Anglické slovo „praise“ znamená chválit. Já chválím kolegu Peťana, od něhož jsem před nedávnem četl recenzi na Brazilce POWER FROM HELL. Poslech mě vyexpedoval z domova do latinskoamerického inferna a doslova rozpoutal běsnivou touhu po dalších smrdutých, hnilobných, starobou nasáklých deskách z této lokality. Prohrabávaje se nahrávkami a zabředaje do čím dál většího podzemí, narazil jsem na Chilany PRAISE THE FLAME. Někdy člověk pohlédne na obal, pustí kousek písničky a hledá něco zajímavějšího a někdy jej naopak poslech zaujme okamžitě. Tady bylo jasno téměř okamžitě, u téhle kapely se pozastavím. A pozastavení trvá už tři neděle. Muzika je přesně taková, na jakou mě Peťan naladil. Utažená, pochmurná, začernalá, bouřlivě spalující směsice extrémní tvorby mě okamžitě strhla. Dámy, držte si sukně, pánové klobouky, projíždíme peklem.
„Manifest Rebelion“ je první plnohodnotné album této chilské sebranky. Čtyřicet pět minut trvající debut obsahuje devět skladeb plných okultismu, temnoty a satanských bezbožných námětů. Texty jsou téměř výhradně v angličtině, jen dvě výjimky tvoří dvouverší v latině a jedna sloka ve španělštině. Jsou značně metaforické, plné ponurých rouhačských symbolů a zpěvák José Letelier (JJ) je svým hrdelním hlubokým, obhroublým hlasem odzpívá s nečekanou zřetelností. Frázování sedí do rytmiky, to je dobré. Když zmiňuji rytmiku, tak album jako celek je hodně rozmanité, přestože převládá rychlejší bušení, tak nechybí zpomalení a střídání změn tempa, což také oceňuji, vzhledem k délce celé nahrávky. Ve studiu se o kytary i basu podělili dva výborní instrumentalisté, zmíněný JJ a pak Benjamín Barrantes Castro (B. Nekroskull). Nutno dodat, že kytarové linky jsou riffově parádní, tvrdě metalové a hodně dynamické. Doplňují se vzájemně v harmoniích a kvílivá až ukňučená sóla mají pevný základ postavený na Nekroskullově rytmické doprovodné kytaře. Bubeník Draughonik je neúnavný ve výbušném mlácení, ovšem zdá se mi, jakoby mírně zanedbával činely, ale co, pryč s něhou a jemností, nasázet ďábelské rány, vše rozdrtit na prach …
Intro „Thanatognomonic“ není nikterak zbytečné, více jak dvouminutové kytarové postupy, dostatečně temné, dávají tušit, jaký příval se strhne po jejím skončení. A když tuto atmosféru ještě podpoří srdcervoucí řev střídaný okultní recitací a zatlumené podprahové bicí, nečekáme nic jiného, než maniakální řezanici. „Fire Forces of Hate“ splní bezezbytku veškerá očekávání. PRAISE THE FLAME okamžitě dokazují, že to myslí se smrtící muzikou vážně. Tempo je zhoubné a přesto se projev nestává nečitelným, zejména díky výbornému utopenému vokálu, který tolik nespěchá, předesílané změně taktu a bědujícímu sólu, které se vznáší nad drtivým hudebním projevem. „Manifest Rebellion“ budí pozornost počáteční zlověstnou pomalostí, jež je ovšem plíživě střídána thrash/death palbou, nic násilného. Výborná věc s dusivě okouzlujícím zatuchlým ovzduším. Kapela cítí, že by měla poslat riffově spalující pecku, bez nějakých výkyvů tempa, a tak nasadí čtvrtou skladbu „The Burial Urns of Grief“. A i ta baví, má energii a nápaditost. Co se tak nějak nemění ve vývoji hudby na albu, je zpěv, protože JJ se stěží prodírá ven, je pořád takový zahrabaný, ne zahuhlaný, ale jaksi vystupující z pozadí. To je potřeba změnit a díky vítězící temnotě k tomu dojde. Nevím, jestli je to nějak vykalkulované, ale kapela skvěle dokáže vytěsnit jakékoli stopy nudy. V druhé polovině alba totiž sáknoucí blacková atmosféra vylézá na povrch více a s tím se mění i vokální výkon a hlavně zabarvení hlasu. Skladby „Endless Scourge“ a „Venomous Tyranny“ jsou toho dokladem. Velmi vítané osvěžení. A instrumentálně zůstává vše na standardně nelítostné úrovni nekompromisního drcení. Riffy, vynalézavost sólové kytary, zdrcující bicí, nic nenasvědčuje tomu, že by pekelní psi polevovali v neúnavném honu. Předposlední „Rise the Witchpower“ je démonická lahůdka, snůška nelítostné tvrdosti vytvořená surovým opakováním riffu, zpomalováním a opětnými výbuchy zla. Tady dochází ke zúčtování, sem vložila kapela vše v náročném bohapustém souznění. Mně to vyznívá jako grandiózní vrchol alba. Nicméně následuje závěrečná píseň „Cryptic Sovereign Death“ komponovaná podle ověřeného vzorce death metalu. I když nepřináší nakonec příliš překvapení, celkem slušně navazuje na předchozí skladby. Mně přijde nepatrně nadbytečná, ale je tu a nikterak nevadí a vlastně její poslední minuta plní funkci jakéhosi outra.
Deska „Manifest Rebellion“ je prozatímním vyvrcholením práce PRAISE THE FLAME, kteří za tři roky své existence vyvrhli z temnot pekelných na světlo EP „Profane Cult“ a split s brutaldeathmetalovými ABREKADAVER. Ač fungují relativně krátkou dobu, tak nejsou žádnými nezkušenými muzikanty. Prošli si kapelami DEATH YELL, INSOCRIST, MEGIDDO nebo PUTRID EVOCATION, jejichž basák R. Impaler s kapelou vystupuje živě. Všechna zmíněná uskupení balancují na hranici death a black metalu a tvoří základ hudebního undergroundu Santiaga. Prohlížel jsem si na Facebooku různé plakáty z akcí, na nichž vystupují s jinými chilskými zběsilci, leccos jsem si poslechl. Chtěl bych v Chile nějaký čas pobýt a poslechnout si ATOMIC AGGRESSOR, MORBID COMMAND, TORTURER... PRAISE THE FLAME nevyjímaje, to jsou vražedně dobré věci.
Seznam skladeb:
Čas: 45:12
Sestava:
http://praisetheflame.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/praisetheflame
„Manifest Rebelion“ je první plnohodnotné album této chilské sebranky. Čtyřicet pět minut trvající debut obsahuje devět skladeb plných okultismu, temnoty a satanských bezbožných námětů. Texty jsou téměř výhradně v angličtině, jen dvě výjimky tvoří dvouverší v latině a jedna sloka ve španělštině. Jsou značně metaforické, plné ponurých rouhačských symbolů a zpěvák José Letelier (JJ) je svým hrdelním hlubokým, obhroublým hlasem odzpívá s nečekanou zřetelností. Frázování sedí do rytmiky, to je dobré. Když zmiňuji rytmiku, tak album jako celek je hodně rozmanité, přestože převládá rychlejší bušení, tak nechybí zpomalení a střídání změn tempa, což také oceňuji, vzhledem k délce celé nahrávky. Ve studiu se o kytary i basu podělili dva výborní instrumentalisté, zmíněný JJ a pak Benjamín Barrantes Castro (B. Nekroskull). Nutno dodat, že kytarové linky jsou riffově parádní, tvrdě metalové a hodně dynamické. Doplňují se vzájemně v harmoniích a kvílivá až ukňučená sóla mají pevný základ postavený na Nekroskullově rytmické doprovodné kytaře. Bubeník Draughonik je neúnavný ve výbušném mlácení, ovšem zdá se mi, jakoby mírně zanedbával činely, ale co, pryč s něhou a jemností, nasázet ďábelské rány, vše rozdrtit na prach …
Intro „Thanatognomonic“ není nikterak zbytečné, více jak dvouminutové kytarové postupy, dostatečně temné, dávají tušit, jaký příval se strhne po jejím skončení. A když tuto atmosféru ještě podpoří srdcervoucí řev střídaný okultní recitací a zatlumené podprahové bicí, nečekáme nic jiného, než maniakální řezanici. „Fire Forces of Hate“ splní bezezbytku veškerá očekávání. PRAISE THE FLAME okamžitě dokazují, že to myslí se smrtící muzikou vážně. Tempo je zhoubné a přesto se projev nestává nečitelným, zejména díky výbornému utopenému vokálu, který tolik nespěchá, předesílané změně taktu a bědujícímu sólu, které se vznáší nad drtivým hudebním projevem. „Manifest Rebellion“ budí pozornost počáteční zlověstnou pomalostí, jež je ovšem plíživě střídána thrash/death palbou, nic násilného. Výborná věc s dusivě okouzlujícím zatuchlým ovzduším. Kapela cítí, že by měla poslat riffově spalující pecku, bez nějakých výkyvů tempa, a tak nasadí čtvrtou skladbu „The Burial Urns of Grief“. A i ta baví, má energii a nápaditost. Co se tak nějak nemění ve vývoji hudby na albu, je zpěv, protože JJ se stěží prodírá ven, je pořád takový zahrabaný, ne zahuhlaný, ale jaksi vystupující z pozadí. To je potřeba změnit a díky vítězící temnotě k tomu dojde. Nevím, jestli je to nějak vykalkulované, ale kapela skvěle dokáže vytěsnit jakékoli stopy nudy. V druhé polovině alba totiž sáknoucí blacková atmosféra vylézá na povrch více a s tím se mění i vokální výkon a hlavně zabarvení hlasu. Skladby „Endless Scourge“ a „Venomous Tyranny“ jsou toho dokladem. Velmi vítané osvěžení. A instrumentálně zůstává vše na standardně nelítostné úrovni nekompromisního drcení. Riffy, vynalézavost sólové kytary, zdrcující bicí, nic nenasvědčuje tomu, že by pekelní psi polevovali v neúnavném honu. Předposlední „Rise the Witchpower“ je démonická lahůdka, snůška nelítostné tvrdosti vytvořená surovým opakováním riffu, zpomalováním a opětnými výbuchy zla. Tady dochází ke zúčtování, sem vložila kapela vše v náročném bohapustém souznění. Mně to vyznívá jako grandiózní vrchol alba. Nicméně následuje závěrečná píseň „Cryptic Sovereign Death“ komponovaná podle ověřeného vzorce death metalu. I když nepřináší nakonec příliš překvapení, celkem slušně navazuje na předchozí skladby. Mně přijde nepatrně nadbytečná, ale je tu a nikterak nevadí a vlastně její poslední minuta plní funkci jakéhosi outra.
Deska „Manifest Rebellion“ je prozatímním vyvrcholením práce PRAISE THE FLAME, kteří za tři roky své existence vyvrhli z temnot pekelných na světlo EP „Profane Cult“ a split s brutaldeathmetalovými ABREKADAVER. Ač fungují relativně krátkou dobu, tak nejsou žádnými nezkušenými muzikanty. Prošli si kapelami DEATH YELL, INSOCRIST, MEGIDDO nebo PUTRID EVOCATION, jejichž basák R. Impaler s kapelou vystupuje živě. Všechna zmíněná uskupení balancují na hranici death a black metalu a tvoří základ hudebního undergroundu Santiaga. Prohlížel jsem si na Facebooku různé plakáty z akcí, na nichž vystupují s jinými chilskými zběsilci, leccos jsem si poslechl. Chtěl bych v Chile nějaký čas pobýt a poslechnout si ATOMIC AGGRESSOR, MORBID COMMAND, TORTURER... PRAISE THE FLAME nevyjímaje, to jsou vražedně dobré věci.
Seznam skladeb:
- Thanatognomonic (Intro)
- Fire Forces of Hate
- Manifest Rebellion
- The Burial Urns of Grief
- Sepulchral Haze
- Endless Scourge
- Venomous Tyranny
- Rise the Witchpower
- Cryptic Sovereign Death
Čas: 45:12
Sestava:
- Druaghonik - bicí
- JJ - kytary, zpěv
- B. Nekroskull - kytary
http://praisetheflame.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/praisetheflame
