Již před vchodem do prostoru "Šeříkovky" bylo jasné, že tento koncert rozhodně nebude trpět nedostatkem fanoušků - přilehlé parkoviště bylo zcela zaplněno a auta stály i všude v přilehlých ulicích. Tomu odpovídala i tlačenice, která se vytvořila před vstupem do sálu KD Šeříková. K tomu, aby se člověk protlačil davem k pultům s CD a tričky, byly zapotřebí pevné nervy.
Koncert začínal v osm hodin večer, kdy na jeviště nastoupila první z dvou podpůrných kapel, Power5. Jak název moravské kapely napovídá, jde o formaci zaměřenou hlavně na power metal a tomu Power 5 opravdu dostáli. Koncert odrazili od břehů opravdu silou neuvěřitelnou. Na publikum tato síla přeskočila beze zbytku a ačkoliv pro mnoho lidí byli Power 5 ještě nedávno neznámou kapelou, chemie mezi publikem a kapelou fungovala bezchybně.
Kapela se při výběru skladeb zaměřila hlavně na poslední dvě alba, ze kterých prezentovali rychlejší věci jako Oheň a žár, či Posel zpráv. Po zvukové stránce Power 5 zaujali hlavně bezchybnou rytmikou, a celkově výbornou souhrou. Hudba je opravdu baví a to bylo z celého jejich projevu cítit.
Druhým předskokanem byli plzeňští Interitus, symphony metalová jistota zdejších koncertů. Jejich sedmičlenná formace se natěsnala na malé pódium KD Šeříková a kolem deváté zahájili svou část koncertu. Ani tentokráte Interitus nezklamali a celkově působí dojmem, že se stále lépe sehrávají. Díky troše zbylého času získali Interitus možnost přidat ještě jeden přídavek, který byl ochutnávkou z nejnovějšího alba, které má v blízké době vyjít. Zde by se ovšem hodila malá poznámka - ačkoliv Interitus patří mezi velmi kvalitní domácí kapely, spíše by se hodilo opačné pořadí předskokanů. Tvorba Power5 má k Masterplan přeci jen blíže.
Následovala pauza na odnesení vybavení Interitus a po ani ne půl hodině sál potemněl, z pódia se vyvalil kouř a zvuky letecké komunikace předznamenaly nástup headlinerů večera - Masterplan. Motor letadla naskočil a za zvuku Crimson Rider Masterplan rozjeli zlatý hřeb večera. Letecký styl byl v rámci možností přenesen i na pódium - po obou stranách bicích byly postaveny dva podsvětlené ventilátory, které tvořily dojem otáčejících se vrtulí letadla. Zadní stěnu pódia zdobil pouze zlatý nápis Masterplan.
Už od prvního riffu Masterplan zaujali velmi kvalitním hutným zvukem, jemuž dominovala řízná Rolandova kytara. Skvěle sehranou rytmiku a Jornův hlas jemně podkreslovaly Axelovy klávesy, takže zvuk působil velmi dobře vyváženým metalovým dojmem.
Během hodiny a půl, kterou trvalo jejich vystoupení, Masterplan vyčerpali téměř vše, co jejich diskografie nabízí, a to včetně písně My Love is a Rock z EP Back for my Life. Systémem jedna píseň z prvního, jedna z druhého postupně zazněly i písně Crystal Night, Wounds, Kind Hearted Light, I'm not Afraid, Heroes (ve které Kiskeho party přejal Grapow), Enlighten Me i polobalada When Love Comes Close.
Pokud jsem si u posledního alba posteskl, že v něm Jorn nedává moc prostoru svému hlasu, pak to určitě udělal proto, aby jej mohl naplno rozehrát na koncertě a na svou pilu pořádně zatlačit. Energie, kterou vložil v husté atmosféře "Šeříkovky" do svého projevu byla neuvěřitelná.
Poslední písní večera měla být dříve zmíněná My Love is a Rock. Zanedlouho se ale kapela za vyvolávání publika vrátila zpět na první přídavek. Tím se stala skandovačka z fotbalových zápasů "Olé, olé, olé." Po tomto vtípku se k přídavku Masterplan postavili trochu vážněji a zahráli otvírák prvního alba, Spirit Never Die, následovaný skladbou Back for my Life. Po jejím skončení následovala další pauza a druhý a poslední přídavek Crawling from Hell, během kterého se nám kapela střídavě představila. Zaznělo i několik kratších sól včetně úvodního riffu z klasické Smoke on the Water.
Po skončení koncertu ještě následovala podpisovka, během které Masterplan zpoza hrazení podepisovali snad vše, na co se dá psát.
Přes celkové vynikající obsazení měl koncert jeden výrazný zápor - opět jím byla naprostá absence klimatizace a to během celého koncertu. Již během vystoupení Interitus bylo vedro nesnesitelné a při Masterplan jsme byli všichni do jednoho propocení. Dokonce ani nedošlo k nouzovému opatření jako před rokem, kdy zde byli Edguy. Tehdy alespoň byly při headlinerech otevřené dveře sálu a dovnitř mohl proudit čerstvý vzduch. Také z tohoto důvodu poměrně mnoho lidí opustilo koncert ještě před skončením. Horko bylo samozřejmě znát i na kapelách, které také odcházely důkladně propocené.
Hudebně šlo o vynikající zážitek. Kdo nezažil, nepozná. (A kdo nebyl spocen, nezažil.)
Odkazy:
Masterplan:
Power5:
Interitus:
