V nedávné době jsem se zabýval recenzí sólové prvotiny legendárního tlučmistra Davea Lombarda. A protože jsem měl pocit, že než pro řadového posluchače byla stvořena spíše pro hudebníky, respektive bubeníky, poprosil jsem čtveřici tuzemských borců o sdílení jejich názoru. Na šest anketních otázek odpovídají Čepa (FORGOTTEN SILENCE, PAČESS, THE SPLIT), Levi (ORIGIN OF INFINITY), Tom (EXORCIZPHOBIA) a Dominik (REFORE, MÖRGHUUL).
1) Protože naší anketu provádíme v reakci na nedávno vydanou Lombardovu sólovou prvotinu, nelze začít jinak. Jak se ti „Rites Of Percussion“ líbí? (Prosím o vypsání důvodů, proč líbí, nebo ne.)
Ze začátku jsem to trochu nepochopil, ale líbila se mi atmosféra, takže jsem si to pustil ještě párkrát.
Musím říct, že všechny poslechy jsem absolvoval jen v autě, protože na nějaké detailnější poslechy po domácku, nemám teď prostor.
Místy je to trochu bordel, občas nerozumím tomu, co se tam děje, ale jak říkám, má to atmošku, takže jsem to doposlouchával celé bez nějakých komplikací.
Rytmicky mi to nepřijde nějak extra zajímavé, ale místy je to zvláštně industriální a to mě na tom asi baví nejvíc.
2) Kdyby se naskytla příležitost a šel bys do nahrávání vlastního alba, vypadalo by zhruba takto, nebo bys volil tradičnější podobu písní?
Já už na svých věcech pracuji v Lesním muži, ale tam to není jen o bicích.
Pokud bych točil nějaké takové čistě rytmické album, což mě taky už několikrát napadlo, vypadalo by to určitě jinak.
Všechny skladby by byly na liché doby. (smích)
Perkuse, bubínky, zvonečky zbožňuju, takže asi se do toho někdy pustím.
3) Zpět k Lombardovi, vzpomeneš na první setkání s mistrovým uměním? Jak na tebe tehdy zapůsobil?
První poslech nebyl u SLAYER, jak by asi každý předpokládal, ale GRIP INC. Album „Power Of Inner Strength“.
Což vlastně taky začíná perkusivní skladbou, ale to se pak rychle zlomí do naprosto fantastického masakru. Miluju to album, takže ano, zapůsobilo velmi se spojením s touto hudbou.
4) Který z jeho projektů či kapel tě nejvíc baví? Dokážeš ukázat na nejoblíbenější album?
Vlastně jsem odpověděl v předchozí otázce a tím se to i uzavírá.
5) Kdybys mohl po vzoru PC her uzmout Lombardovi jednu bubenickou vlastnost a vylepšit si s ní vlastní postavu, která by to byla?
Výdrž!!!
6) Dává ti nahrávání bubenických sólovek smysl? Máš v této disciplíně oblíbeného interpreta a nahrávku?
Všeobecně každá nahrávka má smysl, pokud pobaví aspoň jednoho posluchače.
Chápu, jak to myslíš, určitě i bubenické nahrávky mají smysl a věřím, že nejen pro bubeníky.
Kdo nemá rád zvuk bicích, jakoby nežil. (smích)
Od děcka je můj nejoblíbenější bubeník Terry Bozzio a všechny jeho koncerty a nahrávky furt obdivuju, to je prostě nadbubeník.
Nahrávka ne čistě perkusivní, ale vydá za to, je „Black Light Syndrome" z roku 1997.
