O CHURCH OF THE DEAD už jsme v minulosti psali, hned jejich debut „Vol. 1 Stay Out Of My Grave“ sklidil od kolegy zaslouženou chválu. Podobně dopadla i dvojka „Vol. 2 Terror Tales“, „Vol. 3 Rave To The Grave“ nám nějak uniklo, ale je tu čtyřka, opatřená stylovým obalem s hřbitovní tématikou. Perokresba vypadá pochmurně a naznačuje, že tahle finská parta by neměla hrát zrovna moderní muziku. Jenže zdání klame, respektive klame slovo „moderní“, protože ač si pod ním většina posluchačů představí nějaký progres, například metalcore, djent a podobné záležitosti, ve skutečnosti je moderní hrát postaru. Sice to zní jako nesmysl, ale těch kapel, které přísahají na to, co jejich předchůdci hrávali před čtvrtstoletím, je taková řada, že to prostě moderní je. (úsměv)
CHURCH OF THE DEAD jsou typickým příkladem toho, že to jde dělat dobře. Základním stavebním kamenem je old school death metal, špinavý jak hrobníkova lopata po dešti, na něj jsou roubovány další pokleslé žánry, zejména punk, sem tam i thrash a nechybí ani zklidňující pasáže, o nichž se bojím napsat, že jsou doomové, ale někam do hájemství atmosférické pomalé muziky míří určitě. Uvedený mix je dostatečně pestrý, ale zároveň nepůsobí roztříštěným dojmem, navíc disponuje kvalitním zvukem, k danému žánru akurátně pasujícícm.
První skladba se zpočátku tváří jako řádný smrtící výplach s thrashovým odérem, bicí devastují, kytara chrastí, zpěvák hlubokým hlasem chrlí první sloku, ale druhou a třetí už spíše křičí, aby po střemhlavém náletu kapela ubrala plyn a vsadila na střední tempo a strašidelnou atmosféru. Nechybí ani krátké vybrnkávání, čisté táhlé tóny jsou proti předchozí divočině kontrastní, ale mně to přijde zajímavé a hlavně mě to baví. A když začne Jukka v závěru freneticky řvát, začínám se bát... (úsměv)
„The Gallows Pole“ je řekněme tradičnější rachot, death/thrash špína do tance, ale ani tady pánové nevydrží v jednom duchu, po celkem obyčejném začátku následuje propracovanější pasáž s hezky vystavěnými vyhrávkami, které skladbu posunují o level výš, alespoň v mých uších. Trocha smradlavého punku taky neuškodí, s blížícím se koncem skladby si člověk v rychlých úsecích vzpomene na IMPALED NAZARENE.
„The Reckoning“ se sice v úvodu doslova vleče, po několikrát zopakovaném refrénu se taky nehraje zrovna rychle, ale postupně se zrychluje, druhý refrén mi přijde silnější, ale s nástupem devastujících bicích v závěrečné pasáži se hraje úplně jiná muzika, korunovaná atmosférickou vložkou.
„Masturbating On The Grave Of Everything“ je jedním slovem divočina. (úsměv) Zběsile rychlé tempo, chytlavé riffy, řev s kadencí jakou kulomet vystřeluje projektily... opět se mi na mysl vrací IMPALED NAZARENE, ale jen do chvíle, kdy dojde k návratu k valivému death metalu.
CHURCH OF THE DEAD vydávají pouze nahrávky s krátkými hracími časy, než se posluchač naděje, je po rámusu. Každý si pak může vybrat, jestli si dá opáčko, nebo mu to stačilo. Mně to tedy jednou nestačilo, nestačilo mi to ani desetkrát, až jsem se to jednoduše naučil neustálým přehráváním nazpaměť, což by jako doporučení snad mohlo stačit. (úsměv)
Seznam skladeb:
Čas: 13:25
Sestava:
https://www.facebook.com/ChurchOfTheDead
http://churchofthedead.net/
http://www.recordshopx.com/artist/church_of_the_dead/
CHURCH OF THE DEAD jsou typickým příkladem toho, že to jde dělat dobře. Základním stavebním kamenem je old school death metal, špinavý jak hrobníkova lopata po dešti, na něj jsou roubovány další pokleslé žánry, zejména punk, sem tam i thrash a nechybí ani zklidňující pasáže, o nichž se bojím napsat, že jsou doomové, ale někam do hájemství atmosférické pomalé muziky míří určitě. Uvedený mix je dostatečně pestrý, ale zároveň nepůsobí roztříštěným dojmem, navíc disponuje kvalitním zvukem, k danému žánru akurátně pasujícícm.
První skladba se zpočátku tváří jako řádný smrtící výplach s thrashovým odérem, bicí devastují, kytara chrastí, zpěvák hlubokým hlasem chrlí první sloku, ale druhou a třetí už spíše křičí, aby po střemhlavém náletu kapela ubrala plyn a vsadila na střední tempo a strašidelnou atmosféru. Nechybí ani krátké vybrnkávání, čisté táhlé tóny jsou proti předchozí divočině kontrastní, ale mně to přijde zajímavé a hlavně mě to baví. A když začne Jukka v závěru freneticky řvát, začínám se bát... (úsměv)
„The Gallows Pole“ je řekněme tradičnější rachot, death/thrash špína do tance, ale ani tady pánové nevydrží v jednom duchu, po celkem obyčejném začátku následuje propracovanější pasáž s hezky vystavěnými vyhrávkami, které skladbu posunují o level výš, alespoň v mých uších. Trocha smradlavého punku taky neuškodí, s blížícím se koncem skladby si člověk v rychlých úsecích vzpomene na IMPALED NAZARENE.
„The Reckoning“ se sice v úvodu doslova vleče, po několikrát zopakovaném refrénu se taky nehraje zrovna rychle, ale postupně se zrychluje, druhý refrén mi přijde silnější, ale s nástupem devastujících bicích v závěrečné pasáži se hraje úplně jiná muzika, korunovaná atmosférickou vložkou.
„Masturbating On The Grave Of Everything“ je jedním slovem divočina. (úsměv) Zběsile rychlé tempo, chytlavé riffy, řev s kadencí jakou kulomet vystřeluje projektily... opět se mi na mysl vrací IMPALED NAZARENE, ale jen do chvíle, kdy dojde k návratu k valivému death metalu.
CHURCH OF THE DEAD vydávají pouze nahrávky s krátkými hracími časy, než se posluchač naděje, je po rámusu. Každý si pak může vybrat, jestli si dá opáčko, nebo mu to stačilo. Mně to tedy jednou nestačilo, nestačilo mi to ani desetkrát, až jsem se to jednoduše naučil neustálým přehráváním nazpaměť, což by jako doporučení snad mohlo stačit. (úsměv)
Seznam skladeb:
- Bedlam
- The Gallows Pole
- The Reckoning
- Masturbating On The Grave Of Everything
Čas: 13:25
Sestava:
- Jukka Pihlajaniemi – zpěv
- Kride Lahti – kytara
- Antti Poutanen – basová kytara
- Tommi Makkonen – bicí
https://www.facebook.com/ChurchOfTheDead
http://churchofthedead.net/
http://www.recordshopx.com/artist/church_of_the_dead/
