Táborská PESHATA se v roce 2015 dožila plnoletosti, kterou oslavila třetím pořádným (= lisovaným) cédéčkem. To pokračuje v duchu novější tvorby kapely. Tvorby, která staví hlavně na vtipných textech a skočné muzice, která v sobě zahrnuje punk, rock i ska. Dvanáct skladeb se vlastně poslouchá samo... Stačí dvakrát třikrát protočit CD v mechanice a už v paměti uvízne většina melodií i textů – a co potom po celodenním poslechu v práci (úsměv).
Pochybuju, že nějaký čtenář v předchozím odstavci odhalil plagiát pět let staré recenze na předchozí počin PESHATY „Svět za sifonem“. Ale platnost oněch slov trvá, protože velmi přiléhavě popisují i aktuální tvorbu, která disponuje nemalým hitovým potenciálem a funguje jako katalyzátor dobré nálady.
Slovo „tvorba“ jsme v předchozí větě použil záměrně, protože reprezentuje nejen muziku, ale i texty. A texty hrají v tvorbě PESHATY stejnou roli jako muzika, ne-li větší. Muzika je skočná, melodická, barevná (viz sestava níže, a to ještě nejsou uvedeni hosté obsluhující další dechové nástroje) a nachází se řekněme kdesi uvnitř trojúhelníka, jehož rohy tvoří TŘI SESTRY, ZNOUZECTNOST a KOHOUT PLAŠÍ SMRT, k nimž je třeba ještě přidat nějaké ty skákaly (čti ska spolky). Funguje to celkem spolehlivě, ideálně na festival typu Přeštěnice Open Air, kde PESHATA určitě sklidí ovace zejména od slečen pod dvacet. Ty totiž při letmém poslechu nepostřehnou řadu drobných narážek lehce lascivního charakteru, které člověk odhaluje postupně... a jsme u textů. Ty neřeší žádné filosofické otázky a mají jeden jediný cíl: dělat si z kdečeho legraci.
Já při vnímání slov prošel třemi fázemi. Ta první by se dala nazvat hledání, kdy jsem postupně objevoval další a další jinotaje, legrácky, zajímavá slovní spojení a žasl nad fantazií textaře, který dokáže zajímavě spojit věci, které každého nenapadnou. Rosomák má rád tuzemák, zdá se při prvním poslechu, leč text pokračuje, že rosomák bez máku nemůže spát... tudíž má rád tuze mák. Asi největší slovní divočina je „Zadána za Dána“, v níž se motají daně, Dany, Dáni, přičemž Dana (jak praví název skladby) je zadána za Dána, a v daňovém ráji bude s Dánem oddána, zatímco na nebohého vypravěče byla kvůli špatně spočítaným daním dána exekuce. Celkem vtipný je i slogan „Jak se má jak“ (myšlen takový ten rohatý asijský býk), pěkné hrátky se objevují i ve „Srazu těhulek z Kotěhůlek“, kde se zpěvákovi „pletou“ pojmy „prso“ a „presso“, takže jednou je na pořadu dne dvojité presso s mlékem, podruhé rovněž dvojité, ale prso s mlékem. Nějaké ty blbinky se objevují ve všech textech, v některých případech ale v poněkud lacinější až pitomé podobě, což je případ hlavně „Slávy kozlů“ a „Afťáků“. Nechybí ani vánoční song, který si tropí žerty z Jana Jakuba Ryby a Martina Dejdara, kteří mají 24. prosince problémy kvůli svým příjmením – jednoho si všichni berou večer do úst, od druhého by zase chtěli, aby byl věren onomu „dej dar“. Pánové to řeší na matrice a když je z Ryby Svoboda, úplně mu to změní život. (Úsměv si prosím dosaďte kam libo.)
