Asmodeus

CD/LP 2020, Eisenwald / black metal / Nizozemsko

Když mi jedna aplikace zabývající se hudbou doporučila k poslechu nahrávku „Bloem“ od kapely FLUISTERAARS s tím, že se jedná o black metal, který by se mi mohl líbit, jen jsem se pousmál a pomyslel si, že na další otravné emo blackmetalisty nejsem zvědavý. Proč tyhle povrchní reakce? Mohl za to obal. Netvrdím, že se mi nelíbí, naopak, je mi sympatický, ale pořád mi něco našeptávalo, že se bude jednat o další růžový black a ten už mě nemá šanci ničím zaujmout. Celé to ale dopadlo tak, že desku jsem si pustil a hned od prvních tónů mi bylo jasné, že tady je vše v pořádku a zase jsem se jednou nechal unést svými povrchními úvahami.

FLUISTERAARS totiž od prvního hrábnutí do nástrojů vymetají komíny, bicí nemilosrdně tepou v ultrarychlém tempu… zkrátka poctivý black metal, který má ale dar nadchnout hned od začátku. První věc „Tere muur“ je jasná hitovka. Kytara tu kouzlí chytlavý motiv a když v průběhu skladby nastane zpomalení, je jasné, že jsem téhle partě skočil na lep.

Začátek desky, která je poměrně krátká – cca 33 minut, obsahuje nejsilnější materiál, jenž má schopnost chytit hned za srdíčko, trošku toho fotbalového slovníku tu lze použít, když se bavíme o Nizozemcích. Na druhou věc „Nasleep“ lze aplikovat podobná slova jako na předchozí „Tere muur“. Další hit jako bič. Nakažlivě podané kytarové momenty vystřídá opět dechberoucí zpomalení, ve kterém cítím závan amerického pojetí černého kovu, což je jeden z mnoha pocitů, jenž se mi z tvorby FLUISTERAARS dostavují. V „Nasleep“ se  začíná postupně načrtávat další stránka kapely, která nabízí delší úseky, kdy hudba plyne pomalejším – doomovým tempem, a kde vylézají na povrch další nástroje, jako jsou třeba vkusně použité klávesy.

To, co naznačili FLUISTERAARS v druhé polovině předešlé kompozice, naplno rozvinuli ve třetí „Eeuwige ram“, která si ležérně plyne a navrch obsahuje nakažlivou melodii. Použitý motiv mě ihned přenesl do devadesátek k albu „Tales From The Thousand Lakes“ od tehdy ještě kvalitních AMORPHIS. Když už by song „Eeuwige ram“ začínal kvůli své délce zavánět monotónností, klimbající hlavu donutí zbystřit zvuky dechových nástrojů – trumpety a trombónu. Tyto v black metalu stále více používané nástroje jsou zde zakomponovány citlivě a jednoznačně ku prospěchu věci.

Závěrečné dvě skladby se přibližují mixu výše popsaného. I nadále tu nastávají změny temp, jejichž střídání je silnou stránkou kapely. K blížícímu se konci „Bloem“, i díky užití akustické kytary, dostává nahrávka folkový nádech, který je ale na slušné úrovni a nespadá do kategorie trapnosti. Stejně tak dobře funguje úplný závěr nahrávky, kde se ocitneme ve vodách, kde už nějaký čas zdatně pádlují ALCEST.

Dvojice bludných Holanďanů FLUISTERAARS se do svého vyprávění nezamotala. Naopak. Vytvořila tak příjemně poslouchatelnou desku plnou silných momentů, která leze do uší v podstatě sama.

Seznam skladeb:

  1. Tere muur
  2. Nasleep
  3. Eeuwige ram
  4. Vlek
  5. Maanruïne

Čas: 33:38

Sestava:

  • B. Mollema - vokál
  • M. Koops - kytary, basa, bicí, klávesy, tamburína, tympány

Facebook
Bandcamp


Zveřejněno: 28. 11. 2020
Přečteno:
313 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

29. 11. 2020 09:30 napsal/a Johan
FLUISTERAARS
Až na ten obal :-) Jinak velmi slušná práce pro mě neznámé kapely, album se poslouchá samo, melodie chytlavé, ale nikoliv vlezlé, pestré to je...
28. 11. 2020 20:48 napsal/a Opat
Nizozemsko
Jojo, s tím Nizozemskem souhlasím, například KJELD jsou vynikající, velice mě baví také debutovka VERWOED. Od FLUISTERAARS ani nevím, jestli jsem něco slyšel, ale novinku zkusím.
28. 11. 2020 16:42 napsal/a s.
Holandsko
Ona ta holandská scéna nabízí celkem zajímavé kapely stačí se kouknout na kapely okolo Haeresis Novimagi kolektivu. Mimojiné za mě gig TURIA (doporučuju tomu dát ucho) v únoru koncert roku 2020.