ETEF 2020

CD 2017, Les Acteurs de l\'ombre Productions / atmosferický black metal / Francie

Cítit zhmotnění nicoty a temno temného žalu není jen pouhou frází, ale skutečností někde na prahu života a smrti. Možná ta chvíle přichází, možná je daleko a taky je možné, že právě nastala.

Stále častěji jsme svědky hudebních děl a projektů, u kterých na seznamu tvůrců najdeme pouze jedno jméno. Stejně je tomu i u dnešní nahrávky. O projektu TIME LURKER jsem do nedávna neměl ani tušení. Není se čemu divit, neboť jde o první oficiální zářez do pažby tohoto jména. Francouzskému umělci Mickovi už kdysi dávno učaroval atmosferický black metal v jeho nejryzejší podobě. Proto na jaře roku dva tisíce čtrnáct začal s tímto druhem hudby experimentovat a o dva roky později, vydal svou první mini nahrávku. Ta sice obsahovala pouhé dvě skladby, ale i tak její stopáž pokryla bez páru vteřin necelých dvacet minut. Teď, tedy v létě dnes již loňského roku, tedy v roku dva tisíce sedmnáct se o slovo přihlásil znovu, ale již pod značkou vydavatelské firmy.

O kapelách a projektech hrajících tento druh hudby si myslím, že jim nejde pouze o hudební složku, ale o celkový dojem z nahrávky. Tedy i o booklet a kompletní vystupování. V tomto názoru mě utvrdila i vizáž tohoto díla ze země galského kohouta. Už jen to, že desku lze pořídit pouze v podobě třípanelového digipacku, nebo pro milovníky asfaltu jako LP, o mnohém vypovídá. Pravda, obal je na veškeré informace, natož pak texty, opravdu skoupý, ale o to více místa je věnováno avantgardním malbám. Chápu, že ne pro všechny bude obal dokonalou koláží k hudební produkci, ale já za sebe musím napsat, že vždy ocením, když umělci nejdou pouze cestou klasického vzezření. Navíc kreslířská práce, o kterou se postaral taktéž Francouz Jo Mot Rot, mi je velice blízká. Absence textů, pokud vůbec nějaké existují, navíc dokonale zapadá do uměle vytvořeného tajemna ohledně tohoto alba a jeho tvůrce.  

Co se týká samotné hudby, tak dlouho jsem se o tento metalový sub žánr nezajímal, až do doby, kdy jsem objevil několik kapel, které mi měly co říct. Od té doby si rád čas od času zpříjemním chvíle těmito, pro mnohé prazvláštními, hudebními díly. Miluji tu nelidskou atmosféru, pro kterou je vše naprosto cizí. Stejně tak jako zvuky klavíru či houslí na pozadí blasfemických bicích. Tyto momenty jsou na albu „Time Lurker“ sice oproti jiným podobně směřujícím kapelám v menším zastoupení, ale nedají se ani v nejmenším přeslechnout. Stejně jako vokální variabilita jednotlivých opusů. Dlouho jsem nechápal, jak někdo může v hrdle disponovat takovým množstvím různých skřeků, chrapotů, kvílení a řevu. Až po důkladném přečtení příbalového letáku jsem se dověděl, že on ten Mick v tom nebude až tak úplně sám. S vokály mu totiž pomohly další čtyři osoby. Což je ku prospěchu celku. Díky této drobné výpomoci se nahrávka stává naprosto uhrančivá a plná bolesti, zmaru a smutku. Dlouho jsem přemýšlel, jak nejlépe tento hudební opus pojmenovat a po několika týdnech, kdy jsem si desku ládoval do uší, mě napadlo pouze slovo „porucha“. To slovo sice není úplně nejlepší pojmenování pro to, co se na zlatavém kotoučku odehrává, ale když před něj přidáme slovo druhé, tak je to naprosto výstižné. „Duševní porucha“ je totiž přesně ten výraz, se kterým musí souhlasit snad každý, komu „Time Lurker“ prošel ušima. Ta hudba totiž zní jako od někoho, kdo je již dlouho zavřený na samotce v temné díře. Mnohokrát jde ze zvuků cítit skličující pocit. Asi jako když vidíte trpět zvíře, kterému sice nesmíte pomoci, ale ani tak nedokážete odvrátit zrak. Ihned nato se hudba přehoupne jako výčitka k zlověstným kytarám a neutuchajícímu řevu, kde chce tvůrce sdělit, jak je celý svět nechutný a nenáviděný. Jindy se jako sluneční paprsek, co na chvíli probleskne těžkými lednovými mraky, objeví motiv plný radosti a optimismu. I přes tyto prchavé chvilky naděje se hudba TIME LURKER ubírá spíše cestou utrpení a vzteku.

TIME LURKER se dobře poslouchá. SI když těch padesát minut je na můj vkus docela velké sousto. Nejde tak ani o to, že bych po celou dobu neudržel pozornost. Na to mě deska až moc baví, ale spíš o čas, kterého v dnešní době nikdo nemá nazbyt. A tím se opět dostávám na začátek. Spousta kapel a projektů podobného ražení dělá zajímavou hudbu, která mi na jednu stranu má co nabídnout, ale na stranu druhou jde o tak intimní záležitost, že ji dokážu vnímat pouze ve sluchátkách. A toho času se sluchátky na uších je potřeba hodně. Proto ani tuto nabídku na hezké chvilky jsem vždy nevyužil naplno. Stejně tak i přes dost příjemný poslech si moc dobře uvědomuji, že Mick odvedl jen kvalitní práci. Stejně jako všichni ostatní. Pokud tedy vedle sebe seřadím několik atmosférických kapel, tak jen stěží mezi nimi budu hledat rozdíl.  

Seznam skladeb:

  1. Rupture
  2. Judgment
  3. Ethereal Hands
  4. Reborn
  5. No Way Out from Mankind
  6. Passage
  7. Whispering from Space
  • Čas: 48:57

Sestava:

  • Mick – všechny nástroje, zpěv
  • Thibo, Tony, Cédric, Clem – zpěv

Bandcamp
YouTube


Zveřejněno: 20. 01. 2018
Přečteno:
2830 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Luma | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář