Když už vydavatelství L'Inphantile Collective do něčeho řízne a vydá nebo podpoří nějakou partu, můžete se spolehnout na to, že z toho nevzejde žádná hloupost. A ačkoliv se tento label specializuje převážně na grind, kapely vydané pod jeho hlavičkou mají svou kvalitu (PSYCHOTIC DESPAIR, PERFECITIZEN, atd.) a neurazí ani posluchače, který za normálních okolností tomuhle rychlému žánru neholduje. A do ranku kapel splňující výše vyřčené lze započítat i slovenské bratry HUMAN HUMUS.
HUMAN HUMUS už mají něco odehráno. Novinka „The Obligatory Struggle“ je jejich druhým albem, zhruba po osmileté činnosti. Mám ale takový pocit, že kapela vešla v největší všeobecnou známost letos v létě, kdy byla zařazena na soupisku festivalu Brutal Assault. Ti, kteří se zajímají o podzemní dění více, už ale dávno vědí, co jsou HUMAN HUMUS zač.
HUMAN HUMUS hrají grindcore, který je jednoduše kvalitně provedený. Žádná kelímková hopsajda, žádné gore fekální nechutnosti, ale pořádně utažený nátěr, který vzdává hold poctivému grindu, který je syrový a v textech se zabývá sociální kritikou. Teď už je snad dostatečně jasné, kudy vítr fouká.
Hudební tvář slovenských úderníků formoval i jeden silný závan, ne-li přímo uragán, který se na Slovensko, konkrétně do Popradu, dostavil ze severu Evropy. Když už by bylo potřeba jmenovat nějakou podobnost s jinou velkou kapelou, na mysli vytanou ROTTEN SOUND. Kytary podobně řežou, bicí drtí nervovou soustavu, basa vše důkladně zahušťuje a navrch tady nechybí zpěvák, jehož vokál působí jako neřízená střela. I když se jednotlivé věci valí silou tornáda, nechybí jim smysl a řád. Kapela ví, kdy má zpomalit a udělat nahrávku trochu variabilnější a vstřebatelnější. Skladba jako „The Executors (of Unquestionable Authority)“ budiž tohoto tvrzení příkladem. Změny temp tak jednoznačně obohacují celkový výraz HUMAN HUMUS, aniž by se z nich vytrácela energie.
Deska na ploše něco přes dvacet minut, což je tak přesně akorát, obsahuje 11 songů, které se pohybují v rozumných mantinelech mezi minutou až dvěma. Výjimku tvoří závěrečná téměř pětiminutovka „Alarm“, která se valí středním tempem někde na pomezí sludge a death metalu. Závěr je určitě povedený, stejně tak jako začátek desky, kterou obstarává chytře a chytlavě vystavěná instrumentálka „Bureaucratic Poetry“.
Od HUMAN HUMUS dostane člověk vyváženou porci hudby, která nemůže urazit. Užít si ji lze, i když se třeba nepočítáte mezi sklaní fandy žánru. Je jasné, že nějaké převratné a originální postupy tady nemá cenu hledat, ale o tomhle ani tato deska být nemá. Ta má za úkol srovnat vše v nejbližším dosahu se zemí a závěrečnou skladbou to následně ještě uválcovat. Dobrá práce.
Seznam skladeb:
- Bureaucratic Poetry
- World Peace the Third
- The Other Side of Freedom
- Searching for Lies
- The Executors (of Unquestionable Authority)
- Soul Plague
- Victimless Crime
- Bounce About (Yourself)
- Consumers Rendez-Vous
- Violence Priest
- Alarm
Čas: 21:56
Sestava:
- Ižďo - vocal
- Andrej - guitar, vocal
- Šesto - bass guitar
- Sedrik - drums
