Jak všichni víme, poslední dva roky byly díky koronavirové pandemii značně jiné, než jsme doposud znali. A protože byl v roce 2020 celý Obscene Extreme Festival zrušen (nepočítám náhražku v podobě několika kapel vystupujících pro pár stovek zúčastněných) a o rok později díky různým restrikcím proběhla jen jakási „okleštěná“ verze, byl letos celý program více méně totožný, jako ten plánovaný před dvěma lety. Přesto samozřejmě došlo na pár změn v line-upu, některé i na poslední chvíli pár dní před festivalem, nicméně náhradníci byli určitě dostatečným zastoupením.
Středa 13. 7. 2022
První den OEF je poslední ročníky něčím výjimečný. Tentokrát byl s podtitulem „Festival Of Weird Riffs“ a tudíž vystoupily kapely, vyluzující podivné riffy. Původně měli vystoupit třeba FORGOTTEN SILENCE, kteří svou neúčast odůvodnili tím, že musí pracovat na skladbách pro nové album (no, tohle mi přijde jako hodně hloupá omluva).
V poledne naskakujeme s Danem do automobilu manželů Třískalových a jedeme! I když to vypadá, že se díky včas zvoleným objížďkám vyhneme silničním zácpám i tak nás klasické letní opravovaní cestářů zbrzdí zhruba o hodinu. Takže se během uvítacího dvanáctistupňového Krakonoše zapíšeme v hostinci, ubytujeme a vyrazíme na místo konání.
I tak po celkem krátké vstupní proceduře (letos byly vyšívané náramky v žlutomodré resp. modrožluté barvě, poukazující na válečnou invazi Ruska na Ukrajině) docházíme až po vystoupení úvodní MASÁŽE, což nás celkem mrzí. Takže první kapelou tohoto ročníku je pro nás až v 17:40 severomoravské trio CHLAD, které sází na starověký doom (stoner) metal a české texty. Pomalé riffy, temná atmosféra a odkaz BLACK SABBATH či SAINT VITUS. Mají venku tři kratší nahrávky, kterými dokazují, že se nejedná o žádné nováčky na scéně.
K vystoupení následujících VOLE jsem byl hodně skeptický. Vydali dvě alba, ale ta mě při poslechu nějak nebrala. Prostě to pro mě byl hudebně takový divný punk, který hrají vymódění hipsteři s knírky. Ovšem naživo mě tato čtveřice z Prahy mile překvapila. Byl to sakra našlapaný rock´n´roll (body pro kytaristu), prostě punkový MOTÖRHEAD, který si na svou stranu strhnul i první skokany z pódia. Později večer jsme pokecali se zpěvákem Tomášem (původně z Frýdku – Místku), který znal mě, ale já si jeho jakožto mlaďocha z koncertů nevybavuju. (úsměv) Bylo to hodně příjemné setkání. Uvidíme, co předvede zítra se SNĚTÍ.
Ale zpět k vystupujícím kapelám. Na pódiu už je trojice MORBID EVILS z Finska, kterou vede Keijo (frontman ROTTEN SOUND). Oproti grindové domovské partě je tady hudebně otočka o 180° a z reprobeden se linou hodně pomalé a těžké riffy, záhrobní vokál a skladby kolem deseti minut. Takhle zní zlo a zmar, takhle zní sludge/doom/death. Oproti nim polští BELZEBONG mají svůj sludge hodně hozený do psychedelického hippie stoner rocku. Navíc jsou zvláštní tím, že produkují instrumentální muziku. Zajímavá kombinace.
S přicházejícím soumrakem nastupují DEAFKIDS. A opět tady máme změnu, protože se ke slovu dostávají domorodé rytmy z brazilských pralesů, kombinované elektronikou a samply, to vše doplněno podivně znějícími riffy. Jistou zárukou kvality tohoto tria by mohlo být, že jejich poslední nahrávky vycházejí u labelu Steva Von Tilla z NEUROSIS. Předposlední britský CONAN hraje těžkotonážní doom/sludge, pomalý, se spoustou vyhrávek a naléhavým vokálem. Za mě to bylo hodně intenzivní vystoupení a je škoda, že jejich čtvrté album „Evidence Of Immortality“ vyjde až za měsíc, s jeho koupí bych neváhal.
