Peťan:
Další koncert pod taktovkou Hard Bones production na sebe nenechal dlouho čekat. Po nedělních NECRONOMICON jsem se ve středu vypravil do Modré Vopice znovu. Tentokrát byla na programu trochu jiná odnož tvrdé hudby. Po páté hodině mizím do temných pražských ulic ve shonu lidí, kteří se stejně jako já vracejí z práce. Prší, je vlezlá zima a já na sobě cítím začínající chřipku. Ideální kombinace pro poslech nějakého doomu. Nikoliv však v domácím prostředí, ale rovnou na koncertě. Ve Vopici totiž ve středu hráli američtí CASTLE...
Do klubu přicházím krátce před osmou, platím dvě kilča vstup a potupně žádám na baru o čaj. Nakonec do něj padá alespoň jeden rum. Má vůle šetřit se je ale slabá a tak v průběhu večera stejně sklouznu k pivu. Zdravím známé tváře a za hovoru se pomalu blíží start předkapely. Tou jsou pražští neznabozi MÖRKHIMMEL, které vidím několikrát do roka. Slávek uvedl celý večer slovy "Vítejte na veřejné zkoušce kapel MÖRKHIMMEL a CASTLE“ a vše mohlo začít. Žel, jeho slova byla na místě, protože návštěvnost byla tento večer opravdu žalostná. Tipuji kolem dvaceti platících... MÖRKHIMMEL, podpořeni skvělým zvukem, začali roztáčet chorobný severský kolovrátek, ve kterém jsme mohli slyšet nové skladby z chystaného splitu s THE TOWER a několik klasických vykopávek v čele s „Insomnií“ či „Z cizího krev poteče“. MÖRKHIMMEL mě během svých třiceti minut slávy skvěle bavili. Líbí se mi, že nové skladby jsou oproti starší tvorbě propracovanější, temnější a často mění tempo. Přitom kapela nijak neubrala na špinavosti, syrovosti ani na punkovém feelingu. I přes tristní návštěvnost se podle mého názoru jednalo o jeden z nejlepších koncertů MÖRKHIMMEL, které jsem viděl. A že už jich pár bylo (úsměv).
Hlavní chod tentokrát dorazil ze země rozpínající se za velkou louží. Doomové trio CASTLE jsem na scéně spíše jen registroval, než abych doma poslouchal nahrávky. Před tímto koncertem jsem si poslechl pouze letošní desku „Welcome to the Graveyard“ a nebyl jsem si úplně jistý, jak budou CASTLE znít naživo. Ovšem od prvního hrábnutí do strun vzaly veškeré obavy za své. CASTLE nastoupili ve velkém stylu a ačkoliv jsem neznal jediný song, neskutečně mě bavili. Na jejich vlnu jsem se chytil od samého začátku. Tato forma doom/heavy/rocku mi sedí a tak jsem si klasické „sabbaťácké“ riffy užíval. Všichni z kapely do toho dávali maximum. Zpěvačka/baskytaristka Elizabeth mi sestřihem vlasů a pohybem připomínala Steva Harrise, po hlasové stránce se také jednalo o velké představení. Bylo lehce slyšitelné, jak s hlasem pracuje. V žádném případě se nedostavil pocit jednotvárnosti. K tomu si připočtěte skvělý zvuk, kde by bylo slyšet snad i prdnutí, sympatickou komunikaci s hrstkou lidí a nakonec i přídavek a dostanete skvělý undergroundový koncert kapely, která se ve svém žánru může směle porovnávat s těmi nejlepšími. Hodinová porce poctivého doom/hard rocku utekla jako voda a CASTLE v půl jedenácté opustili scénu. Výborný, pro mě nečekaný, zážitek. Díky!
Bubu:
Na CASTLE jsem poprvé narazil loni v květnu. Víceméně náhodou, neznal jsem je, projel si pár věcí na YouTube, nebylo to špatný, ale nic zásadního jsem od koncertu nečekal. Bylo nás tam tenkrát v klubu Exit-Us asi deset. Míň lidí jsem zažil už jen na první zastávce TOMBS u nás. Po předkapele se na pódiu objevil vousáč s kytarou Mat Davis a zpívající krotitelka basových strun Elizabeth Blackwell, jemně řečeno poněkud démonického vzhledu, a… totálně to tam pro těch deset lidí rozsekali. Šíleně intenzivní zážitek, který jsem chtěl zažít ještě jednou. A letos v říjnu se mi to podařilo. CASTLE se navíc vrátili s nejsilnější deskou, kterou zatím nahráli.
Modrá Vopice i kapely zažily proti loňskému vystoupení dramatický nárůst diváků - na závratných třicet. (úsměv) Otvírali MÖRKHIMMEL. Jejich set mi tentokrát přišel nějak víc uvolněně zahraný, což mě dost bavilo. Kromě klasik z „Ostří černé kosy zní“ a „Zloskřivce“ zazněly i dvě skladby z připravovaného splitu s THE TOWER. Myslím, že je na co se těšit.
CASTLE se s tím nemažou, dřou a jsou na cestách, zejména ve Státech, skoro pořád. A je to vidět. V Praze začínali evropskou říjnovou šňůru o dvaadvaceti štacích, ale kapela byla vyhraná opravdu skvěle. Po příchodu ústřední dvojice (bubeník promine) začala přibližně hodinová elektrizující jízda. Jak se dalo předpokládat, materiál z nové desky pěkně nakopával prdel. U „Hammer and the Cross“ mi běhala husí kůže po zádech, ta písnička je neskutečná už studiově, ale naživo úplně zabíjela… Nová deska je ale excelentní celá, takže taková „Black Widow“ nebo titulní „Welcome to the Graveyard“ vás taky zrovna v klidu nenechají. Ze starších věcí nemohly chyběl „Backlands“ nebo „Evil Ways“. Vše odehrané s neskutečným nasazením a na doraz. Uff. Chci znovu!
Neznám podobnou „malou“ kapelu o třech lidech, která vás takhle živočišně sejme. Asi nejlíp to shrnul kamarád Mirek, který byl také na prvním koncertě – áčková kapela za déčkový prachy. Tesat do kamene.
Fotky: Bubu, Mirek Knapovský
