V poslední čtvrtině loňského roku se objevila nahrávka, která se mi zpočátku jevila jako další deska, která vznikla z nudy a kromě toho, že udělá radost autorům, bude víceméně zaškatulkovaná do kategorie „po pár posleších zapomenuto“. Chyba lávky. Deska BASTARÐUR umí s člověkem zacvičit, protáhnout ho kanálem, ušpinit mu ruce, ale zároveň dodat něco, čím je tahle kapela jedinečná a dokáže se odlišit.
Za crust/metalovou partou z Islandu stojí jméno, které by možná jen tak někdo nečekal, já s tím ale nemám vůbec žádný problém. Proč by člověk, kterého známe z kapely, která hraje naprosto originální rock a původně vzešla z black metalu, nemohl natočit crustovou desku s vlivy death metalu. Řeč je o velice známém chlapíkovi, který slyší na jméno Adalbjörn Tryggvason. Hlavní tváři SÓLSTAFIR.
Adalbjörn se v promo materiálech k desce zmiňuje o tom, že vlivy, které ho k tvorbě nakoply, pochází od skupin, které měl a má navždy rád. A už jen podle uvedeného čtyřlístku – NAPALM DEATH, TERRORIZER, MOTÖRHEAD a DISFEAR – je zřejmé, jakým směrem se BASTARÐUR řítí. A to bychom neměli zapomínat na ENTOMBED, jejichž samolepku má na své kytaře nalepenou dodnes.
První, co zaujme, je zvuk kytary. Ten mě baví moc a je pro výsledný sound tím zásadním. Kytara svým zvukem evokuje právě kapelu ze samolepky, ale rozhodně se nejedná o totožný zvuk a další z plejády worhship kapel, které onen charakteristický sound tolik milují. U BASTARÐUR jsou citelnější punkové vlivy, čímž se zase dostáváme k výčtu zmiňovaných vzorů, kde jsou na místě DISFEAR.
Adalbjörn v sobě ani v tom na první poslech zuřivém větru, kde se jedná o souboj d-beat bicích, kytar a řevu, nezapře smysl pro své velké muzikantství a léta strávená v SÓSLTAFIR. Skladby mají šmrnc a už jen to, že jsou průměrně dlouhé od tří do čtyř minut, dává najevo, že se v těch sonzích musí dít něco víc. Klepačky převládají, ale nechybí spousta vkusně zařazených sólíček, vyhrávek a jelikož se považuju za letitého fanouška islandských rockerů, jsou mi sem tam použité vsuvky, mezihry a někdy i delší pasáže povědomé a vítám je všemi deseti. Skvěle oživují ten nadstandardní nářez, jelikož i ten kolovrátkový základ z podstaty věci naráží na své limity omezeného prostoru. Jako ideální vzorek pro tento můj myšlenkový proud poslouží titulní věc, která se v druhé polovině z klasického punkového kvapíku přehoupne v islandskou pouť gejzíry a sopeční krajinou.
Za ideální považuju poměr osmi věcí ku 28 minutám, kdy se u člověka nedostavuje pocit nudy a naopak má chuť každou ze skladeb podrobit průzkumu a objevit v nich rozdíly. A ty přicházejí.
Album „Satan’s Loss Of Son“ se pro mě stalo velkým překvapením, a i se k němu stále rád vracím. I po měsících v sobě nalézám chuť po tomto islandském crust metalu, který je chytře složený a skvěle zahraný. Za mě palce hore, je to velice kvalitní jízda.
Seznam skladeb:
- Viral Tumor
- Neonlight Blitzkrieg
- Satan's Loss of Son
- Burn
- The Whispering Beast
- Black Flag Fools
- Afturhalds Kommatittir
- Rise Up
Čas: 28:19
Sestava:
- Adalbjörn Tryggvason : Vocals/guitar/bass
- Birgir Jónsson : Drums
