Při prvním poslechu MUR mi přišel na mysl hudební filozof a svým způsobem i lunatik Devin Townsend, což jsem posléze z důvodu absence thrashového drajvu vyhodnotil jako naprostý nonsens. Na druhou stranu jsem si uvědomil potenci Devinova projektu STRAPPING YOUNG LAD, ale o tom to dneska není. Tvorba MUR převrací koncept monolitní žánrové stylizace naruby. Do dědictví black metalu vstřebává ozvěny metalcore a vehementní syntezátory, což vytváří ne úplně dokonalou módu. Do toho všeho humpolácký scream Jaye Moulina, který řve jako v den daňového přiznání v zemi galského kohouta.
Na plovoucím klávesovém podloží úvodní „Epiphany“ ožívá hrubý vokál naplněný syrovými emocemi, které zvyšují latentní infekci v bouři zneužívaných nástrojů. Zvukový šturm „Suicide Summer“ zdánlivě bez ladu a skladu se syntezátorovou kratochvílí znějící jako DILLINGERŮV ÚNIKOVÝ PLÁN, kde místo kytarově neurotických vyhrávek MUR zakomponovali industriální plochy. Úvodní tóny „Inner Hole“ koketující s myšlenkou zvolnění přináší lehkou dávku nervozity a melodické pasáže s plechovým řinčením bicích bývalého bubeníka TODAY IS THE DAY Juliana Grangara. K nepoznání industriálně zmutovaný cover diskotékového hitu 80. let „Such a Shame“ synthpopových TALK TALK plyne na pomezí mezi agresivitou, hbitostí a velkým mrakem energie. Snad aby se frontman TT Mark Hollis raději vrátil do hrobu. V poslední „Truth“ si zpěvák Jay Moulin vybírá zasloužený time-out na vykloktání Vincentky a tím pro něj nahrávání končí. Zacelit díru vyřvanou do hlavy je zadání pro klávesáka Alexandra Michaana. Jako terapii určil 10minutové přenesení se v čase do epochy retro-synthwave a alternativního elektronického krautrocku.
V zásadě jde o kombinaci post-black metalu, hardcore a industrialu, způsobem, který je navzájem vyvážený bez dominance jednoho z žánrů. Vnímat tuto tvorbu lze i bez toho, aniž byste potřebovali hroty pyramid, písmeno X na hřbetu rukou nebo prasečí krev. Extravagantní růžky, které MUR vystrkovali na předchozím albu „Brutalism“ (2019), dorostly ve statné paroží, které znecitliví nervová zakončení a dává průchod potrhaným snům. Ačkoliv se primárně jedná o metalové tornádo s HC zárodky, nejpřijatelnější konformitu mi nabízí poslední krautrocková „Truth“, asi právě proto, že z předchozích dvaceti minut neohebného řevu přichází troufám si říct toužebně očekávaná změna.
MUR jsou takoví podivní černí metalisté, kteří jsou pozoruhodní z jednoduchého důvodu; nedělají takto zaměřenému segmentu špatné jméno. Kapela dává hudbě emocionální váhu, jak to dělá většina post-cokoli. Zda si to někdo užije nebo ne, je otázka estetiky a subjektivity. Pro mě se vynořili jako záhadní batmani extrémní hudby.
Klávesista Alexandr Michaan zanechal na albu ještě jednu stopu, a to v podobě obalu. Dominují nic neříkající témata (teorie velkého třesku?) vyobrazená převážně ve žluté (zlaté) barvě, žádná fotka, minimalistické kapelní logo aby jeden pohledal. Texty psané nekomfortním protektorátním švabachem vycentrované hořícím meteoritem na zadní straně digipacku mají (alespoň pro mě) nulovou hodnotu. Ale proti gustu...
Seznam skladeb:
- Epiphany
- Suicide Summer
- Inner Hole
- Such a Shame
- Truth
Čas: 32:25
Sestava:
- Julien Granger – bicí
- Alex Michaan – klávesy
- Jay Moulin – vokál
- Benjamin Leclère – kytary
- Benjamin Gicquaud – kytary
- Thomas Zanghellini – baskytara