Vrcholem úvodního večera pak byli GODFLESH, které tvoří duo Justin Broadrick a G. C. Green. Anglická industriálně metalová legenda hraje od 80. let, a to pouze ve složení kytara a basa, které doplňují naprogramované bicí se samply. Jestliže v jednom starém rozhovoru Broadrick nazval živé hraní „nevyhnutným zlem“, tak tohle zlo mělo pořádný náboj. Závěrečné popůlnoční freak shows, napichování na háky atd. vynecháváme a volíme popíjení a kecání v backstagi se známými i neznámými. A někdy po jedné hodině noční odcházíme do hostince.
Čtvrtek 14. 7. 2022
Dnešní program začíná už v 10:00, ale to je pro nás zbytečně brzo a raději se v tu dobu přesunujeme z postelí o poschodí níže do hospody, kde na nás už čeká kamarád, který se před lety odstěhoval z Ostravy do podkrkonoší. Měli jsme v plánu pár kapel vynechat, nakonec jich bylo rovných osm, ale v tom maratonu opravdu nejde stihnout vše. Chtěli jsme vidět hlavně power violencové ONA SNOP, ale docházíme až po nich.
Nezbytné kolečko po distrech, zbavení se nákladu fanzinů, další kafe v Kafe Kafka a tak tak stíhám pět minut po třetí hodině začátek ostravských SHEEVA YOGA, které jsem už nějakou dobu naživo neviděl. Navíc na OEF hrají po dlouhých dvaceti letech a už bylo na čase, aby se jejich power violence rozezněl areálem Na Bojišti. Po nich nastupuje SNĚŤ, která poslední roky způsobuje poprask na scéně a jejichž debutní album bylo oceněno jak v Andělech, tak anketě Břitva. Tudíž očekávání byla veliká. Musím pochválit nadstandardní hráčské výkony, perfektně sehraný výkon, prostě vše kolem bylo kvalitní. Ale mě jejich pojetí death metalu fakt nebralo.
Chvíli po čtvrté odpolední mám mírné obavy, protože u španělských CRISIX jsou má očekávání ještě vyšší než u předchozí kapely. Ovšem s prvním hrábnutím do strun a zpěvákovým výskokem se hážu do spokojeného stavu, který mi vydrží po celý set. Tohle je hodně energický crossover thrash, který si jeho protagonisté náramně užívají s úsměvy od ucha k uchu. A když si v polovině vystoupení tahle pětice navzájem prohodila nástroje, aby vystřihla „metal karaoke“ v perfektním trojbloku coverů „Hit The Lights“ (METALLICA), „Walk“ (PANTERA) a „Anti-Social“ od TRUST/ANTHRAX, tak se na pódiu i pod ním strhla ještě větší mela než doposud. Tohle byl fakt super zážitek a za mě jeden z vrcholů celého festivalu.
Dalším deathmetalovým zástupcem byli GOD MACABRE ze Švédska, kapela, co hrála na počátku 90. let a je znovu aktivní. Mi přišli celkem nezajímaví, ale možná je to i tím, že jejich tvorbu neznám. S pozvolnou změnou počasí a přicházejícím deštěm, který nakonec trval asi pět hodin, přišla i změna hudební. Na scénu nastoupili ONSLAUGHT ze Spojeného království a vybalili na nás old school thrash jak prase. Však taky hrají 40 let. A je tady další death metal, pro změnu ze Stockholmu. A protože mě dva roky staré album „Misanthropic Breed“ bavilo, bavilo mě i vystoupení LIK.
Je 19.20 a na scénu nastupují MEMORIAM se sympatickým Karlem Willettsem v čele. Věřím, že se nenajde nikdo, kdo by nevěděl, že tenhle blonďák zpíval v BOLT THROWER. Opět tady máme death metal, ovšem tentokrát jeho ostrovní verzi. Tuhle valivou jízdu si užívali fandové i kapela déšť nedéšť. I z tohoto důvodu to po nich měli SKITSYSTEM, přední zástupci klasického švédského crustu, těžké. Ovšem zhostili se toho výborně.
Následující INCANTATION jsem vynechal úplně, protože za prvé přestávalo pršet a byla potřeba vyrazit do víru festivalu a za druhé, protože další porci death metalu, a k tomu brutálně amerického, bych už nevstřebal. Dávám si až uvřískané INFEST, zakladatele power violence, a jejich zběsilé hardcore rytmy plné zvratů pod jasnou oblohou opět vybízejí zástupy skokanů na pódium. Tohle bylo hodně povedené vystoupení, ale protože čeho je moc, a toho death metalu bylo dnes příliš, odcházíme před vystoupením MALEVOLENT CREATION vstříc říši snů.
Pátek a sobota zítra
Fotky: Daniel K.
