Každoroční bigbeatový svátek pro nás začal v pátek krátce před 17:00, po nezbytném odbavení nás vítá legenda českého thrashe DEBUSTROL. Ty mám v čerstvě v myšlenkách díky dokumentu „KMENY“, kde na mě někteří členové působili nesympatickým dojmem, ale co naplat, při hitech jako „Vyhlazení“, „Yougoslavia“ a „Údolí Hádu“ se bavím. Mimochodem, na téhle kapele je zajímavé, že může vystoupit na téměř jakémkoli festivalu (nejen) v ČR, který se alespoň trochu otírá o rock/metal a do lineupu vždy zapadne, inu klasický thrash stále táhne.
S koncem setu DEBUSTROL se s přítelkyní vydáváme prozkoumat, co je oproti minulému roku nového. Největší změnou jsou dvě rovnocenné stage, kde se kapely střídají, to kvituji s radostí, prodlevy mezi kapelami jsou minimální a situace, kdy bych se musel rozdvojit, abych vyslechl kapely na obou stage, již nehrozila. Dále jsem konstatoval mírný úbytek stánků a zrušení jednoho pivního stanu, sednout si na pivo se nám ovšem podařilo vždy, oblíbený párek v rohlíku jsem však bohužel hledal marně.
Zpět však k hudbě… crossoverový KRUCIPÜSK jsem nikdy nemusel, ani letos jsem jim nevěnoval více času, než velela novinářská povinnost – takže výstup kapely a odezva publika slušná, my raději testovali BUD Premium select – festivalový speciál od Budvaru.
STEEL ENGRAVED z Německa zaujali sympatickou basačkou, méně však svým pojetím klasického heavy metalu, vokalista měl nesnesitelně brutální výšky (i v rámci heavy metalu), takže za chvíli jsem litoval, že špunty mám ve zkušebně a ne u sebe. Za zmínku stojí, že v kapele máme krajana – jméno Tomáš Kuchta není neznámé, pokud vím, mihl se mimo jiné i v SEVEN.
Následující EVERGREY byli o tři třídy výše, geniální vystoupení tohoto švédského kvintetu si budu pamatovat ještě hodně dlouho, zkrátka dokonalost od začátku do konce, zahrnu-li do hodnocení ještě kvalitní zvuk, nezbývá než smeknout a když došlo na mé oblíbené skladby z poslední desky „Hymns for the broke“ („A new dawn“ a „The Fire“), bylo jasné, že letošní ročník u mě tihle power/progresivisté vyhráli.
Den však neskončil a po přesunu k vedlejší stage si dáváme další švédy SONIC SYNDICATE, jenž hají metalcore, vystoupení to bylo sympatické, živelné, jak se na daný styl sluší a patří, hezkou basačku Karin Axelsson jsem však v sestavě hledal marně.
Výstup legendy CITRON s hostující zpěvačkou Tanjou si z úcty k legendě netroufám hodnotit, hlavně z písní, ve kterých zpívala Tanja, jsem cítil dobu již naštěstí minulou. I když musím přiznat, že „Ocelové město“ jsem si jako vždy užil. (úsměv)
Představovat kapelu ŠKWOR je asi zbytečné, takže jen několik dojmů a postřehů o kapele která mě míjí dokonale, nakolik jim byl při vystoupení nápomocný počítač se můžu jen dohadovat, čert to vem, „tříakordové“ skladby a hloupé texty, bych jim snad ještě odpustil, ale hrát cover bez zmínění autorů již odpustit nemůžu, nehledě na to, že když přitvrzený „Shout“ od TEARS FOR FEARS, tak raději od DISTURBED. (úsměv) Spálené Poříčí však ŠKWORy přivítalo jako skutečné headlinery a potvrdilo tím, že jsme národ odkojený kapelou „KABÁT“, zkrátka lidi se chtějí bavit a tak to asi má být, náročnější posluchač pak pochopitelně zabrečel, nebo šel na pivo do (v tu chvíli) téměř prázdného pivního stanu.
