POLETÍME? letos slaví patnáct let existence, takže si na brněnské radnici vyzvedli občanský průkaz a vydali 2CD se záznamem dvou koncertů, které odehráli v únoru na domácí scéně, v klubu Fléda. Dvakrát vyprodaný klub svědčí o nemalé fanouškovské základně, která si určitě užije i poslech v klidu domova. Zatím tedy ze dvou CD, ale vyjdou i gramodesky, taky dvě. Leč na kompaktech je zaznamenáno více než 120 minut muziky, což se samozřejmě na dva vinyly vejít nemůže, tudíž budou ctitelé velkých formátů o část skladeb, konkrétně o deset, ochuzeni.
Já mám cédesa, takže kompletní materiál, jehož poslech je tak trochu hlavolam. Respektive si kapela hraje s fanoušky na schovávanou. Když jsem poprvé otevřel leporelo a viděl na jednom CD řadu ABCD, na druhém ABCD, měl jsem za to, že zeslabená písmena znamenají stranu, leč opak je pravdou, takže „strana A CéDéček“ a „strana B CéDéček“ asi bude správná interpretace. Když už jsem nakousl obal, tak ho dorazím – digipack o šesti stranách, šestnáctistránkový booklet – na deskách fotky z koncertů a seznam skladeb, v knížečce vlastně taky fotky, ale detailní jednotlivých členů sestavy + halabala seznam skladeb + vtipné kresbičky pánů muzikantů + základní info o nahrávání + děkovačky. Chybí texty, ale za prvé je zpěvákovi všechno rozumět a za druhé by tím při počtu písniček booklet nebobtnal tak, že by se ani nevešel do kapsy v obalu.
Třicet dva skladeb, dvě hodiny muziky, zpěvu, průvodního slova, potlesku, jásotu a halekání fanoušků – to je obsah dvou nosičů.
Když začnu u třiceti dvou skladeb a dvou hodin muziky, je asi jasné, že recenzovat tenhle počin metodou „song za songem“ je holý nesmysl. Takže obecně, POLETÍME? míchají kdeco, dříve uváděli, že jde o banjo punk future jazz kántry, což je vcelku trefné přiblížení relativně rozevláté tvorby, která je v první řadě rozverná a rozjuchaná. Chlapi se hlavně chtějí pořádně vyblbnout a pobavit sebe i publikum, a když si přehrávám oba kompakty, tak musím uznat, že se jim to daří a že jejich muzika má drive – většinou jsou písničky svižné nebo vedené ve středních tempech, jen tu a tam dojde na něco vyloženě pomalého, např. „Kameny“, které fungují jako vítaný oddych. O tom, jak variabilní a barevná muzika je, svědčí i nástrojové obsazení… (viz Sestava níže).
Zpěv si bere na starost hlavně Rudolf Brančovský, zároveň i autor hudby (s výjimkou „Kamenů“) a textů, takže interpretuje vlastní slova, což mu asi vyhovuje, protože si zpěv vyloženě užívá. Ačkoliv není majitelem velkého hlasu, do hudebního crossoveru jeho hlas sedí. Rudolf často pěje civilně, ale nezdráhá se ani dalších poloh, tu jemné, tu naopak ostřejší, tam spíše mluví/recituje, než že by zpíval, takže už jeho projev je dostatečně pestrý. Když k tomu přidám fakt, že s hlasivkami se zapojují i všichni ostatní členové kapely (většinou ve sborech nebo doprovodech, ale např. „Tři kámošky psycholožky“ zpívá Vojta), je jasné, že po vokální stránce jde o nahrávku přepestrou.
Stejné slovo lze použít i na texty, které, jak před jedním songem uvádí frontman, jsou „jak jinak než ze života“. Ten život se ale nemusí týkat jen lidí, několik textů je „zvířátkových“, takže dojde na „Pochod žížal“ („protože z tohohle koncertu se budete plazit jako žížaly“), „Velrybu“ nebo „Veverku“, byť do té se proměnila jedna dáma. Přírodní zabarvení mají i „Kameny“ nebo „Sleduj víc mraky“, ale ani „Tři kámošky psycholožky“ se nevyhýbají outdoorovým aktivitám. Další sortou jsou slova o děvčatech nebo pro děvčata, o různých životních peripetiích nebo o muzikantském životě. Většinou jsou texty veselé, ale nechybí ani ty vážnější, zamyšlení hodné. Rozdíl mezi hloupostí a vtipností bývá často malý, tady se to autorovi slov daří balancovat v pohodě ve prospěch vtipnosti.
Průvodní slovo je z logiky věci vedeno v odlehčeném duchu, ale nikoliv trapném, Rudolf to s lidmi umí, tu promlouvá déle, tu naopak jen krátce uvede následující písničku.
Potlesk, jásot a halekání fanoušků samozřejmě nechybí. Potlesk samozřejmě po každé písni, jásot jakbysmet, halekání pak v místech, která si o to říkají, tzn. zejména v refrénech.
Myslím, že „Best of do gramofonu“ je hodně povedené živé album, které nadělá fanouškům kapely spoustu radosti. Těm, kteří dosud neměli s POLETÍME? tu čest, může posloužit jako vstupní brána do jejich světa. A skutečně jde o best of, pokud mohu posoudit při znalosti jediného alba „Chce to h!t“, z kterého jsou zařazeny přesně ty písně, které mi přijdou povedené a vynechány ty věci, které mi přijdou slabší nebo se mi nelíbí vůbec.
Záznam části koncertu odvysílala Česká televize, takže kdo je zvědavý, jak to na Flédě vypadalo, může mrknout. Třeba na to, že v publiku je spousta dívek, možná i převažují, respektive určitě převažují na obrazovce, protože jsou pro oko kamery mnohem vděčnějšími objekty než pánové.
Živák - nebodováno.
Seznam skladeb:
- CD A
- Maluju
- Mařena
- Pochod žížal
- Chce to hit!
- Tři kámošky psycholožky
- Kameny
- Muž neviditelný
- Moje poslední vůle
- Postel
- Ty jsi má
- Fousy
- Velryba
- Nebreč
- Mám depresi rád
- Pepův happyend
- Autistický bratr
- Chlastáme na festivalu
- CD B
- Kovbojové
- Flašinety
- Cirkus
- Černá noc, černej den
- Sado maso
- Mimochodem
- Pojď se mnou, lásko má
- Lokomotiva
- Běž dál
- Auto, co veze ovci
- Veverka
- Sleduj víc mraky
- Soutěž
- Má milá, má milá
- Holky pitomý
Čas: 66:27 + 57:33
Sestava:
- Rudolf Brančovský – autor hudby a textů, zpěv, kytara, tamburína
- Vojtěch Konečný – housle, zpěv
- Jáchym Hájek – trumpeta, zpěv
- Pavel Križovenský – saxofon, příčná flétna, zpěv
- Vít Kraváček – basová kytara, zpěv
- Michal Jež – bicí, zpěv
- Ondřej Hájek – piano, akordeon, autor hudby k písni „Kameny“
- Josef Zámečník – banjo, kytara, zpěv
