V roce 2018 se v Turnově dala dohromady nová kapela tvořená z většiny letitými harcovníky, kteří prošli kapelami různých stylů, z těch známějších např. CRUSHER nebo AMOCLEN. V AM I GOD se ale vydali na odlišnou cestu, která směřuje k progresivnímu groove metalu. Mezi inspirační zdroje muzikanti uvádí kdekoho, ale mně přijde bližší PANTERA než (namátkou z v rozhovoru zmiňovaných) SLAYER, IRON MAIDEN či MÖTLEY CRÜE.
Debutové promo obsahuje čtyři skladby + intro, přičemž intro pochází z jiného světa. Je instrumentální a tíhne spíše k rocku než k metalu, který přichází s druhou stopou „Spit Blood“, která ctí pravidla groove metalu, je postavená na těžkém spodku v podobě dunivých bicích a zemitých riffů, z nichž postupně vystrkují růžky zpočátku krátké, později výraznější vyhrávky. I když se nejedná o muziku, která by zaujala něčím výraznějším, má celkem spád, složená a zahraná je s fortelem a disponuje kvalitním zvukem, což v součtu znamená, že to není žádná slabota, na druhou stranu ani něco extrovního. Problém ale nastává, když se zapojí zpěvák. Právě v první otextované písni je příčinou toho, že se s poslechem peru a jakmile Mgr, Markýz otevře pusu a pokusí se o čistý zpěv, je zle. Podruhé je zle s angličtinou, která i mě, který jí vládne chatrně, tahá za uši. O poznání lépe je v „Pride Of Mothers“, kde zpěvák sází na agresivnější polohy a když řve, negativa z předchozí skladby se vytrácejí. Muzika je pestřejší, dejme tomu mix groove a prog metalu, různě pokroucené postupy a melodie se na PANTEROVSKÝ pevný základ daří slušně roubovat. Ještě větší sousto, co se experimentování týká, je k snědku v takřka osmiminutové „Self Icon“. Pomalejší pasáže, hodně kytarových vyhrávek, vedle řevu i šepot nebo recitace, i nějaké cizorodé zvuky. Skladba má atmosféru, několikrát vygraduje a zastaví se, respektive přepne do jiných dimenzí, aniž by to působilo křečovitě. Křeč se vrací s „Bear Woman“, vrací se mizerný zpěv a podstatně jednodušší postupy a když se dívám na data nahrání jednotlivých tracků, je jasno. Druhá a pátá skladba v roce 2020, třetí a čtvrtá letos… Za ten rok kapela ušla pořádný kus cesty, tuctový a místy trochu humpolácký groove metal nahradila košatějším a zajímavějším metalem s progresivními prvky – a tenhle přerod je jednoznačně ku prospěchu věci.
Obal k nahrávce, která je zvěčněná na vypáleném CD bez potisku, je ve formě pošetky, která obsahuje všechny potřebné informace kromě textů. Grafika titulní strany je pravda trochu peklo, fotka kapely působí strojeně a logo je jedním slovem děs, ale zadní strana vypadá o poznání lépe, uvádí vedle sestavy i podrobné info o nahrávání, které proběhlo na uvedené dvě etapy ve studiu Hitmakers, mix pak v libereckém studiu Kamarád, a jak už jsem zmínil, zvuk je slušný.
Nahrávka nazvaná jednoduše „20:21“ plní funkci proma a podává první zprávu o existenci AM I GOD, navíc ji lze brát jako důkaz vývoje, který jde evidentně směrem k lepším zítřkům. Nicméně když sečtu minusy a plusy, lepší než průměrné hodnocení kompletu udělit nemůžu, i s ohledem na formu, ve které vyšel.
Seznam skladeb:
- Intro
- Spit Blood
- Pride Of Mothers
- Self Icon
- Bear Woman
Čas: 25:35
Sestava:
- Mgr. Markýz Pecywall - vocal
- Šár Don Coyotte - guitars
- Kvatro Formádži CSc. - guitars
- Ing. Zlatan Diego Huňády - bass
- Vinn - drums
