KLADIVO NA PÝCHU

LP/CD/MC 2019, Season of Mist / black metal / Belgie

Nezvykle dlouhou pauzu mezi studiovými počiny si dali belgičtí ENTHRONED, když na skvělé album "Sovereigns" navázali až po pěti letech čerstvou deskou "Cold Black Suns". Ve více než pětadvacetileté historii dodržovali spíše interval dvou, maximálně tří let. Čekání se ale vyplatilo. ENTHRONED se ve svém výrazivu posunuli dále, a přestože zachovali některé charakteristické prvky, přibylo takových, které bychom v předešlé tvorbě Bruselanů hledali stěží.

Jak moc to je personální obměnou, těžko soudit. Kapelu po dlouhých letech opustil baskytarista Phorgath, kterého nahradil borec s ne nepodobným přízviskem Norgaath, jenž zkušenosti nabíral v GRIMFAUG, COLDBORN, ale také NIGHTBRINGER. Kytaru nově obsluhuje Argentinec Shagãl, už od roku 1992 působící v death metalové úderce VIBRION. Osa Nornagest - Neraath - Menthor ale zůstala nezměněna, což je pro výsledné vyznění zásadní. Nornagestův vokál je totiž natolik svojský, že si jej skutečně nespletete, a o Menthorovi jakožto bubeníkovi nejvyšších kvalit vůbec nelze pochybovat.

Po poměrně vyklidněném (a možná zbytečně dlouhém intru) "Ophiusa" se ENTHRONED vytasili s největším sypcem na desce, dvouminutovou řežbou "Hosanna Satana", k níž připravili také videoklip. Skladba trochu klame tělem, protože po zbytek stopáže "Cold Black Suns" už se podobných neurvalých nářezů příliš nedočkáme, ale pokud měla působit jako blesk z čistého nebe, který desce dopomůže k převzetí plné soustředěnosti posluchače, podle mě se to podařilo.

Od trojky "Oneiros" už dochází k výrazné proměně, kdy řezačky vystřídá tíživé valivé tempo, pomalé vybrnkávky, které lehce evokují projekty Matrona Thorna DEATH FETISHIST či ÆVANGELIST, a těžce uchopitelná atmosféra. Nornagest káže, kytary tvoří neprostupnou hradbu a přestože se mi do "Oneiros" zpočátku vstupovalo poměrně obtížně, odhalila své plody a vyrostla naopak na úroveň jednoho z nejlepších kusů na albu. Ale ono těžko vybírat nějaké topy, protože ENTHRONED přišli s rozmanitou, přesto kompaktní deskou, kde žádná ze skladeb nepostrádá sílu a nápady.

"Vapula Omega" možná více připomene předchozí počiny Belgičanů, ať už "Sovereigns", nebo "Obsidium". Po většinu času kopákovou salvou hnaná dopředu, zároveň ale s těžkotonážní prostřední pasáží. To singlovka "Silent Redemption" nabízí na ENTHRONED až překvapivé množství melodií. Už její úvodní rozjezd ukazuje, že tohle je prostě hitovka, která bude fungovat zejména naživo. Stěžejní moment přichází zhruba po minutě a půl s rozjezdem, který mi bez přehánění navodil husí kůži i při dvacátém poslechu. Chytlavá, jednoduchá melodie v kombinaci s klasickým blackovým násypem funguje excelentně. Zhruba do své poloviny se skladba tak příjemně potuluje, aby přišla naprosto umírněná pasáž s vyklidněnou kytarovou vybrnkávkou, posléze se přetavující do původní podoby.

Šestá "Aghoria" by se dala považovat jako takové intermezzo, avšak čtyřminutové. Stejně jako u intra bych si dokázal představit kratší stopáž, ale nijak neruší. "Beyond Humane Greed" je chvílemi až psychedelic rocková záležitost, vyhrávky mi chvílemi evokují tuzemské INFERNO. Vprostřed skladby se skutečné inferno rozjede, aby se ENTHRONED po chvíli zase skrze krátké kytarové sólo vrátili do předešlé podoby. Přesně takové zvraty "Cold Black Suns" obohacují, zanechávají posluchače ve střehu. Pryč jsou doby, kdy to byla poměrně přímočará jízda, tady se hraje na jinou notu.

Chtělo by se říci, že se zpočátku následující "Smoking Mirror" jeví podobně předešlé skladbě, po dlouhém valivém rozjezdu se ale strhne mazec, který jako by ze zádele vypadl Francouzům ANTAEUS. V této skladbě je slyším až hmatatelně. Že by Menthor, který natřískal jejich poslední desku "Condemnation", přiložil ruku, nebo alespoň nápady k dílu? Je to možné, každopádně to je diktát par excellence. Společně s "Hosanna Satana" nejnasypanější věc na albu.

Závěrečná (na LP/MC/digitálu, na CD se nachází ještě další věc "Womb of Violence") "Son of Man" je z jiného soudku. Zamyšlená, pomalu se rozjíždějící devítiminutová kompozice, která postupně vygraduje až do závěrečného kázání "All Hail Lucifer!" Uvnitř skladby překvapí skoro-čisté Nornagestovy vokály, ale také další spíše rocková část s výraznou basou, která jakoby byla předzvěstí závěrečného náporu a nutnosti vzývat toho správného pána. Možná zpočátku trochu nenápadná skladba, která se ale postupně promění v naprosto logické vyvrcholení opusu.

Jistě z předchozího textu vyčtete, že jsem z "Cold Black Suns" dost nadšený. Vězte, že mě i po tolika posleších neustále baví, a co víc, baví mě od začátku do konce bez nutnosti cokoli přeskakovat. Album je jednoznačně nejvyspělejším v historii ENTHRONED. Sofistikovaná záležitost, která umí jak uklidnit melodiemi mysl, tak pořádně nakopat prdel. I zvukově mi deska sedí, vše je krásně slyšitelné, nic výrazně nepřečnívá (možná lehce vokál, ale nikterak rušivě). O výkonech jednotlivců netřeba se více rozepisovat, tam se u kapely s takovou historií nečeká nic než preciznost. Nornagestův vokál už třeba lehce postrádá agresi oproti minulosti, ale i tenhle více přirozeně zabarvený hlas do hudby Belgičanů zapadne bez problému. Za mě zatím nejlepší deska letošního roku, ačkoli přiznávám - mám resty tak na půl roku dopředu.

Přesné hodnocení: 8.5/10

Seznam skladeb:

  1. Ophiusa
  2. Hosanna Satana
  3. Oneiros
  4. Vapula Omega
  5. Silent Redemption
  6. Aghoria
  7. Beyond Humane Greed
  8. Smoking Mirror
  9. Son of Man

Čas: 48:29

Sestava:

  • Nornagest - vokály
  • Neraath - kytary, klávesy
  • Shagãl - kytary
  • Norgaath - basa, vokály
  • Menthor - bicí

Bandcamp ENTHRONED
Facebook ENTHRONED
Label Season of Mist


Zveřejněno: 19. 07. 2019
Přečteno:
3095 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář