TELEPATIE

CD/LP 2019, Napalm Records / alternativní metal, hard rock / USA

O svém vztahu k téhle v mnoha směrech pro mě zásadní kapele jsem se vypsal v recenzi k předposlední desce „A Place Where There's No More Pain“. Na hodnocení všech předešlých pěti nahrávek se u mě nezměnilo od té doby vůbec nic. Snad jen přidám, že právě „A Place...“ jsem si od té doby nepustil, zatímco první tři klenoty několikrát.

Jako klasický remcal „jó to bylo tenkrát líp“ jsem od nového alba LIFE OF AGONY nečekal vůbec nic. Jeho poslech odkládal a prvně si nahrávku poslechnul někdy po dvou měsících od vydání. Singly mě nenavnadily, ale zase by mě hanba fackovala, kdybych novinku nepropklepl.

Co se za poslední roky v kapele událo? Proběhla personální rošáda, kdy loď opustil bubeník Sal Abruscato (A PALE HORSE NAMED DEATH, ex-TYPE O NEGATIVE), který má ve své domovské partě práce dost, i když její letošní deska je silně průměrnou záležitostí a patří do kolonky zklamání. Sala nahradila dáma Veronica Bellino, která tak vyrovnala poměr žen v kapele na 2:2. Veronica si zde odtluče svoje a hledat nějaké rozdíly nemá smysl. Hlavní pozornost tady přitahují jiné záležitosti.

V první řadě je to vokál Miny, který je charismatický, přesvědčivý a je i oproti době, kdy byla Mina mladým mužem Keithem, „vyzpívanější“. To ale neznamená, že už tenkrát nebyl hlas ozdobou všech nahrávek. Je ale jasné, že Mina na sobě neustále pracuje.

Zprávy, které šly z tábora skupiny, informovaly, že nahrávka bude koncepčně navazovat na všeobecně nejoblíbenější nahrávku kapely – „River Runs Red“. Příběh sebevraha se tak rozvíjí po 26 letech. Po hudební stránce jsou zde stále cítit LIFE OF AGONY, ale naštěstí se nepraštili do hlavy a nerozhodli se navazovat i hudebně, protože to by nemohlo dopadnout dobře. Už léta je divoké HC přetransformováno do klidnějších poloh a i když se tempo často zrychluje, s devadesátkovým HC to nemá nic společného.

„The Sound Of Scars“ disponuje hudbou muzikantsky vyspělých lidí, kteří vědí, co chtějí hrát a blbou skladbu nesloží. Bohužel ani tu, která by vám urvala hlavu z krku. V tomhle bodě jim studna nápadu vyschla na „Soul Searchnig Sun“. To, co tady poslouchám, jsou fajn písničky. Kapela si dala záležet, aby jednotlivé songy „klouzaly“ do uší samy. Každá ze skladeb obsahuje chytlavý refrén, ale ani jedna mě nerozcupovala na kousky. Jedná se o nekonfliktní věci, které si plují na vlně melodického metalu nebo tvrdšího rocku. Všechny tracky jsou dlouhé kolem lehce stravitelných tří minut a jsou prokládány intermezzy, které stejně jako na debutu působí rušivě. Jedinou delší věcí je závěrečná pomalá „I Surrender“. Příjemná to záležitost, ale ruku na srdce, kvalit „Don't You (Forget About Me)“ nebo „Heroin Dreams“ nedosahuje ani náhodou.

A příjemná je celá „The Sound Of Scars“. Bohužel patří do kategorií desek „párkrát protočit, založit a nechat na ni sedat prach“. Ve své podstatě LIFE OF AGONY udělali vše dobře, jen už se prostě asi míjíme. Nicméně uznávám, že tohle album je záživnější než to předešlé.

Seznam skladeb:

  1. Prelude
  2. Scars
  3. Black Heart
  4. Lay Down
  5. Then
  6. Empty Hole
  7. My Way Out
  8. Eliminate
  9. Now
  10. Once Below
  11. Stone
  12. Weight of the World
  13. When
  14. I Surrender

Čas: 40:53

Sestava:

  • Mina Caputo - zpěv
  • Alan Robert - basa
  • Joey Z - kytara
  • Veronica Bellino - bicí

https://www.lifeofagony.com


Zveřejněno: 20. 01. 2020
Přečteno:
2827 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář