Zpěvačka Barbora Mochowa na sebe poprvé výrazněji upozornila před dvěma roky, kdy vyšlo album „Nocturno“ skupiny SINUHET. Na něm se Bára prezentovala bezchybným pěveckým výkonem, hlavně ale zvláštně zabarveným hlasem, kterým v pop/rockové kapele doslova čarovala. Uplynuly dva roky a křehká dlouhovláska připravila autorské album, které je... specifické. Hudba na pomezí popu a klasiky je postavená na pianu, které doplňuje smyčcové kvarteto Kvintesence Quartet a sporadicky bubeník a varhaník.
Když jsem si „Waiting for the White Raven“ poslechl poprvé, vůbec jsem nevěděl, co si mám myslet. Po pěvecké stránce paráda, po hudební cosi zvláštního. Moderní vážná hudba? Možná. První skladba „Gesualdo“ je specifická tím, že v ní kromě dramatického piana a smyčců dokreslují atmosféru bubny, i když rozhodně nejde o hru v řekněme rockovém slova smyslu - v určitých pasážích prostě bicí organicky doplňují ostatní nástroje a od druhé skladby už se jich nedočkáme. Ale to není podstatné, bicí zde posloužily jen jako zpestření, na nahrávce hraje prim piano, tu komorní, tu trochu odvážnější, smyčce se drží podobného mustru, tj. místy jsou hlučnější, místy decentní, výsledek je svým způsobem pozoruhodný. Řada melodií je velmi chytlavá, Barbořin hlas většinou hladí, ale slečna umí i expresivně přitlačit, nebo použít mluvené slovo.
Takřka pohádkovou atmosférou disponuje „The Old House“, což je celkem logické, když je inspirována pohádkou H. Ch. Andersena Starý dům. Jde z mého pohledu o vrchol alba, kterému zdatně sekunduje „ujetá“ „Depersonalization“, v níž je zpočátku Bářin zpěv zohýbaný nějakými mašinkami a když jsem u předchozí písně psal o pohádkové atmosféře, tady je to chvíli skoro hororové, pochmurnost ještě dokreslují hluboké tóny violoncella, aby se po chvíli skladba proměnila v hravou věcičku, která mi (nevím proč) připomíná Francii. Tu a tam mám sice pocit, že je některá piano pasáž trochu natažená (úvod „Sacrifice Silence“ například), ale když už už začnu v duchu láteřit, objeví se skvostný hlásek a vše je odpuštěno. Silný dvojblok tvoří i již dříve zveřejněná „Rise and Shine“, k níž vznikl i videoklip, a „Tears in the Pudding“ s hojně využívaným stereo efektem; ten ale není tím stěžejním - tím je hlas s velkým Há, který část písničky táhne skoro sám jen s minimalistickým doprovodem.
Tři instrumentální mezihry popravdě příliš nechápu, minutu a půl dlouhé etudy mi nepřijdou tak zajímavé jako zpěvem obdařené skladby, ale rozumná stopáž z nich nečiní až tak velkou přítěž.
Vytříbený booklet obsahuje všechny potřebné informace a pěkně dokresluje atmosféru zajímavého materiálu, který disponuje křišťálově čistým zvukem, o nějž pečovalo hned několik inženýrů.
Seznam skladeb:
- Gesualdo
- The End or the Begining
- World from the Outside
- The Old House
- Gnossienne No.8
- Depersonalization
- Sacrifice Silence
- Rise and Shine
- Tears in the Pudding
- Gallery
- Just a Moment Left
- The Air Is Electric
Čas: 41:46
Sestava:
- Barbora Mochowa – hudba, zpěv, piano
- + hosté
