Je to tak trochu ostuda, že se k BÖLZER a jejich desce „Hero“ dostávám až po půl roce od vydání, ale okolnosti nebyly nakloněny. V první řadě za to mohli samotní BÖLZER, kteří mě zpočátku svou debutovou deskou příliš nedokázali pohltit a do poslechu jsem se v podstatě musel nutit.
Očekávání, jaká padla na bedra dvojici švýcarských muzicírů, byla v ug scéně poměrně velká. BÖLZER zcela sympaticky natočili nejdřív demo a potom dvě EP, která je uvedla v širší známost. Povedené kratší materiály logicky zvyšovaly pozornost a i tlak na dvojici Okoi Thierry Jones (KzR) – kytara, vokály a Fabian Wyrsch (HzR) – bicí, která BÖLZER tvoří. Ti se však s nastalou situací dokázali vypořádat a svou debutovou desku rozhodně nezklamali.
BÖLZER se prezentují black/deathem, který měl na jejich EP okultní atmosféru a nikdy nechyběla ani všudypřítomná dávka agrese. To vše bylo podáváno v podobě kvalitních skladeb, které měly šmrnc. Na ruku tomu šel i zvuk, ten byl zašpiněný a je to právě sound debutového alba, který mě zpočátku uvedl do rozpaků. BÖLZER si dali na zvuku nepochybně záležet a v podstatě ho zbavili hnilobného zápachu a znějí dost čistě, což nejeden true maniak nese nelibě a cítí se podveden. Při detailnějším obeznámení je však jasné, že tento krok nebyl na škodu. Možná pro někoho díky čistotě zvuku ztratila kapela okultní auru, ale ono to tak horké není. Podobné překvapení jako zvuk je častější zařazení čistých vokálů, s kterými je také se potřeba tak trochu srovnat. Zkrátka „Hero“ si potřebuje sednout, nechat uležet a pak teprve dodá tu pravou odměnu. Čest tomu, kdo to objevil na první poslech, mně to trvalo déle. O to víc si ale užívám fázi, která u mě teď nastala, „Hero“ je mým častým společníkem.
BÖLZER si připravili devět skladeb, z čehož tři jsou intra (obešel bych se bez nich) a tak zbývá šest věcí, které ale stopáží nešetří. Songy jsou i přes svůj neustálý tlak, který je v nich vytvářen, delší a pohybují se tak v rozpětí od šesti až do devíti minut. Z toho je jasné, že BÖLZER si se stavbami svých kompozic dávají záležet. Dominantní je rychlé tempo, ale i v tom se snaží být dvojice kreativní, občas je to možná až lehce překombinované, jako třeba v titulní skladbě, kde v určitých momentech jsou bicí trochu přeplácané. Nicméně těch výrazných momentů je na „Hero“ drtivá část. Hned od druhé „The Archer“ se dávkuje silná káva, která nepolevuje a neuškodí jí ani už zmiňované čisté vokály. Jednou z nejzajímavějších věcí je čtyřka „Phosphor“, která zpočátku zní jakoby se MESHUGGAH vydali na dráhu black deathu. Tohle přirovnání se díky vícestrunné kytaře Thierryho přímo nabízí. „Phosphor“ uhání neudržitelným tempem, aby se v její poslední čtvrtině zlomila v naprosto dokonalou hymnickou pasáž, kterou nesložíte každý den.
Před vydáním „Hero“ vypuštěná „I Am III“ mne příliš nenavnadila, ale jak to tak bývá, v celkovém kontextu alba tvoří podstatnou roli a má zde své nezpochybnitelné místo. Přes devět minut dlouhá kompozice nabízí hloubavější porci hudby, ale i tady se ve větší části peláší v rychlém tempu. A jelikož závěry skladeb se BÖLZER daří, i tady se jim povedla vykouzlit silná pasáž, která navzdory zvuku dokáže zapůsobit okultním dojmem. Problém nemám ani se závěrečnými věcmi. „Spiritual Athleticism“ se drží vysoko nastavené laťky. Předposlední, ale zároveň poslední regulérní song „Chlorophyllia“ je potom jedním z mých nejoblíbenějších z celé nahrávky. Přes rychlé bubeníkovo nasazení Thierry staví svou kytarou pozoruhodnější motiv za motivem. Závěr skladby už je takovým „know-how“ kapely, v tomhle bodě se jim velice daří.
Cesta k „Hero“ byla poměrně trnitá. Naštěstí se ale vyplatila. BÖLZER stvořili zajímavé album, na kterém se prezentují o trochu jinak, než jsme na ně byli zvyklí z předešlých EP. I přes tento fakt dokázali přijít s deskou, které nabízí nespočet silných pasáží a skvělých skladeb a když se dostane pod kůži, vydrží tam pořádně dlouho.
Seznam skladeb:
- Urðr
- The Archer
- Hero
- Phosphor
- Decima
- I Am III
- Spiritual Athleticism
- Chlorophyllia
- Atropos
Čas: 46:40
Sestava:
- Okoi Thierry Jones (KzR) – kytara, vokály
- Fabian Wyrsch (HzR) – bicí