Sympatičtěji na mě působili HARLEJ, kteří ač se o žádné umění taky nesnaží, hrají o dost více „od podlahy“ a ačkoliv nejsem „zfetovanej“, řadím HARLEJ k tomu lepšímu, co na letošním BFF zastupovalo ČR.
Text: Sir
Fotky: Ignor
S koncem setu DEBUSTROL se s přítelkyní vydáváme prozkoumat, co je oproti minulému roku nového. Největší změnou jsou dvě rovnocenné stage, kde se kapely střídají, to kvituji s radostí, prodlevy mezi kapelami jsou minimální a situace, kdy bych se musel rozdvojit, abych vyslechl kapely na obou stage, již nehrozila. Dále jsem konstatoval mírný úbytek stánků a zrušení jednoho pivního stanu, sednout si na pivo se nám ovšem podařilo vždy, oblíbený párek v rohlíku jsem však bohužel hledal marně.
Zpět však k hudbě… crossoverový KRUCIPÜSK jsem nikdy nemusel, ani letos jsem jim nevěnoval více času, než velela novinářská povinnost – takže výstup kapely a odezva publika slušná, my raději testovali BUD Premium select – festivalový speciál od Budvaru.
STEEL ENGRAVED z Německa zaujali sympatickou basačkou, méně však svým pojetím klasického heavy metalu, vokalista měl nesnesitelně brutální výšky (i v rámci heavy metalu), takže za chvíli jsem litoval, že špunty mám ve zkušebně a ne u sebe. Za zmínku stojí, že v kapele máme krajana – jméno Tomáš Kuchta není neznámé, pokud vím, mihl se mimo jiné i v SEVEN.
Následující EVERGREY byli o tři třídy výše, geniální vystoupení tohoto švédského kvintetu si budu pamatovat ještě hodně dlouho, zkrátka dokonalost od začátku do konce, zahrnu-li do hodnocení ještě kvalitní zvuk, nezbývá než smeknout a když došlo na mé oblíbené skladby z poslední desky „Hymns for the broke“ („A new dawn“ a „The Fire“), bylo jasné, že letošní ročník u mě tihle power/progresivisté vyhráli.
Den však neskončil a po přesunu k vedlejší stage si dáváme další švédy SONIC SYNDICATE, jenž hají metalcore, vystoupení to bylo sympatické, živelné, jak se na daný styl sluší a patří, hezkou basačku Karin Axelsson jsem však v sestavě hledal marně.
Výstup legendy CITRON s hostující zpěvačkou Tanjou si z úcty k legendě netroufám hodnotit, hlavně z písní, ve kterých zpívala Tanja, jsem cítil dobu již naštěstí minulou. I když musím přiznat, že „Ocelové město“ jsem si jako vždy užil. (úsměv)
Představovat kapelu ŠKWOR je asi zbytečné, takže jen několik dojmů a postřehů o kapele která mě míjí dokonale, nakolik jim byl při vystoupení nápomocný počítač se můžu jen dohadovat, čert to vem, „tříakordové“ skladby a hloupé texty, bych jim snad ještě odpustil, ale hrát cover bez zmínění autorů již odpustit nemůžu, nehledě na to, že když přitvrzený „Shout“ od TEARS FOR FEARS, tak raději od DISTURBED. (úsměv) Spálené Poříčí však ŠKWORy přivítalo jako skutečné headlinery a potvrdilo tím, že jsme národ odkojený kapelou „KABÁT“, zkrátka lidi se chtějí bavit a tak to asi má být, náročnější posluchač pak pochopitelně zabrečel, nebo šel na pivo do (v tu chvíli) téměř prázdného pivního stanu.
Sympatičtěji na mě působili HARLEJ, kteří ač se o žádné umění taky nesnaží, hrají o dost více „od podlahy“ a ačkoliv nejsem „zfetovanej“, řadím HARLEJ k tomu lepšímu, co na letošním BFF zastupovalo ČR.
Text: Sir
Fotky: Ignor
