Eddie Vedder – Earthling

Plány k poslechu a následné sepsání recenze mířily původně úplně jiným směrem, ale znáte to, člověk míní, rohatej mění. Cestu mi překřížila sólovka Eddieho Veddera a protože jsem albu věnoval nemálo času a cítím se být fanouškem PEARL JAM, čert vem plánování a šup s tebou do virtuálních světů. 

Jestli se s hrdostí pasuju do nemalé fanouškovské základny praotců vlny grunge, tak zároveň musím přiznat, že mne jejich sólové pokusy prozatím úspěšně míjely. Tím pádem jsem byl nemálo zvědavý, jakým směrem se tvorba celosvětově známého barda ubírá, nemá-li v zádech proslulou značku. Abychom se ale nemýlili, muzikanti, jenž mu s nahrávkou pomáhali, nesou podobnou tíhu popularity. Na kytaře Josh Klinghoffer (ex-RED HOT CHILI PEPPERS), basa Andrew Watt, bicí Chad Smith (RED HOT CHILI PEPPERS) a v kolonce hosté míříme do výšin absolutních: Stevie Wonder, Ringo Starr, Elton John.

Povinné personálie máme úspěšně za sebou, jdeme na album samotné. Hned úvodní trojice písní ukazuje, že mr. Vedder nemíní nic moc řešit a „Earthling“ je počinem převážně pro radost. Po rockově roztančené „Invincible“ následuje ostřejší „Power Of Right“, kde mne baví sic jednoduchý, ale skvěle fungující nosný riff. Třetí „Long Way“ klidní rozbouřené vody a i přes jistou tuctovost refrénu nemám problém zpěvákovi roli písničkáře uvěřit, ztotožnit se a užívat si s ním ten klid, pohodu a nadšení pro věc. „Brother The Cloud“ připomíná jízdu po klikatých okreskách. Po kochání krásami praletých vísek s cedulí konec obce sešlapávám plynový pedál, abych po chvilce ťukal na brzdy a ve střídání tempa pokračoval až k vytyčenému cíli. Skáču rovnou na šestou, oblíbenou „The Dark“. Nad solidně upalujícím rockovým spěšňákem se jako mix Létajícího Čestmíra a Supermana nese Vedderův vokál a na první dobrou mi šedá kůra vyvrhla jiného, snad ještě slavnějšího písničkáře, a to Bruce Springsteena. Protože mne už od samého křepčení bolí nohy a jsem v podstatě citlivá duše, nechám se rozněžnit hladivou „The Haves“. Znovu se trochu odrazím a vrhnu se až k trojici songů, hostících zmíněná monster jména. V „Try“ se do foukací harmoniky řádně opírá Stevie Wonder a rozhodně se nejedná o žádné křoví. Melodie, kterou legenda vyluzuje, je možná lehounce šílená, ale bez debat stěžejní. Se Sirem Johnem se Vedder utkává v duetu klasického rock´n´rollu. Nejsem žel obdařen vybraným vkusem, neumím tento žánr řádně ocenit a proto „Picture“ končí definitivně na chvostu. To „Mrs. Mills“ je jiná káva. Pomocnou ruku nabízí Ringo Starr a i když je stavba písně a její melodie územím dávno a mnohokrát probádaným, velmi mne baví a mám z ní pocit, že by samotným BROUKŮM ostudu neudělala a s málem kosmetických úprav by ve své době nejednomu děvčeti přivodila euforický hysterák. Minimálně z hvězdné trojky ta nejpovedenější. Rozlučka přichází s „On My Way“ a když si začínám urovnávat myšlenky, uvědomuju si, že sice netryská gejzír nadšení, ale pocit spokojenosti tam je. 

Rád a často s PEARL JAM cestuju časem a projíždím alba „Ten“, „Vitalogy“ nebo „Yield“. Pořád pro mne mají své kouzlo a nehrozí, že skončí zapomenuty pod nánosy prachu. U Eddieho tomu tak bude stěží a silně pochybuju, že si na desku „Earthling“ za deset let vzpomenu. Ale teď, tyto dny, jsem za její vydání rád a poslouchám ji s chutí. Zlobte se, nebo ne, ale nahrávce, kde Eddie Vedder otevře ústa, prostě méně než sedm dát nemůžu, nechci a vlastně ani nemám důvod.

Seznam skladeb:

1. Invincible
2. Power Of Right
3. Long Way
4. Brother The Cloud
5. Fallout Today
6. The Dark
7. The Haves
8. Good And Evil
9. Rose Of Jericho
10. Try
11. Picture
12. Mrs. Mills
13. On My Way

Čas: 48:04

Sestava:

• Eddie Vedder – zpěv, kytara
• Josh Klinghoffer – kytara
• Andrew Watt – basa
• Chad Smith – bicí

YouTube