Desku „Oblivion: The Fortcoming Ends“ jsem měl v šuplíku už nějakou dobu. Z výjimek se takto stává nějak standard u mne... Konkrétně se ke mně dostala někdy na začátku roku 2022, album vyšlo koncem předešlého roku. Ne, že bych ji hned neposlouchat, to jo, ale nevěděl jsem, co si myslet, na první poslech to bylo nudné zklamání, nebo byla cítit nějaká umělecká ambivalence, u které jsem nevěděl, kam desku zařadit. Celkem jsem se na fošnu těšil, protože ADOPERTA TENEBRIS je sólo projekt, a ty já rád.
ADOPERTA TENEBRIS je projekt hudebníka, který se skrývá pod pseudonymem G. To je mi sympatický přístup. Nechá se za sebe mluvit hudbu. Datum vzniku je nejasné, můžeme se odrazit snad jen od vydání první a řadové desky z 2017. Žánrově můžeme zařadit projekt do atmosféričtější podoby black metalu, kde je cítit inspirace black (a trochu death) metalem z devadesátek, nicméně tu máme i rozdíly. Jeden z nich je, že druhé album si nevydával sám, ale již pod francouzkým labelem Les Acteurs de l'Ombre Productions.
G. musím hodně pochválit (pro mne) velmi čitelnou a čistou produkci a on možná Darkened Studio. Nástroje jsou propojeny v celistvý kus, nejsou od sebe výrazně odděleny a pěkně do sebe pasují, ale zároveň je každý pěkně čitelný. Potěšila mne hlasitost a úroveň basové kytary, která se nezaměřuje jen na kopírování kytar jak skladbou, tak rychlostí. I přes svou atmosféričnost se jedná o primárně kytarovou muziku. Najdeme zde i mluvené slovo, například ve skladbě „Utter Manifest“. Nenajdeme zde žádné dramatické klávesy. To by mohlo potěšit ortodoxnější posluchače, kteří tento prvek nemohou vystát. Prim hraje rytmická kytara, melodičtější lead je tak nějak v pozadí a nesází se na něj – tomu odpovídá i pro mne jiná produkce oproti debutu „Perdition: The Path of The Agonies“. Bicí nikoho nepřekvapí. Nejcharakterističtější jsou sypačky, ale nezůstane jen u nich. Album umně prolíná jak pomalé – snad i houpavé, rychlé i středně tempé pasáže. Musím zmínit, že na desce pomáhali i jiní hudebníci při nahrávání některých skladeb. Respekt za částečné zvládnutí nástrojů patří tedy i jim, např. Äaerzerathovi z ANGLOISSE, NATREMIA atd., který se ujal právě bicích.
Při poslechu desky se mi v hlavě objevili charakterem například INQUISITION při práci s kytarami. Trošku vnímám i WINTERFYLLETH v rychlých momentech. Klon ale nečekejte. Ani stavbou skladeb, ani zvukově, ani úplně vokálově. Zdá se, že snad každá francouzská blackmetalová kapela má to svoje.
Skladby mají v průměru okolo sedmi minut, ale najdeme zde i jednu o dost delší, s pomalým intrem - „We Were Giants“ a naopak i jednu mnohem kratší, trvající „jen“ čtyři a půl minuty, která to do nás, jak z praku, pere ihned od začátku – „In Our Mazes“. Celkem je deska dlouhá přes čtyřicet sedm minut, obdobně jako debut, jenž je o chlup kratší. Jako top skladbu vnímám „Farewell To Hope“, kde se dostane i na nějaké to kytarové sólo.
Texty se primárně zaměřují na lidskou existencí a úpadek společnosti. Vlastně, jak název alba neskrytě napovídá. Jsou vkusně napsány a je pro mne radost číst něco, co nevypadá jako výtvor frustrovaného idiota po dvaceti pivech. Samotný papírový digipack cédéčka, který třímám v ruce, také potěší. Skladný a příjemný na dotek, obsahující malý booklet s texty a několika minimalistickými fotkami, někdy až abstraktní přírody v chladných barvách.
Trošku se pozastavím u vokálu. Nyní je mnohem přímější. Jedná se o tradičnější temný přiškrcený hlas, který mi více sedí do nějakého melodičtějšího death metalu. Více se mi líbil na první desce. Byl více zastřený, naefektován, tajemnější, mému vkusu mnohem bližší. Prolínání stylu je tu více patrné. Není to ale jen o vokálu. Obecně se tak dá označit asi celá produkce nového alba, je více hutná a středová. I zvuk a charakter vedoucí kytary mi vyhovoval více na debutu, byť se stále nejedná o nafuzzovaný bzukot včel à la BURZUM. Úrovní muzikantství je na nové „Oblivion“ o něco výše. Album je velmi profesionální, čisté, preciznější, ale také mi přijde více, jaksi, generičtější, sterilnější, trošku bez emocí. Postrádám tu větší atmosféru, organičnost a zvuk z první „Perdition“. Rozhodně se ale nejedná o špatnou desku, naopak, jen jsem měl problém se do ní dostat a paradoxně, při detailnějším vzájemném porovnávání obou alb během celého rána a dopoledne, dostane i vyšší hodnocení, než jsem původně chtěl dát – čekal jsem opak.
Pod jménem ADOPERTA TANEBRIS vytvořil G. desku, kterou svou kvalitou nedokáží vytvořit ani mnohé celé kapely. Absolutní kreativní svoboda je jak plusem, tak i minusem pro samotné výsledné dílo. A samozřejmě, záleží i na samotném posluchači.
Seznam skladeb:
- We Were Giants
- Vultures Over the Mass Grave
- In Our Mazes
- A Farewell to Hope
- Utter Manifest
- Calvaire
- Calvaire
- Seasons of Gallows
Čas:: 47:56
Sestava:
- G – vše
- Äzh – bicí
