KLADIVO NA PÝCHU

17. 11. 2018, Písek – Divadelka

Čtyři koncerty v devíti dnech, návrat do Písku po necelých 24 hodinách… Podzimní koncertní nálož byla v polovině listopadu opravdu bohatá a zároveň pestrá. Po INSANII, GRIDE a zahraničních špinavcích jsme, tentokrát v komplet DéPéHá sestavě, vyrazili taky na black metal.

O návštěvnost předem panovaly obavy, aspoň v mé hlavě, protože během tří dnů se v Písku a v nedalekých Strakonicích hrálo hned šestkrát v rytmu metalu, hardcore nebo punku. Kdo to má všechno stíhat? Nikdo. Výsledkem bylo, že ve čtvrtek se v Papíráku objevili asi tři zvědavci, v pátek na třech kapelách ze zahraničí jich bylo zhruba pětačtyřicet a v sobotu asi pětadvacet. V Píčku to při takové návštěvě vypadalo ještě dobře, v prostornější Divadelce spíše nevesele…

Možná se čekalo, jestli se ještě někdo do klubu dostaví, a z avizovaného začátku ve 20 hodin bylo něco po půl deváté, kdy se na pódiu sešikovala domácí pořádající skupina RUNA MORIONU. Pánové stylově oděni v černých trikách s runami hrají od roku 2016 a koncertují sporadicky. Na kontě mají jednu nahrávku, kterou jsem samozřejmě ještě neslyšel, živě to taky byla premiéra a z mého pohledu nedopadla úplně ideálně. Mohl bych jednoduše napsat, že mě forma black metalu, jaký RUNA produkuje, nebaví, ale třeba někoho zajímá proč. Protože kapela na mě působila jako nesourodé seskupení, které dohromady neladí. Nad všemi spoluhráči jasně vyčníval bubeník, ale co je platná zručnost jednoho člena kapely, když se ostatní hledají? Jak po kompoziční, tak po instrumentální stránce. Kytarista si ale takhle příkrá slova nezaslouží, ten si své odehrál, ale klávesák s basákem působili, že je to na pódiu vlastně nebaví… Jeden se schovával vzadu, druhý hrál jednoduché motivy jednou rukou… Ještě že zpěvák je docela akční, zprvu měl na hlavě kápi, později ji odložil, ale pořád byl v pohybu a chrlil texty s dostatečnou agresivitou. Nicméně se vkrádá otázka, jaké má tahle kapela vůbec ambice? Odehrát dva koncerty za rok?

Ani LICHENS nepatří ke koncertně aktivním partám, ale aspoň své skladby pravidelně nahrávají. Ze záznamů je pak evidentní progres, který kapela od, jak sama říkala, black metalu v té nejprimitivnější a nejohlodanější podobě, učinila. Už na kazetě z roku 2017 zněly některé pasáže sofistikovaněji, koncert pak byl velkým překvapením. I když LICHENS na syrovost a primitivnost úplně nerezignovali, většina skladeb působila zajímavěji, než jsem čekal. Mrazivé kytarové melodie evokovaly francouzskou nebo americkou temnou školu, ale to nebylo jediné překvapení, jež mi LICHENS připravili. Druhým bylo angažmá živého basáka, třetím rozdělení vokálů. Měl jsem za to, že do mikrofonu řve jenom kytarista Disharmoner, ale on se hojně zapojoval i bicmen Rutiner – a kombinace obou vokálů (srozumitelnějšího bicmenova a zachmuřeného basákova) působila skvělým dojmem. LICHENS pro mě byli nejlepší kapelou večera.

Ale ani NAURRAKAR příliš nezaostali. Pražská parta během pětačtyřiceti minut přehrála průřez tvorbou, jež je dostatečně pestrá, aby dokázala celou dobu bavit. NAURRAKAR jdou na black metal z tradiční strany, ale neváhají jej zpestřovat, nabízí spoustu zajímavých kytarových postupů a obecně působí sehraným a instrumentálně zdatným dojmem. Fanoušků si našli nejvíc ze všech tří kapel (někteří dokonce vyvolávali prastarou píseň „Imperium Satana“ z prvního dema z roku 2009) a pod pódiem se rozjel i malý kotel, který si koncert náležitě užíval. Spokojeně vypadala i kapela, která přivezla do Písku nového basáka, který zřejmě odehrál vůbec první koncert v jejích řadách. A došlo i na nějaké nové songy, které potvrdily, že NAURRAKAR patří mezi nejzdatnější tuzemské černé spolky.

Akce skončila po půlnoci a v podstatě splnila očekávání. V parádním klubu se sešla hrstka zvědavců, která byla svědkem tří přístupů k černému řemeslu. Pochvalu zaslouží zvukař, který všem kapelám nastavil optimální sound, pochvalu nezaslouží ti, kteří zůstali zalezlí doma. O návštěvnosti undergroundových akcí už se popsaly stohy papíru, kam moje paměť sahá, se žehralo, jaká je to bída, ale v poslední době mám pocit, že nezájem začíná kulminovat. Mladé lidi na koncertech člověk potká zřídka, všechno „zachraňují“ veteráni a těm pomalu dochází dech… Co bude za pár let? To se neodvažuju odhadovat...


Zveřejněno: 23. 11. 2018
Přečteno:
2898 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

25. 11. 2018 11:38 napsal/a immortal
Souhlas
Souhlas s Johanem. Jeli jsme, jak bylo psáno komplet DéPéHá a pro mou maličkost byla tudíž tahle akce naprostá pohodovka a relax. Klub parádní, zvuk super a pivko také dobré a když ti ho natočí příjemná obsluha, tak to jenom tu pohodu podtrhlo. U první kapely bych buď klávesy vypustil úplně a nebo je ponořil do hlubších kompozic, ale pak už by to chtělo symfonic BM, bicmen fakt dobrej a opravdu to chce víc sehrát tj. stlačit dohromady , aby to bylo víc sourodé. Jinak image kapely o.k. k runám mám pokoru. Zbývající dvě smečky popsal Johan parádně a u Naurrakar jsem se v kotlíku trochu odrovnal, jak už jsem psal jinde. Díky všem co v Písku tyto a podobné akce dělají a nás Strakoňáky v pořadatelství válcujou :-) .