Když byla zveřejněna informace, že se u nás letos objeví PANTERA (poprvé od roku 1998, kdy tu vystoupila jako support BLACK SABBATH), trpělivě jsem čekal na předprodej a hned v prvních minutách uvolnění lístků do distribuce jsem si jeden zakoupil. Kapelu jsem živě nikdy neviděl a vidět jsem ji vždy chtěl. Přece jen některé její desky figurují v mém absolutním topu a v devadesátých letech pro mě byly velmi důležité, vlastně pořád jsou.
Jak je vidno, nepatřím do názorové skupiny „tohle není PANTERA“. Jasně, není to ta PANTERA, jak ji máme zafixovanou, ale v rámci možností a všeho živého, je to to nejlepší a nejvíc možné, co se může na pódiích pod tímto legendárním názvem představit. Nemíním tady popisovat tragickou historii skupiny, kterou každý zná a kdo ne, tak tomu je PANTERA dodnes volná. Moje morální dilema bylo vyřešeno ihned, vidět PANTERU v roce 2023 chci, chci jednou za život slyšet všechny ty legendární songy a to od těch nejpovolanějších. Toliko na tohle téma. Tuhle debatu nejlíp vystihuje otázka Phila Anselma, kterou směřoval k publiku po druhé skladbě: „Kolik lidí vidělo PANTERU naživo?“ Zvedl se minimální počet rukou a to ještě tak polovinu z nich podezřívám, že dosud neví, proč ruku zvedala. Odpověď na otázku, kolik lidí vidí PANTERU tento večer poprvé, si už domyslíte sami.
14 dní ležím v deskách kapely (těch relevantních, jít pod „Cowboys From Hell“ bych nepřál ani největšímu nepříteli), projíždím videa na YT, koukám na Setlist.fm a tím pádem se ochuzuju o moment překvapení. Na druhou stranu set, jaký kapela hraje, by každý, kdo se kdy otřel o PANTERU, tak nějak na 90 % trefil. Překvapení minimální. Co mělo zaznít, zaznělo.
Naplněná hala O2 právě přečkala úplně zbytečnou předkapelu ELEGANT WEAPONS (mohlo být i hůř, naši němečtí sousedé by mohli vyprávět, jim tam hráli jako support DYMYTRY), a co cením, je, že jak bylo psáno, tak bylo dáno. Program večera seděl na minutu. Začíná se na čas ve 20:15. Za tónů „A New Level“ padá obří plachta a konečně je tu pohled na osazenstvo, kterému kraluje kontroverzní Phil. Nechybí druhý pozůstalý – basák Rex Brown, a jak bylo anoncováno, sestavu na tomto tour doplňuje bubeník Charlie Benante (ANTHRAX atd.) a především slavný Zakk Wylde.
I přes obří natěšenost, lehčí mrazení v zádech, paření v rámci možností sedícího přihlížejícího (sezení jsem si vybral dobrovolně) a radosti ze záplavy tak dobré hudby, mě mrzí přílišná intenzita zvuku, kdy je to prostě moc nahlas a kytara dost řeže a basa zase duní. Jak to tak bývá, člověk se postupně aklimatizuje, uši přivykají... ale musím říct, že za celý koncert jsem ze zvukové složky úplně nadšený nebyl. Ale předpokládám, že na tohle bude platit pořekadlo o sto lidech a sto chutích, možná v tom hrálo roli i moje místo. Netuším.
I když zvuk nebyl dostatečně zřetelný (žádná hrůza to ale rozhodně nebyla), stále bylo možné bez zaváhání identifikovat nesmrtelné věci, které PANTERA složila. Logicky si největší porci uzmuly věci z „Vulgar Display Of Power“ a „Far Beyond Driven“. A je to právě poslední jmenovaná deska, která je pro mě tou top PANTEROU. Souvisí to s věkem a dobou, kdy jsem začal kapelu vnímat, takže u mě bylo první „Becoming“ a „I'm Broken“, potom až zpětně „Walk“, „Fucking Hostile“ atd. Tím pádem část setu, kde se přehrávala trojice největších pecek z téhle desky, kdy výše zmiňované doplnil otvírák „Strength Beyond Strength“, jsem cenil nejvíc.
Po agresivní náloži, kterou ukončila „Fucking Hostile“, přišlo uvolnění, kdy z reproduktorů zazněl baladický úvod „Cemetery Gates“ a na plátnech se pouštěla videa a vzpomínalo se na oba mrtvé bratry. Některé záběry dokazují, že si to kapela uměla hodně užít a bylo s ní veselo. Na tyhle dojemné chvíle navázala další emotivní věc, kterou je cover BLACK SABBATH „Planet Caravan“, kde by pomalu slza ukápla. A jestliže tahle pasáž koncertu měla připomenout Diamonda Darrella a Vinniea Paula, tak se to povedlo. Na oba chlapy se na pódiu ale vzpomínalo neustále, bubeník Charlie měl na kopácích podobizny obou bratrů, v menší velikosti je měl na své vestě ve formě nášivek i Zakk. Za mě fajn gesto úcty.
Po klidném mementu už to muselo přijít. Za největší hit kapely je považovaná věc „Walk“ a při jejím pochodovém rytmu a kytarových zásecích s jasným textovým sloganem „Respect, walk, what did you say? Respect, walk. Are you talkin' to me? Are you talkin' to me?“ lze těžko nesouhlasit, že tomu tak je. Je to zkrátka jedna z těch nejikoničtějších metalových skladeb vůbec. Na závěr koncertu zazněla nezbytná „Cowboys From Hell“, po které jsem očekával konec, ale to jsem se spletl, protože ještě zazněl jeden song navrch, kterým byl „War Nerve“ z alba „The Great Southern Trendkill“.
Dojmy. Celé to uteklo rychle. Bavil jsem se celých 90 minut. Překvapil mě pokorný, každou chvíli děkující a dobře naladěný Phil Anselmo. Zpíval a řval výborně. Bubeník bez výhrad, skvělá práce, usměvavý sympaťák. Zakk, což asi není překvapením, obstál s prstem v nose, ale tady nešlo čekat nic jiného, kdo jiný by to měl zvládnout lépe. Ačkoliv mě jeho dosavadní kariéra nechává chladným, jako kytarista zaslouží maximální uznání. Angažmá u PANTERY pojal s respektem ke kapele a předchůdci, který kytarové party vymyslel. Bylo fajn vidět, že své jméno a ego potlačil ve prospěch celku, nijak jinak než svou hrou na sebe nestrhával pozornost a záři reflektorů a pozici hlavních rolí (kromě sóla při „Planet Caravan“, což ale vyžadovala povaha skladby) nechal na zbylé hlavní dvojici.
Překvapením pro mě byla výrazná basa Rexe Browna. Ta byla vytažená hodně vysoko a kolikrát to bylo jedna k jedné ke kytaře, sem tam i víc. Doteď vstřebávám jeho hru při ústředním riffu „I'm Broken“, který táhnul na basu právě on, a kytara mu doslova sekundovala.
Jak asi každý, kdo to dočetl až sem, pochopil, koncert jsem si užil. Nelituju návštěvy a odškrtávám si ze seznamu „nikdy jsem neviděl živě“ kapelu, která mi v náctiletých letech vplula do života a stále v něm hraje důležitou roli.
Setlist:
1. A New Level
2. Mouth for War
3. Strength Beyond Strength
4. Becoming
5. I'm Broken
6. Suicide Note Pt. II
7. This Love
8. 5 Minutes Alone
9. Yesterday Don't Mean Shit
10. Fucking Hostile
11. Cemetery Gates
12. Planet Caravan
13. Walk
14. Domination / Hollow
15. Cowboys From Hell
16. War Nerve
