Všudypřítomné uctívání satana, ztělesněné zlo, osvobozující smrt, ubíjející melancholie, škarohlídství a deprese, to jsou témata, která skrze svoji hudbu propouštějí polští DEMONIC SLAUGHTER. Přiznávám, že tvorbu této kapely jsem neznal do chvíle, pokud se mi nedostalo do přehrávače promo CD „The Haunted“. První návštěva strašidelného světa mi však krevní tlak nikterak nezvedla, husí kůže nenaskočila, nicméně padesát minut mi přineslo celkem příjemné oddechové chvíle, kdy člověk tak v klidu sedí v příšeří a poslouchá si nevtíravou odpočinkovou muziku. Nechci vymýšlet nějaké nové škatulky v metalovém světě, ale tady si neodpustím napsat, co mě napadá při poslechu této muziky, je to takový relax black metal.
Hlavním protagonistou kapely DEMONIC SLAUGHTER, která funguje od roku 2006, je zvláštní postava, vystupující pod pseudonymem Xaos Oblivion. Trochu se podivuji tomu, v kolika uskupeních a projektech tento multiinstrumentalista působí. Momentálně je aktivní v sedmi skupinách, kde nejčastěji komponuje hudbu a zpívá, ovšem není výjimka hraní na kytaru, basu i bicí. Pro zajímavost jsem pátral po počtu nahrávek a za posledních pět let jsem se dopracoval k impozantnímu číslu sedmnácti plnohodnotných počinů a to nepočítám různá dema nebo EP. Nejaktivněji se projevuje v projektu XAOS OBLIVION (tady hraje na všechno a skoro sám) a právě v DEMONIC SLAUGHTER. Tento černokněžník je téměř výhradně věren blackmetalovému přesvědčení. Proposlouchal jsem se různými dostupnými nahrávkami na internetu a pochopil jsem jeho rukopis. Tíhne k severským černým vzorům, zejména k MARDUK, SATYRICON, MAYHEM, ale opěvuje i staré desky ROOT a Big Bossův vokál. Žel musím napsat, je toho hodně, co má na svědomí, ale všechno je to takové nějaké podobné, tu agresivněji naznačené, jinde melancholičtěji laděné, ovšem z máločeho by mohl být člověk u vytržení. A to platí i pro poslední nahrávku DEMONIC SLAUGHTER nesoucí název „Haunted“.
Když už se dostávám konkrétně k tomuto titulu, možná by bylo dobré se zmínit o tom, že byl vlastně skoro kompletně vydán loni v létě v podobě dema a vyšel vlastním nákladem kapely. Jen skladby byly mírně přeházeny a vše bylo v angličtině. Ale poté, co po materiálu sáhlo vydavatelství Pagan Records, byl obohacen o nezbytné intro a závěrečnou instrumentálku a dvě písně doznaly změny v tom, že byly nazpívány v polštině. No nevím, album se natáhlo na dobu přesahující padesát minut a nese se celé, s jednou drobnou výjimkou, v hodně rozvláčném pomalejším tempu, což bych viděl jako jeho jednu ze slabin. Dále je charakteristické pro celek i jednotlivosti určitá jednotvárnost, kdy nastolený jeden riff provází celou skladbu a změna rytmu nebo nálady je téměř vyloučena a tím posluchač nabývá dojmu jisté podobnosti a absence energie výpovědní hodnoty. Z počátku to jde, intro „Pit of Coffins“ má v sobě atribut děsuplné nálady a jakoby otevírá pekelnou bránu. I druhá píseň „Mystic Rites“ je dobrá hlavně v tom, jak melodicky hrající kytaru a rytmickou basu doplňuje méně zpívaný a více recitovaný vokální projev. Jenomže v tomto temném, melancholicky jednotvárném duchu se nese prakticky celý zbytek alba. Co mi ještě trochu chybí a o čem jsem se doposud nezmínil, jsou bicí, které blackově neklepou, ale jsou taky zatlumené a podle mě takové unavené. Pro tuto nahrávku si Xaos tentokrát přizval bubeníka jménem Opium a tedy trochu nadneseně sděluji, že ten se zde tedy nepředře. Ale třeba ta celková unylost je nějaký skladatelský záměr, ostatně jak jsem se zmínil výše, podobný výraz mají i jiné ostatní uskupení, ve kterých Xaos straší polské křesťany. Z monotónnosti nicméně přeci jen mírně vybočují dvě, tři skladby. Půlhodinu trvající uspávání přeruší šestá věc „Monks of Cold Mountains“, která má mnohem rychlejší tempo, hlas jde pod agresivněji znějící nástroje a hned je co poslouchat a také následující „Żałobna Procesja“ má zajímavější atmosféru, také možná proto, že je tu poprvé použita polština. Ale abych jen víceméně nekritizoval, jsou tu i klady. Dobrý je kompletně zvuk nahrávky, velmi čitelný, s vnitřní hloubkou, prostorem a až zahlcující tíživostí.
Je velká škoda, že z Polska přišla spolu s cédéčkem jen kartička a popis, ve kterém se píše o dvanáctistránkovém bookletu. Soudě podle toho, že album obsahuje devět skladeb, mohla by knížečka obsahovat texty, které si moc rád pročítám a často si dotvářím i podle nich pohled na dílo jako celek. Jinak tedy o grafickou stránku (červenočerný linoryt kostelíka se mi po výtvarné stránce dost líbí) se postaral dlouholetý souputník Xaose, původní basák a pak dvorní textař kapely Perversor.
