TORTURA z Frýdku-Místku sice existuje od roku 2006, ale měla jednu delší pauzu (2011-2015), takže po demosnímku (2010) se do toho pořádně opřela až po znovuzrození. V letech 2017 a 2018 vydala dva plnohodnotné počiny „Heretic Pride“ a „Psychopompos“, letos se přihlásila s kratším materiálem, který zatím vyšel jen digitálně na YouTube či Bandzone, leč pro potřeby recenze kapela materiál zaslala na vypáleném CD.
Předchozí počiny obsahovaly old school black metal s melodickými party, v prvním případě s texty v angličtině i češtině, v druhém i aktuálním už jen česky, přičemž inspiraci kapela hledala v historii, ve vesmíru i v náboženstvích, což platí i o aktuálním EP „Tophet“. Tophet neboli Topheth je termín pocházející z hebrejské Bible. V Bibli se jednalo o místo v Jeruzalémě v Gehinnom, kde se věřící účastnili rituálu zahrnujícího „předání dítěte ohněm“, což je nejpravděpodobnější dětská oběť. Tradičně byly oběti připisovány bohu jménem Moloch. [Wikipedie]
Texty na „Tophet“ z uvedené legendy vycházejí a dění v údolí Gehinnom („gehenna“ se nakonec stala synonymem pro peklo) popisují poměrně barvitě a zároveň uvedené modlářství kritizují. Texty jsou ale napsané poněkud kostrbatě, hlavně aby se slova rýmovala, na druhou stranu při poslechu nahrávky nepůsobí texty rušivým dojmem. Ono při poslechu čtyř skladeb vlastně neruší skoro nic, muzika je složena s fortelem a písně většinou mají logický vývoj. Co se ale proti minulosti změnilo, je celkové vyznění alba, které je o poznání atmosféričtější a pomalejší než předchůdci. Ne že by nářezy úplně vymizely, ale jejich počet i délka poklesly a duch nahrávky tkví v pomalejších ponurých a tíživých partech, které se místy naklánějí k doom metalu. To je případ úvodního „Molocha“, který se zpočátku líně převaluje a prim hrají bicí, které jsou velmi pěkně nazvučeny, aby se postupně rozjela kytarová vozba a zapojila výrazná byskytara; je slyšet, že na vyznění rytmické sekce si kapela ve studiu posvítila a Martin Roženek jí v tomto směru vyšel vstříc a celkově udělal přehledný zvuk, který si TORTURA nechala zmástrovat ve slovenském studiu Tryzna.
Ale zpět k muzice, „Moloch“ tedy plyne většinou volně, Sath srozumitelně zastřeným hlasem spíše vypráví, než aby skřehotal, kytary přispívají melodiemi a atmosférickými vyhrávkami, nechybí ani sólo, muzika působí umírněným dojmem, byť ve finále skladby se zrychluje. V podobném duchu se odvíjí i druhá, snad ještě atmosféričtější položka „Genius loci“, v níž se znenadání objevují krátké rychlé eskapády bicích, které narušují přirozeně plynoucí pomalou muziku, v níž opět nechybí kytarové hrátky, expresivní sólo ani dobře artikulovaný zpěv. Třetí „Hinnom“ je členitější, žel na úkor spádu; několikrát se jakoby zastaví a nabere jiný směr, tu nečekaně zrychlí, tu rázem zpomalí, chápu, že to kapela takhle chtěla, ale možná je těch zvratů příliš, jakoby skladba několikrát začínala a končila, na druhou stranu je nejsilněji spoutaná se starší tvorbou kapely, protože obsahuje nejvíce zběsilých pasáží a blackových atributů. Závěrečnou „Úlitbu“ uvozuje kytarové vybrnkávání, které signalizuje návrat k pomalejší muzice, nejdelší píseň (šest a půl minuty) zpočátku šlape v pochodovém rytmu, kytary bzučí typicky seversky blackově, ale zároveň jsou poměrně variabilní, stejně tak tempo, které se podobně jako v případě „Genius loci“ zhusta mění zařazováním krátkých rychlých ataků. Delší instrumentální úseky opět nepostrádají náladotvorný aspekt, melodie se místy klenou v jakémsi mlžném oparu, aby přešly v hypnotické pasáže, do kterých Sath bezeslovně řve.
Musím říci, že mě TORTURA příklonem k melodičtější a atmosférické muzice překvapila, ale nemůžu říci, že by mě tento posun překážel a že bych kvůli tomu neuznal, že materiál na „Tophet“ je slušná práce a že mě tahle podoba black metalu baví. Milník žánru to sice není, co taky dneska takhle nazvat, nějaké mouchy taky sem tam zabzučí, ale celkově solidní porce black metalu.
Seznam skladeb:
- Moloch
- Genius loci
- Hinnom
- Úlitba
Čas: 22:36
Sestava:
- Sath – zpěv
- RA – kytara
- Marten – kytara
- Bassduch – baskytara
- Drums Of Chaos – bicí
