Před několika dny jsem psal recenzi na první díl ze série knih o black metalu od Dayala Pattersona Black Metal: Evoluce kultu. Pokračováním je Black metal: Předehra ke kultu, což je název lehce matoucí, protože se jeví jako úvod, nicméně slovy autora jde o „rozšíření původního textu“, tudíž doplněk předchozího monumentu. Vcelku trefně útlý svazek charakterizuje tiskovka vydavatele:
Předehra ke kultu prohlubuje to, co muselo být v prvním díle mnohdy bráno pouze zkratkovitě. Zároveň evokuje punc undergroundového fanzinu, který zejména k počátkům blackmetalové subkultury neodmyslitelně patří. Je tedy jak samostatným dílem, tak nedílnou součástí svazku předcházejícího.
S uvedeným se dá souhlasit. Většina rozhovorů vznikala pro fanzin Crypt, který Dayal Patterson vydával od roku 2004, další pak později, některé přímo jako podklad při psaní prvního dílu, do kterého se nakonec rozhovory nevešly, což je případ těch v závěru knihy.
To, že rozhovory vznikaly v různých dobách, se na nich logicky podepsalo, respektive se podepsalo na jejich formě, a co si budeme povídat, i úrovni. Ne vždy je samozřejmě na vině autor otázek tím, že se ptá špatně, někdy se příliš neotevřel zpovídaný, případně se respondent držel takových těch obecných proklamací. Tak to je vždy, někdy člověk narazí na zlatou žílu a muzikant toho napovídá spoustu, jindy je to nemluva nebo svéráz.
Z uvedených slov je asi znát, že mám z Předehry ke kultu smíšené pocity, které jsou dány nesourodou formou rozhovorů i jejich kolísavou úrovní. Ohledně formy mám na mysli to, že část rozhovorů je pojatá jako články s vloženými odpověďmi a část jako tradiční interview otázka-odpověď. Obecně jsem fanouškem i první formy, ale tady mi to přijde lehce kostrbaté, chvíli „mluví“ autor, chvíli muzikant, pak se objeví klasická otázka a na ni odpověď, v sazbě to není nijak odlišeno (např. odpovědi kurzívou)… Příliš logiky mi nedává ani zařazení krátké stati nazvané Blackmetalové Finsko, jaký scene report mající pouze tři a půl strany.
Na druhou stranu jde v řadě případů o exkluzivní materiály, které skutečně doplňují předchozí knihu a hlavně přináší svědectví o názorech řady známých a kontroverzních postav zejména severské blackmetalové scény. V úvodníku autor píše, že kniha není propagací názorů, ale jejich zachycením, že nejde o to, že by se Dayal s názory hudebníků ztotožňoval, jen je předkládá a čtenář by neměl vše slepě přijímat jenom proto, že se mu líbí tvorba toho, s kým je rozhovor veden.
Kniha obsahuje celkem 14 kapitol: MAYHEM, GORGOROTH, ARCHGOAT, MARDUK, IMPALED NAZARENE, BEHERIT, Blackmetalové Finsko, SKITLIV, Frost, SIGH, TAAKE, ENTHRONED, CLANDESTINE BLAZE, HADES ALMIGHTY. Těžko vybrat nejlepší, resp. nejslabší rozhovor, mě asi nejvíc bavil Frost včetně krátkého komentu Satyra, který Frostovu osobnost velmi zajímavě popsal.
Kniha má pouhých 130 stran, formát A5, je brožovaná, takže připomíná paperback z trafiky. Tentokrát mi až tak nevadí, že nemá pevnou vazbu, protože kvalit prvního dílu nedosahuje ani zdaleka, a to se týká i jazykové úrovně, několika nešikovných formulací a občasných pravopisných prohřešků. Vizuálně jsou si oba díly podobné, opět sázel Chymus, opět nechybí fotografie, design stránek je OK, fonty nadpisů se mi líbí, stejně tak oddělení jednotlivých kapitol tím, že je první strana vždy na černém podkladu, výhrady k určité nepřehlednosti už jsem psal výše.
Jako doplněk k Evoluci kultu není Předehra špatná, ale nutno zmínit, že nejde o zásadní dílo (což Evoluce bezesporu je) a že spoustu kvalitnějších rozhovorů bylo možné v minulých letech číst jinde, u nás především v Pařátu.
- 130 stran
http://www.metalgate.cz
https://www.metalgate.cz/cz/records/1427-ukazka-z-black-metal-predehra-ke-kultu