Album „The Haunted“ hodnotit vysoko nebudu, protože nic moc mě na něm nepřekvapilo a vyzdvihovat nikterak originální muziku, která se hodí tak maximálně jako kulisa k jiné činnosti, podle mě, zkrátka nelze.
Seznam skladeb:
Čas: 51:34
Sestava:
http://demonicslaughter.bandcamp.com/
Hlavním protagonistou kapely DEMONIC SLAUGHTER, která funguje od roku 2006, je zvláštní postava, vystupující pod pseudonymem Xaos Oblivion. Trochu se podivuji tomu, v kolika uskupeních a projektech tento multiinstrumentalista působí. Momentálně je aktivní v sedmi skupinách, kde nejčastěji komponuje hudbu a zpívá, ovšem není výjimka hraní na kytaru, basu i bicí. Pro zajímavost jsem pátral po počtu nahrávek a za posledních pět let jsem se dopracoval k impozantnímu číslu sedmnácti plnohodnotných počinů a to nepočítám různá dema nebo EP. Nejaktivněji se projevuje v projektu XAOS OBLIVION (tady hraje na všechno a skoro sám) a právě v DEMONIC SLAUGHTER. Tento černokněžník je téměř výhradně věren blackmetalovému přesvědčení. Proposlouchal jsem se různými dostupnými nahrávkami na internetu a pochopil jsem jeho rukopis. Tíhne k severským černým vzorům, zejména k MARDUK, SATYRICON, MAYHEM, ale opěvuje i staré desky ROOT a Big Bossův vokál. Žel musím napsat, je toho hodně, co má na svědomí, ale všechno je to takové nějaké podobné, tu agresivněji naznačené, jinde melancholičtěji laděné, ovšem z máločeho by mohl být člověk u vytržení. A to platí i pro poslední nahrávku DEMONIC SLAUGHTER nesoucí název „Haunted“.
Když už se dostávám konkrétně k tomuto titulu, možná by bylo dobré se zmínit o tom, že byl vlastně skoro kompletně vydán loni v létě v podobě dema a vyšel vlastním nákladem kapely. Jen skladby byly mírně přeházeny a vše bylo v angličtině. Ale poté, co po materiálu sáhlo vydavatelství Pagan Records, byl obohacen o nezbytné intro a závěrečnou instrumentálku a dvě písně doznaly změny v tom, že byly nazpívány v polštině. No nevím, album se natáhlo na dobu přesahující padesát minut a nese se celé, s jednou drobnou výjimkou, v hodně rozvláčném pomalejším tempu, což bych viděl jako jeho jednu ze slabin. Dále je charakteristické pro celek i jednotlivosti určitá jednotvárnost, kdy nastolený jeden riff provází celou skladbu a změna rytmu nebo nálady je téměř vyloučena a tím posluchač nabývá dojmu jisté podobnosti a absence energie výpovědní hodnoty. Z počátku to jde, intro „Pit of Coffins“ má v sobě atribut děsuplné nálady a jakoby otevírá pekelnou bránu. I druhá píseň „Mystic Rites“ je dobrá hlavně v tom, jak melodicky hrající kytaru a rytmickou basu doplňuje méně zpívaný a více recitovaný vokální projev. Jenomže v tomto temném, melancholicky jednotvárném duchu se nese prakticky celý zbytek alba. Co mi ještě trochu chybí a o čem jsem se doposud nezmínil, jsou bicí, které blackově neklepou, ale jsou taky zatlumené a podle mě takové unavené. Pro tuto nahrávku si Xaos tentokrát přizval bubeníka jménem Opium a tedy trochu nadneseně sděluji, že ten se zde tedy nepředře. Ale třeba ta celková unylost je nějaký skladatelský záměr, ostatně jak jsem se zmínil výše, podobný výraz mají i jiné ostatní uskupení, ve kterých Xaos straší polské křesťany. Z monotónnosti nicméně přeci jen mírně vybočují dvě, tři skladby. Půlhodinu trvající uspávání přeruší šestá věc „Monks of Cold Mountains“, která má mnohem rychlejší tempo, hlas jde pod agresivněji znějící nástroje a hned je co poslouchat a také následující „Żałobna Procesja“ má zajímavější atmosféru, také možná proto, že je tu poprvé použita polština. Ale abych jen víceméně nekritizoval, jsou tu i klady. Dobrý je kompletně zvuk nahrávky, velmi čitelný, s vnitřní hloubkou, prostorem a až zahlcující tíživostí.
Je velká škoda, že z Polska přišla spolu s cédéčkem jen kartička a popis, ve kterém se píše o dvanáctistránkovém bookletu. Soudě podle toho, že album obsahuje devět skladeb, mohla by knížečka obsahovat texty, které si moc rád pročítám a často si dotvářím i podle nich pohled na dílo jako celek. Jinak tedy o grafickou stránku (červenočerný linoryt kostelíka se mi po výtvarné stránce dost líbí) se postaral dlouholetý souputník Xaose, původní basák a pak dvorní textař kapely Perversor.
Album „The Haunted“ hodnotit vysoko nebudu, protože nic moc mě na něm nepřekvapilo a vyzdvihovat nikterak originální muziku, která se hodí tak maximálně jako kulisa k jiné činnosti, podle mě, zkrátka nelze.
Seznam skladeb:
- Pit of Coffins
- Mystic Rites
- Psalm of Mist
- The Haunted
- Madness and Astral Emanations
- Monks of Cold Mountains
- Żałobna Procesja (Mournful Procession)
- Wyklęty (The Wretched)
- Death’s Creek
Čas: 51:34
Sestava:
- Xaos Oblivion - Vocals, Guitars, Bass
- Opium - Drums
http://demonicslaughter.bandcamp.com/
