MEER – Playing House

Cesta k norskému tělesu nevedla MEER tentokrát dobře známými krajinami. Nic z vlastního archívu, žádné doporučení z redakce, nedej čerte prosba samotných seveřanů o recenzi, nic takového. Náhodné sledování YouTube a přesvědčivý Rudi Rus nasměrovali mou pozornost – a co bych zapíral, nechal jsem se ulovit a nelituji.

Dominujícím prvkem „Playing House“ jsou bezpochyby hlásky sourozenecké dvojice Kippersundových. Johanne, zastupující něžné pohlaví, a brácha Knut za chlapce. Pokud jste po mém představení ústředního dua v očekávání pěveckých soubojů, musím vás zklamat. Až na výjimku („She Goes“), kde je to fifty-fifty, co skladba, to jeden z hlavních pěvců, a druhý pouze vypomáhá. Možná i to je jeden z důvodů, proč nahrávka působí tak pohodově. Je to tak, skoro jako byste nasedli do hippies dodávky a přistoupili na to, že svět je krásné místo a špatné věci zkrátka neexistují. Zase ale platí, nenechte se zmást a odradit, že vás snad chci zatáhnout na nějaký LSD výlet. Jde spíš o oslavu života jako takového a radost z prostého bytí. 

Co v žádném případě nemůžu opomenout zmínit, je bezchybná produkce. Ne, je dokonalá. Dotažená do posledního detailu. Jestli má v pětiminutové písni triangl jedno zacinknutí, je umístěno tak, že budete jeho odstranění považovat za krádež století. (úsměv)

Nebudu rozebírat „Playing House“ na jednotlivé dílky, spíše se zaměřím na kousky, které mne nejvíce zaujaly. Mezi vybrané určitě patří úvodní dvojice („Picking Up The Pieces“ a „Beehive“). Obě jsou odzpívané Johanne. Ta mne svým výkonem okouzlila a v momentech (není jich pravda moc), kdy je třeba trochu přibrousit, nebojí se toho a oba palce letí vzhůru. Knut zůstává povětšinou sametový, ale melodie, jež vykouzlí v refrénech „All At Sea“ nebo „Songs Of Us“, přesvědčivě vykouzlí spokojený úsměv na rtech. Opakování titulního slůvka skladby „Child“ se zahryzává napevno a už se ho ani nesnažím vyhnat. Nerad bych svým velebením ústředního dua odsunul zbývající šestici na druhou kolej. Jsem přesvědčený, že je do tvůrčího procesu zapojený kompletní kolektiv. Užívám si všechny ty tahy smyčců, rozeznění klaviatur, sex appeal saxofonu a přehršel dalších nástrojů, starajících se o navození potřebné atmosféry. 

Pravidelný impuls samplů startuje moji momentálně nej píseň „Honey“. Johanne jakoby nesměle pouští slova a rozkvétá společně s přidávajícími se nástroji až do pompézního finále. Už jsem trochu vystřízlivěl, ale stejně, jak doputuji k tomuto skvostu, opakuji minimálně dvakrát. Poslední, o které utrousím slůvek pár, je „She Goes“. Po dramatickém začátku přichází FLOYDOVSKÉ frázování a progresivní nadšenci by v této a poslední „Lay It Down“ mohli najít největší díl zalíbení.

Jsem moc rád za objev (i když ne můj) norských mládežníků. Bude-li mít má černá duše až po krk všech těch bubáků a smrťáků, zatouží-li po pozitivním detoxu, klidu a míru, naordinuju jí „Playing House“ od MEER a bude dobře.

Seznam skladeb:

1. Picking Up The Pieces
2. Beehive
3. All At Sea
4. Songs Of Us
5. Child
6. You Were A Drum
7. Honey
8. Across The Ocean
9. She Goes
10. Where Do We Go From Here?
11. Lay It Down

Čas: 54:44

Sestava:

• Johanne Kippersund – zpěv
• Knut Kippersund – zpěv
• Asa Ree – housle
• Ingvild Nordstoga Eide – viola
• Eivind Stromstad – kytara
• Ole Gjostol – klavír
• Morten Strypet – basa
• Mats Lillehaug – bicí

Bandcamp