Ale abych dokončil ty fáze – ve druhé jsem si písničky při mytí nádobí notoval a chytal v nich další skryté hloupůstky, ve třetí fázi se mi to celé nějak zprotivilo. Postupně mi to přišlo míň a míň vtipné, což bude asi dáno přežráním se; CD jsem poslouchal pořád dokola, protože neruší ani při práci v zaměstnání, ani při té domácí. Takže teď si dám pauzu a po nějaké době se zase v mém přehrávači „Anarchy in the ZOO“ (což je docela vtipná parafráze...) objeví, nejspíš až budu uklízet, což je činnost, která mě nebaví a těhulky, rosomáci, medúzy, jakové, kočky (ty čtyřnohé, které chlastají nejen pivo, ale i víno, myši místo nich pak musí chytat chudák pes), komáři, slepice i otylí pornoherci mi při tom snad trochu spraví náladu.
Obal dobře koresponduje s muzikou i názvem alba, takže na ústředním obrázku přes tři pole „pětileporela“ zvířata paří na koncertu zvířecí kapely, k dispozici jsou samozřejmě texty a všechny další nezbytné informace.
Zvuk ze studia Woodland se mi nelíbí. Skoro všechny nástroje sice mají jasný přirozený zvuk, ale jejich vyvážení mi po chuti není... Kytara je utopená, k pořádnému „slovu“ se dostává zřídka, zato basa je vytažená tak, že být basákem skáču dva metry vysoko, jak jsem trvale pěkně slyšet. Dechy nejsou úplně všude a když zmlknou, muzika je chudší, což je zase dáno tím suchým zvukem kytary. Ale tyhle povzdechy asi budou zajímat naprostou menšinu, protože cílové publikum nebude u poslechu CD sedět v obýváku a řešit zvuk z velkých repráků, nýbrž poslouchat nahrávku z telefonů, z netu na malých bedničkách u PC nebo v autě, a tam jsou tyhle nuance podružné. Albu stejně dává ksicht hlavně zpěv, ať už sólový, nebo hromadný. V obou případech jde o uším libé záležitosti, Tomáš má příjemný hlas, který neruší, ale dává slovům potřebný důraz, povedené jsou i sbory.
Seznam skladeb:
Čas: 44:58
Sestava:
www.peshata.cz
www.bandzone.cz/peshata
Pochybuju, že nějaký čtenář v předchozím odstavci odhalil plagiát pět let staré recenze na předchozí počin PESHATY „Svět za sifonem“. Ale platnost oněch slov trvá, protože velmi přiléhavě popisují i aktuální tvorbu, která disponuje nemalým hitovým potenciálem a funguje jako katalyzátor dobré nálady.
Slovo „tvorba“ jsme v předchozí větě použil záměrně, protože reprezentuje nejen muziku, ale i texty. A texty hrají v tvorbě PESHATY stejnou roli jako muzika, ne-li větší. Muzika je skočná, melodická, barevná (viz sestava níže, a to ještě nejsou uvedeni hosté obsluhující další dechové nástroje) a nachází se řekněme kdesi uvnitř trojúhelníka, jehož rohy tvoří TŘI SESTRY, ZNOUZECTNOST a KOHOUT PLAŠÍ SMRT, k nimž je třeba ještě přidat nějaké ty skákaly (čti ska spolky). Funguje to celkem spolehlivě, ideálně na festival typu Přeštěnice Open Air, kde PESHATA určitě sklidí ovace zejména od slečen pod dvacet. Ty totiž při letmém poslechu nepostřehnou řadu drobných narážek lehce lascivního charakteru, které člověk odhaluje postupně... a jsme u textů. Ty neřeší žádné filosofické otázky a mají jeden jediný cíl: dělat si z kdečeho legraci.
Já při vnímání slov prošel třemi fázemi. Ta první by se dala nazvat hledání, kdy jsem postupně objevoval další a další jinotaje, legrácky, zajímavá slovní spojení a žasl nad fantazií textaře, který dokáže zajímavě spojit věci, které každého nenapadnou. Rosomák má rád tuzemák, zdá se při prvním poslechu, leč text pokračuje, že rosomák bez máku nemůže spát... tudíž má rád tuze mák. Asi největší slovní divočina je „Zadána za Dána“, v níž se motají daně, Dany, Dáni, přičemž Dana (jak praví název skladby) je zadána za Dána, a v daňovém ráji bude s Dánem oddána, zatímco na nebohého vypravěče byla kvůli špatně spočítaným daním dána exekuce. Celkem vtipný je i slogan „Jak se má jak“ (myšlen takový ten rohatý asijský býk), pěkné hrátky se objevují i ve „Srazu těhulek z Kotěhůlek“, kde se zpěvákovi „pletou“ pojmy „prso“ a „presso“, takže jednou je na pořadu dne dvojité presso s mlékem, podruhé rovněž dvojité, ale prso s mlékem. Nějaké ty blbinky se objevují ve všech textech, v některých případech ale v poněkud lacinější až pitomé podobě, což je případ hlavně „Slávy kozlů“ a „Afťáků“. Nechybí ani vánoční song, který si tropí žerty z Jana Jakuba Ryby a Martina Dejdara, kteří mají 24. prosince problémy kvůli svým příjmením – jednoho si všichni berou večer do úst, od druhého by zase chtěli, aby byl věren onomu „dej dar“. Pánové to řeší na matrice a když je z Ryby Svoboda, úplně mu to změní život. (Úsměv si prosím dosaďte kam libo.)
Ale abych dokončil ty fáze – ve druhé jsem si písničky při mytí nádobí notoval a chytal v nich další skryté hloupůstky, ve třetí fázi se mi to celé nějak zprotivilo. Postupně mi to přišlo míň a míň vtipné, což bude asi dáno přežráním se; CD jsem poslouchal pořád dokola, protože neruší ani při práci v zaměstnání, ani při té domácí. Takže teď si dám pauzu a po nějaké době se zase v mém přehrávači „Anarchy in the ZOO“ (což je docela vtipná parafráze...) objeví, nejspíš až budu uklízet, což je činnost, která mě nebaví a těhulky, rosomáci, medúzy, jakové, kočky (ty čtyřnohé, které chlastají nejen pivo, ale i víno, myši místo nich pak musí chytat chudák pes), komáři, slepice i otylí pornoherci mi při tom snad trochu spraví náladu.
Obal dobře koresponduje s muzikou i názvem alba, takže na ústředním obrázku přes tři pole „pětileporela“ zvířata paří na koncertu zvířecí kapely, k dispozici jsou samozřejmě texty a všechny další nezbytné informace.
Zvuk ze studia Woodland se mi nelíbí. Skoro všechny nástroje sice mají jasný přirozený zvuk, ale jejich vyvážení mi po chuti není... Kytara je utopená, k pořádnému „slovu“ se dostává zřídka, zato basa je vytažená tak, že být basákem skáču dva metry vysoko, jak jsem trvale pěkně slyšet. Dechy nejsou úplně všude a když zmlknou, muzika je chudší, což je zase dáno tím suchým zvukem kytary. Ale tyhle povzdechy asi budou zajímat naprostou menšinu, protože cílové publikum nebude u poslechu CD sedět v obýváku a řešit zvuk z velkých repráků, nýbrž poslouchat nahrávku z telefonů, z netu na malých bedničkách u PC nebo v autě, a tam jsou tyhle nuance podružné. Albu stejně dává ksicht hlavně zpěv, ať už sólový, nebo hromadný. V obou případech jde o uším libé záležitosti, Tomáš má příjemný hlas, který neruší, ale dává slovům potřebný důraz, povedené jsou i sbory.
Seznam skladeb:
- René Tulipán
- Budaření
- (Ne)herec
- Potápěčská
- Rosomák
- Zadána za Dána
- Jak se má jak?
- Rybí trampoty
- Sláva kozlů
- Sraz těhulek z Kotěhůlek
- Třináctá komnata
- Afťáci
Čas: 44:58
Sestava:
- Tomáš Blažek - zpěv
- Martin Mareda - kytary, vokály
- Jakub Valeš - pozoun, vokály
- Ladislav Benák - bicí
- Josef Boháč - basa
- Tomáš Ludvík - trumpeta, vokály
www.peshata.cz
www.bandzone.cz/peshata
