contorted Monuments“ si hlavní protagonista vystačí pěvecky sám a krom agresivního skřehotání vyloví z hlasového rejstříku i jemnější barvičky k polaskání duše. Ani tomuto kousku se nevyhýbají klidnější momenty, převládá však heavy cválavé tempo, až mne zarazilo, jak nekomplikovaně a přímočaře těmi čtyřmi minutami prolétneme. Vlastně by se dalo o obou písních říci, že jsou až mainstreamově přístupné. Už to není tak, že nás Ihsahn zavedl do temného sklepení, kde jsme po mnohahodinovém ohmatávání zdí nalezli dveře do síně porozumění a užívali zasloužených odměn. Kdepak, tentokrát nás vede najisto přímo k pokladnicím. Možná mám raději postup číslo jedna, ale však víte, je to Ihsahn! (už zase (smích)) Žbrblání se zakazuje!
Třetí skladba je předělávkou švédské (dnes už nefunkční) poprockové kapely KENT a krom zajímavosti, že zde uslyšíme zpěv Jonase Renkseho (BLOODBATH, KATATONIA), nevymyká se nijak z mantinelů nastavených originálem a jak jednoduše do uší vstupuje, tak je se stejnou lehkostí opouští.
Jako zajímavý experiment a decentní potlačení netrpělivého vyhlížení další řadovky EP „Fascination Street Sessions“ zafungovalo a to vlastně není málo. Pořád jsou lepší dvě kvalitní nové věci než tři hodiny hudebního průjmu. Pro nedostatečnou délku tentokráte bez číselného verdiktu.
Seznam skladeb:
- The Observer
- Contorted Monuments
- Dom Andra (KENT cover)
Čas: 13:04
Sestava:
- Ihsahn – guitars, bass, keyboards, vocals
- Øystein Aadland – keyboards, vocals
- Tobias Ørnes Andersen – drums
- Jonas Renkse – vocals
