Pražští SPS, plným názvem SNÍŽENÁ PRACOVNÍ SCHOPNOST, zcela nepochybně náleží mezi nejznámější české punkové soubory všech dob, reedice jejich debutového alba však současně klade otázky, proč a nakolik oprávněně tohoto postavení dosáhli.
Kapela zrozená v roce 1988 poprvé zaujala hitově silným demem „Odplata!“ z roku 1989 a brzy po revoluci třemi příspěvky na kompilaci „Epidemie“, po které již následoval v prosinci 1991 nahraný a na jaře 1992 vydaný oficiální debut. Stalo se tak v době, kdy většina domácích punkových klasiků vzešlých z osmdesátých let už měla své první album za sebou, někteří dokonce i dvě, zatímco tito se této pocty dočkali až jako jedni z posledních. Mohlo to být tím, že přece jen patřili k těm mladším, loňská reedice ale potvrzuje, že také k nejvíce bezzubým.
Jestliže tuzemský punkový vývoj ve značném zpoždění za světem mířil k čím dál větší hardcorové útočnosti, „eSPéeSka“ se spoléhala na poslechově snadno vstřebatelný, ale tehdy už trochu zastarale působící melodický punk. Nepříliš povedený zvuk nahrávky se může jevit coby žánrově přiléhavý, jenže zároveň natolik krotký, že postrádá více potřebné energie, razance a výbušnosti, jíž nepomáhá ani těžkopádná rytmika nebo přemíra všelikého halekání a pohvizdování. Kdyby šlo o zcela čerstvý počin, tak téměř nestojí za řeč, ovšem i taková dokáže být česká punková klasika, která přes veškeré zjevné nedostatky nepostrádá jistou dobovou přitažlivost.
Můžou za to především melodicky silné, často velmi chytlavé, víceméně trvalé a nostalgicky znějící hitovky, z nichž „Exhalace“, „Chaos“ a „Máma“ pocházejí již ze zmíněného předrevolučního dema. Právě odtud sice chybí neméně zásadní „Svoboda“, ta však následně vyšla alespoň na druhém albu „Podivný dědictví“, stejně jako v jeho živém bonusu „Brutalita na Václavském náměstí“, „Vojna“ , „Držet hubu, držet krok“ a některé další osvědčené klasiky. Místo nich na debutu převažují novější a v některých případech méně výrazné písně, přesto mezi nimi potěší „Hořčice mi stoupá do nosu“, možná vůbec nejlepší „Černá ruka“, případně „Hospoda“, v ostřejší linii pak titulní „Jsme v hajzlu“ a vzápětí „Bastard“ či „Nechte mě bejt“. Zcela na konci nemůže scházet „Ruská“, tedy nesmrtelný popěvek o tom, kterak „splet si Ivan kombajn s tankem“.
Zatímco některé songy zaujmou svou výraznou zpěvností, hůře dopadají již tehdy a dnes obzvláště hodně naivně nebo místy možná až směšně působící texty, které většinou pouze naplňují ty punkově nejběžnější a nejohranější myšlenkové fráze a klišé. Zmínit lze například angažovanou agitaci typu „mrtví lidi a mrtvej svět, to už asi nikdo nespraví, mrtvý řeky a mrtvý lesy, nikomu to vůbec nevadí“, úsměvné „chtěl bych ti, mámo má, chtěl bych ti říct, že mezi punkerama cejtim se líp“, odevzdané „budem sedět, budem pít, na starosti zapomenem, a svůj život po svým žít, starý časy připomenem“ či snaživě kritické „je mi na nic, je mi blbě, kam se to všichni ženete, hubu plnou blbejch keců, jak to všechno snesete“. Ne že by to vše nemohla být pravda, jistě je to míněno dobře a upřímně, jenže způsob zpracování těchto témat vyznívá trochu legračně.
Naproti tomu obal je i po letech ostrou fackou do ksichtu, protože vydat desku s pohledem na hovno v poblitém záchodě bylo i na porevolučně uvolněnou dobu poměrně odvážné a dodnes je možná tím punkově nejdrsnějším gestem, jaké kdy tato kapela provedla.
Reediční vinyl vizuálně kopíruje obtížně sehnatelné původní vydání, jen ze zadní strany obalu byly vyretušovány některé dnes již neaktuální údaje či kontakty a zcela odlišné jsou etikety, žel, znovu se tak děje bez textové přílohy a rovněž bez dobových CD bonusů, ačkoli i ty by se na desku v pohodě vešly. Provést reedici coby téměř kopii originálu sice má něco do sebe, ale při srovnání s některými Papagájovými tituly je zjevný určitý rozdíl, a to spíše k horšímu.
Reedice - nebodováno.
Seznam skladeb:
- 1291
- Jsi zlej
- Svět je jinej
- Exhalace
- Chaos
- Hořčice mi stoupá do nosu
- Máma
- Jsme v hajzlu
- Bastard
- Hospoda
- Nechte mě bejt
- Černá ruka
- Táhni pryč
- Takhle jsme válčili
- Ruská
Sestava:
- Zdeněk Růžička – kytara, zpěv
- Jiří Šebek – baskytara, zpěv
- Vilda Reiner – bicí
