Asmodeus

Hardcore/punk zine, 108 stran, A5, listopad 2019, Česko

V listopadu vyšlo sedmé číslo fanzinu Cerelitida. Za zinem stojí Petra, která mimo jiné i organizuje koncerty v libereckém Azylu a tahle její aktivita se v zinu plně otiskuje, kde na toto téma ve formě reportů dojde.

Ale nejen z reportů, kterých je tu opravdu dost, je zin živ. Základem jsou samozřejmě rozhovory. Těch je pět a startuje ho ten nejpovedenější. Zpovídaným je Šaman, jenž má plno aktivit a dokáže i zajímavě odpovídat. Rozhovory se zahraničními partami startují MOOM z Izraele, což už samo o sobě díky jejich původu zní zajímavě a nabízí se, že ten rozhovor nemůže být špatný, což ale vždy záleží hlavně na odpovídajících. Tady to naštěstí dopadlo dobře. Anglická bruska NOTHING CLEAN a španělští FREAKNATION odpovídají taky celkem v pohodě. Posledním rozhovorem je ten, který je v rubrice umělcovo okno a patří Pavle z TUMMO. Povídání je zaměřené hlavně na její aktivitu zaobírající se grafikou a kreslením.

Zmiňované reporty, stejně jako rozhovory, jsou doménou Petry, která sepsala příběhy z akcí, které pořádala v libereckém Azylu. Petra to bere od začátku a tak se člověk dozví nejen o samotném průběhu koncertu, ale i o klasických pořadatelských problémech až po závěrečné dění na afterparty. A tohle lehce bulvární okénko je většinou zajímavé. Petra zorganizovala i koncerty pro kapelu KRUPSKAYA, kteří se u nás zastavili na tři zastávky a jelikož s nimi všechny štace objela, vznikl tourreport.

Články od jiných autorů zastupuje především Skulda, který dodal cestopis. Skulda vyrazil s kámošem do Běloruska, kde se tahle dvojka rozhodla navštívit místa spjatá s válečným tažením. Ona samotná cesta do této země je už zajímavé téma, navíc když Skulda přihodí historická fakta a uvede čtenáře do kontextu. Tenhle trip mě bavil, i když já bych do Běloruska ve svém volném čase nejel.

Mezi články, které mě nezaujaly, patří scenereport z UK od Matta, který provozuje label, má kapelu, tvoří zin… Report je sepsaný bod po bodě a působí encyklopedicky. Matt vyjmenovává a krátce popisuje kapely, labely, ziny, ale je to napsané stručně a nezáživnou formou a dočítat článek do konce byla dost nuda.

Ani číst recenze mě úplně nebavilo, a to nejen kvůli tomu, že máloco znám, ale po přečtení jsem málokdy měl chuť si něco z toho pustit, protože mě k tomu recenze nedonutila. Samozřejmě to neplatí pro všechny autory a třeba díky Inymu jsem si znova pustil split MASÁŽE a MASSOLY, který jsem hned po vydání odložil.

Anketa na téma nejpodivnější místo, kde jsi hrál, mě bavila. Podobně to mám se sloupky. U většiny jsem si rád početl a u dvou se dokonce vyděsil (u Keydy, kdož netuším, kdo je – klasický zinařský nešvar; a Skuldy), co že se to zase děje ohledně korektnosti a zjistil jsem, že v určitých kruzích musím být vnímán jako neskutečný hovado, protože v létě občas chodím mezi lidmi do půl těla. Pryč od toho...

Co se nepovedlo, je určitě obálka, která vypadá jako zkažená fotka z nějakého sadomaso salónu a hlavně pak překlep v názvu na titulce, kdy se místo slova Cerelitida nepodařilo zamezit megašotkovi a vyšla tak Cereletida.

Celkově se zinem prolíná jakýsi splín hlavní autorky, která z poměrně častých poznámek působí lehce vyhořelým dojmem. Uvidíme, snad v sobě nakopne sílu a chuť vydávat zin dál. Vydala už sedmé číslo a bylo by škoda to minimálně na tu desítku nedotáhnout, protože zin patří určitě k těm lepším, co u nás existují. Přeju hodně sil.


Zveřejněno: 18. 12. 2019
Přečteno:
2834 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář