Všichni o rok starší, někdo o vlas kratší a Festa de la Pohoda stále aktivní. Jeden z nejlepších festivalů na jihu v sobotu opět otevřel svá vrátka. Je to vlastně už takové nepsané pravidlo – poslední víkend v červenci = Vodňany, Sokolská louka a Festa! Ani letos naše výprava z Milhausenu a okolí neponechala nic náhodě. Lístky koupeny v předprodeji, odjezd naplánován, počasí podplaceno. Příjezd kolem půl třetí – začátek ve tři, co více si přát. (úsměv) Začátek byl nakonec o trochu posunut, ale to naprosto nevadilo, tento čas byl ideální pro nákup desky, zinu apod. (David)
Týden po náročném Obscenu přišla na řadu další tradiční akce Festa de la Pohoda ve Vodňanech. A když pohoda, tak doslova. Jednodenní festiválek je každoročně napěchovaný kvalitními kapelami z jihočeské i „přespolní“ undergroundové scény. Letošní line-up tak lákal nejvíce na jihomoravské SEE YOU IN HELL, slovenskou ADACTU a domácí matadory GRIDE. Letní počasí jako na objednávku, dobré pivko (Kozel 11 za 25 Kč, Plzeň pak za korun 35), znovu výborná sešlost známých i neznámých tváří z jihozápadních Čech. Nic nebránilo tomu, abychom na čtvrtou hodinu odpolední dorazili do pěkného areálu u hřiště, kde se hrálo ve velkém pivním stanu. Všude dostatek míst na sezení, pro některé i osvěžení v řece Blanici. A pro ty nejmenší (i velké) také divadlo PNUtí, během kterého jsme na Pohodu dorazili. Nechybělo pár stánků s distry, jen na vegejídlo (ač bylo chutné) se tentokrát čekalo hrozivě dlouho. To byla asi jediná malá kaňka celé akce. (Peťan)
Oproti jiným ročníkům letos nastala změna v samém úvodu. Jelikož v kuloárech (úsměv) se festivalu přezdívá rodinný, bylo letos na začátek zařazeno dětské divadelní představení, o které se postaraly, tři velmi příjemné ženy z nezávislého divadelního uskupení PNUtí. Představení mělo začátek po třetí hodině a přilákalo do velkého stanu početnou skupinku dětí, tatínků, maminek a milovníků pohádek, mezi které se jednoznačně řadím. Pohádka nesla název Může za to čert. Děj se nesl ve veselém duchu s napínavými prvky, ve kterých se na okamžik zdálo, že čert a jeho tajná lest se smlouvami zvítězí. Ale ne nadarmo se říká, že láska a dobro zvítězí. Nejinak tomu bylo i v této krásné pohádce o Honzovi a Anince (úsměv). Do celého představení byli zapojováni diváci a některé pasáže měly i krásný podtext. Dá se říci spíše taková moudra do života, což je velmi sympatické. (David)
Hudební sekci otevírala písecko-strakonická kapela COMMODORE 64. Letní dusno v momentě vystřídal hardcorový vichr. Relativně mladá kapela, ale s o to ostřílenější sestavou, neměla s nikým slitování. Minimální pauzy mezi skladbami, kratičké povídání a pak výbuch punkových rifů, kterým byla přidělena střemhlavá rychlost. Poslední vál a vzkaz všem homofobním s*áčům = LIMP WRIST - „I Love Hardcore Boys/I Love Boys Hardcore“, to nepotřebuje další komentáře (úsměv.) (David)
Jako první nastupují COMMODORE 64. Čtyřčlenné hardcore-punk komando ze Strakonicka a Písecka začalo ve velkém stylu a bez bot (smích). Na to, že bylo teprve půl páté, se prostor u pódia slušně zaplnil a kluci si to viditelně užili. COMMODORE 64 jsem viděl po půl roce a musím uznat, že pokrok je výrazně znát. Navíc tentokrát s velmi dobrým zvukem. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že Sochy za mikrofonem trochu napodobuje Banána, ale to je vlastně fuk. Stačilo by mi dvacet minut, set byl na mě celkem dlouhý, ale fajn. (Peťan)
COMMODORE 64 jsem viděl na jednom z jejich prvních koncertů (nebo vůbec prvním?) ve Strakonicích, už tehdy mě bavili, což platí i pro vodňanské vystoupení. Krátké úderné vypalovačky přilákaly do stanu početné publikum, kapela pěkně šlapala, zvuk byl čitelný a jediné mínus tak vidím v příliš dlouhém setu. Zhruba uprostřed mě to bavilo nejvíc, dvě skladby zdobily povedené kytarové pasáže, s blížícím se závěrem jsem měl pocit, že poslouchám jednu a tutéž písničku, i když Sochy do toho dával všechno. Příjemný start Festy. (Johan)
Na tenhle festiválek jsem zavítal poprvé, a musím jenom potvrdit pozitivní slova, která k němu od mých kamarádů proudila. Slovo pohoda v názvu přesně vystihuje to, co jsem ve Vodňanech cítil. Neměl jsem žádná velká očekávání, jen jsem chtěl strávit příjemný den v milé společnosti a za doprovodu hudby, která mi z větší části přišla fajn. Někdy si připadám jako hudební posluchač – všežravec. V hudebních kruzích, v kterých se pohybujeme, mi snad nic není cizí, ale do tajů HC/punku se mi nedaří tak úplně nahlédnout, jedna výjimka by se pro tento den našla, ale o té až později. V tomto směru proto nejsem schopen plnohodnotně poreferovat o COMMODORE 64, jejichž hudba mě bavila první tři skladby, aby se mi potom v neúměrně dlouhém setu slévala v jedno. (Coornelus)
To druzí vystupující, domácí TOSIRO, se v rámci konceptu festivalu vymykali svou náklonností k rozvážnějším rytmům. TOSIRO se mi za poslední léta ztratili z očí, ale v minulosti mě dost bavili. Vzpomínám si na mé kdysi oblíbené songy jako „Až na dno blahobytu“, „Osamění“ a „Zkrkavčení“, které už zřejmě naživo nehrají. Celý set se odehrával v emo post hardcore tónině, s prvky, které splňují žánrové klišé. Nic proti nim. Za mě zavládla spokojenost, a ač přiznávám, že poslední dobou jsem už podobným stylem přejeden, TOSIRO mě dokázalo zdržet před pódiem celý svůj vyhrazený čas. (Coornelus)
O další domácí partě TOSIRO jsem dosud neměl ani ponětí. Ze zvědavosti jsem chvíli poslouchal, instrumentálně a v daném žánru se jedná o zajímavou a kvalitní kapelku. Já ze škatulky „post-emo hardcore“ či jak to nazvat, poslouchám minimum kapel a tak nejsem zrovna cílová skupina posluchačů. Své fans ale TOSIRO nalezli. (Peťan)
Podobným stylem jako COMMODORE 64 to u mě schytali i místní SVINĚ!, kterým domorodci udělali asi největší kotel festivalu. Do ranku kapel, které mi příliš nevoněly, patřila i slovenská PIVNICA. Její blbý název mi naháněl strach, ale ani hudebně to nebylo nic, co by mě mohlo zajímat. (Coornelus)
PIVNICA dorazila ze Slovenska s klasickým punkem, prakticky domácí SVINĚ! s něčím hodně podobným, obě party měly velmi slušnou diváckou kulisu, sem tam někdo skotačil, chápu, že to spoustu lidí baví, já se v obou případech díval chvilku a pak šel zevlovat, klábosit, fasovat vinyl RETROPROTEST na recenzi, kupovat LP „Jed“ a pít pivo; to poslední se později ukázalo jako ne úplně nejšťastnější nápad. (úsměv) (Johan)
UCHÁZÍM – punk pro pokročilé, nedoceněná kapela, atd... Kolikrát jste už tohle slyšeli a četli, že? Pravda je, že to prachatičtí hrají jinak, tak nějak po svém a leze z toho něco, jako alternativní punk (úsměv). Zřejmě proto mě to baví. Pankáči s čírama vyznávající přímočarý tah na bránu tou dobou ještě zřejmě stavili stany, přesto se pár tancuchtivých a lehce „upravených“ lidí před pódiem sešlo. Některé osoby dámského pohlaví byly teda „upravené“ víc než dost a pohled na ně byl dost punk. V setu UCHÁZÍM mi nechybělo nic zásadního a tak jsem byl rád, že chlapi „nerezignovali“ na mojí nejoblíbenější skladbu od nich, kterou celý koncert odstartovali, a jejich snažení nepůsobilo, jakoby se jednalo o „Marnostroj“. (Coornelus)
UŠTKNI žel odpadli, hodně mě to mrzelo, protože do našich končin kapely z takové dálky až tak často nejezdí... Druhou změnou v programu, dopředu avizovanou, byla výměna UCHÁZÍM za DEZINFEKCI, jejíž bicmen si žel přivodil nějaký úraz. UCHÁZÍM se tak po roce vrátili na místo činu ve stejně skvělé formě, jen s jiným bubeníkem. Tahle kapela má tu výsadu, že má bicmeny dva a ti se střídají, asi podle toho, kdo může/chce. (úsměv) Druhý a třetí největší pankáč z vesnice a jejich dva kolegové to nedávají tak přímočaře jako předešlé kapely, jejich muzika je složitější, chvíli pomalá, chvíli dravá, refrény chytlavé. Považuju UCHÁZÍM za jednu z nejzajímavějších tuzemských punk/HC kapel a koncert to potvrdil, byl jedním slovem skvělý. (Johan)
Pár pivek je v tom horku okamžitě cítit a začínám se dostávat do nálady (smích). I proto na následující Prachatičáky UCHÁZÍM s Johanem trochu řádíme, haha. Tyhle punx mám rád a pokaždé mě jejich koncerty bavily. Letos se dostali na Pohodu na poslední chvíli jako záskok za DEZINFEKCI. Punk s vlivem HC mě maximálně bavil i tentokrát. Jednoduše, rychle, nasraně. I díky tomuhle setu mi znova vyschlo v hrdle, a tak se pomalu motám k baru. (Peťan)
Následujícím třem kapelám se omlouvám, protože už je sleduji v pokročilejším alkoholovém deliriu (smích). Bratislavská ADACTA je výborným představením metalizovaného crust/hardcoru. Poprvé se rozjíždí párty před pódiem a Slováci svým syrovým a špinavým způsobem rozsekávají každého, kdo se v tu chvíli motal pod stanem. Nevím, jak dlouho ADACTA sypala, ale zazněla pěkná řádka válů, ze kterých mi v hlavě utkvěly především ty z nahrávky „Amen“. Došlo i na přídavek a štvorica crusterov sa lúči (úsměv). (Peťan)
Druhé vyslance Slovenska ADACTA jsem znal jen z poslechu skladeb na internetu a ten sliboval pěknou rotyku na pomezí HC/crustu, přesně tak, jak to mám rád. A na živo to byla parádní jízda, zmetalizované kytary řezaly, kapela valila... a připomněla mi loňský Obscene, kde kytarista hulákal v řadách stejně kvalitního BETONU. Spolu s ČAD kapely uvedené v tomto odstavci považuji za nejlepší slovenské špinavce... mezi kterými asi nepanují zrovna přátelské vztahy. Bubeník ADACTA si totiž neodpustil invektivy na účet předáka ČAD kvůli jeho křesťanskému zaměření. Přišlo mi to trochu mimo, vím, že Pišta Vandal je věřící, ale nevšiml jsem si, že by cpal do textů své kapely, naopak se nedávno zastal organizátorů Gothoom Festu, kteří mají momentálně starosti s nějakými církevními pomatenci. (Johan)
S postupujícím večerem a tmou se stává hudební náplň ostřejší a temnější, což v případě dalších Slováků ADACTA platí bezezbytku. Jejich kvalitně podaný crust s metalovými prvky a tím vším, co si pod slovem crust představíte, fungoval sobotní večer na výbornou. Netvrdím, že jsem z toho padl na znak, tuzemské klasiky žánru řadím o stupeň výš, ale na vodňanskou Pohodu sedli perfektně. (Coornelus)
Nejočekávanější kapelou dne byli pro mě brněnští SEE YOU IN HELL. Konzumace jejich „Jedu“ mi dělá až nad očekávání dobře, a tak nezbývalo, než ho konfrontovat s živou podobou. Už při prvních tónech mi naběhla myšlenka, v které jsem se jenom během celého setu utvrzoval, a to ta, že SEE YOU IN HELL kopou trochu jinou ligu, než předešlé drtící spolky. A i když disponují dost nasraným, přímočarým a hlučným materiálem, jejich instrumentální zdatnost, přesvědčivý projev a hitové momenty (já je tam slyším) mě dokázaly strhnout. Když k tomu přidáte fotogenické pódiové kreace a výrazy zpěváka Jožky, kterého jsem se pravda trochu bál (úsměv), je tady koncertní terno. Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že jsem čekal větší počet pařících a lepší kulisu. Pravda, o nepokoje se snažila partička ostravských narušitelů s dělbuchy v ruce; však ono je to přejde, až spadnou do druhé ligy a zavřou jim ty jejich Bazaly, ale tu kulisu jsem měl na mysli trochu jinou. (úsměv) (Coornelus)
SEE YOU IN HELL jsem viděl několikrát a upřímně – některé koncerty mě příliš nenadchly. Tentokrát na Pohodě bylo všechno jinak a dostalo se mi prvotřídní porce hardcore/crustu, tak jako ho slyším na deskách této protřelé bandy. SEE YOU IN HELL nemohli zapomenout ani na zatím poslední vydaný asfalt „Jed“ z loňského roku, nechybělo několik koncertních tutovek v čele s „Kupředu“. Jožkův řev rozčísl celý areál a zbylá trojice mu zdatně sekundovala. Se zvukem z mého pohledu také problém nebyl. Výborný koncert. Díky! (Peťan)
Konečně SEE YOU IN HELL živě. Přečetl jsem toho o nich víc než dost, od Filipa spoustu článků, ale na koncert se nikdy nedostal. Těšil jsem se na Brňáky ze všech kapel nejvíc a taky jsem dostal přesně to, co jsem potřeboval. Třetí skvělý koncert v řadě! A „díky“ zvyšující se hladince i trocha rotyky. (smích) (Johan)
Lehké obavy z vystoupení GRIDE byly po pár minutách zažehnány a po půl hodině rozmetány na padrť. Hned na začátku musím říct, že to byl jeden z nej koncertů, který jsem od nich v poslední době viděl. Přišlo mi, jakoby GRIDE uzpůsobili svůj set punkovému festivalu. Ke konci použili přímočařejší materiál, pořád v mantinelech GRIDE, a o zábavu bylo postaráno. Vrchol koncertu pak představovaly skladby „Nahota, ochablost, disfunkce“ a „Manipulace“. Skvělý výkon. (Coornelus)
Prachatičtí zabijáci GRIDE ani tentokrát nikoho nešetřili a zmasakrovali vše živé, co zůstalo po předchozím náletu. Nepřehlédnutelný Iny diktoval a kázal z malého pódia a mě ten grind/HC holocaust náramně bavil. Vždycky říkám, že mě GRIDE buď neskutečně baví, nebo, v případě špatného zvuku, jsou pro mě hudebním chaosem. Tentokrát vše dopadlo na výbornou a já si užil všechny vály bez výjimky. Je fuk, zda šlo o „Kafe, noviny a rohlík s máslem“ nebo třeba o „Manipulaci“. GRIDE vrcholem letošní Pohody. Dále už jsem program příliš nesledoval. Dal jsem přednost pokecu s těmi, kteří se ještě drželi na nohou, poslednímu pivku a následně odjezdu domů. Festa de la Pohoda znovu obstála svému názvu. Komorní a přátelská akce s výbornými kapelami a partou fajn lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Za rok zas! (Peťan)
S předposlední kapelou do Vodňan přišel také nádech let minulých. Amerika v rozmezí 80. a 90. let, havajské košile a ničím neřízený hardcore! FUCK THAT NOISE oprášili kroniku hardcorové minulosti a otevřeli ji na stranách, které mnoho lidí opomíjí. V sobotní večer na Sokolské louce zazněly takové skvosty, u kterých jedno hardcorové čelo nezůstalo suché. Ať to byli ADOLESCENTS nebo GORILLA BISCUITS. Ani náš kraj nebyl opomenut. Zazněly skladby, dá se říci od obskurního uskupení – THALIDOMIDE. (úsměv) (David)
S pocitem dobře stráveného dne a po dvou vydatných a naplňujících koncertech se snažíme odejít, ale jelikož se to snadněji řekne, než udělá, zpovzdálí během debaty po očku sledujeme další vystupující a to FUCK THAT NOISE. Absolutně jsem netušil, o co jde, až tedy na vyčerpávající info v pořadatelské zprávě, které znělo: hard core jukebox členů THALIDOMIDE, Praha. (úsměv) Jelikož mě THALIDOMIDE hudebně z nahrávky nezaujali a naživo jsem neměl tu čest, nemyslel jsem si, že by kapela disponovala něčím, čím by mě mohla překvapit – zaujmout. Omyl! Přicházím blíž a nestačím se divit, jakou to rotyku čtveřice „bíč bojů“ v košilích vyvádí. Kytarista s maskou na obličeji, neustále poskakující basák, divoký frontman... parádní nasazení. Kapela hrála HC/punkové cover verze, které v originále neznám, bo mě tenhle styl tak úplně nebere, ale jelikož si od originálu brala úderné hitovky, které dokážou zaujmout, vystoupení mělo slušný náboj. Velké plus posílám zpěvákovi za jeho vtipné uvádění songů. Za zpěvu refrénu „Václav Klaus Sigh Hail“ pro mě festival plný pohody a dobré atmosféry končí. Kromě nedotaženosti a podcenění situace ohledně jídelního koutku mám z festivalu jenom dobré dojmy. To abyste si nemysleli, že my metalisti z Fobiazine jenom chválíme. (úsměv) (Coornelus)
O poslední kapele se toho mnoho napsat nedá. Celodenní konzumace alkoholu udělá své (smích), takže po půl hodině velmi vtipných momentů se naše výprava odebírá k autu a opouští místo činu. Shrnutí by mohlo vypadat takto: Žižkov (Praha), crust a chlast = JUST WAR (smích). Ale jelikož jsem měl to štěstí a kapelu viděl o pár dní dříve v Praze za relativně střízlivého stavu (úsměv), musím všem bez okolků tuto bandu doporučit. Nefalšovaný mix hardcore-punku s prvky crustu! (David)
Jeden z nejpřívětivějších festivalů, v pěkném areálu, v pohodové atmosféře, s velmi dobrým výběrem kapel, s perfektním zvukem... Tak vidím pozitiva. Negativa? Jediné, které mě napadá, je občerstvení, resp. nebožák, který se staral o nakrmení všech hladových hrdel. Litoval jsem Martina Valáška, který byl na všechno sám, sám krájel zeleninu, fritoval falafel, skládal bagety a placky, prostě se nezastavil a měl toho dost. Občas se někdo z frontových bojovníků slitoval a pomohl, ale čekání bylo i tak moc dlouhé. Ale na druhou stranu bylo jídlo velmi dobré, mnohem lepší než na nedávných vege akcích. Radost mi pak udělala řada setkání s lidmi, se kterými jsem byl dosud jen e-mailovém (nebo žádném - úsměv) kontaktu, příjemné povídání s Papagájem a Filipem, rád jsem po roce potkal výtržníka z Ostravy Buryho a všechny další, kteří měli náladu si se mnou povídat a které tímto zdravím, páč nevím, jestli jsem se s nimi stačil rozumně rozloučit. (smích) (Johan)
Letosní Festa opět nezklamala a její nefalšovaná atmosféra byla vynikající. Všichni od pořadatelů přes kapely až k návštěvníkům překypovali výbornou náladou. Bylo skvělé po roce vidět všechny známé i neznámé a být toho součástí. Též bylo velmi příjemné zaznamenat, že pořadatelé podporují aktivity, které nesouhlasí s rasistickými, neonacistickými, xenofobními názory – vlajka Good night white pride za pódiem toho byla jasným důkazem (úsměv). Takže příští rok opět na Festě, see you! (David)
Fotky: Coornelus
Celá galerie
Týden po náročném Obscenu přišla na řadu další tradiční akce Festa de la Pohoda ve Vodňanech. A když pohoda, tak doslova. Jednodenní festiválek je každoročně napěchovaný kvalitními kapelami z jihočeské i „přespolní“ undergroundové scény. Letošní line-up tak lákal nejvíce na jihomoravské SEE YOU IN HELL, slovenskou ADACTU a domácí matadory GRIDE. Letní počasí jako na objednávku, dobré pivko (Kozel 11 za 25 Kč, Plzeň pak za korun 35), znovu výborná sešlost známých i neznámých tváří z jihozápadních Čech. Nic nebránilo tomu, abychom na čtvrtou hodinu odpolední dorazili do pěkného areálu u hřiště, kde se hrálo ve velkém pivním stanu. Všude dostatek míst na sezení, pro některé i osvěžení v řece Blanici. A pro ty nejmenší (i velké) také divadlo PNUtí, během kterého jsme na Pohodu dorazili. Nechybělo pár stánků s distry, jen na vegejídlo (ač bylo chutné) se tentokrát čekalo hrozivě dlouho. To byla asi jediná malá kaňka celé akce. (Peťan)
Oproti jiným ročníkům letos nastala změna v samém úvodu. Jelikož v kuloárech (úsměv) se festivalu přezdívá rodinný, bylo letos na začátek zařazeno dětské divadelní představení, o které se postaraly, tři velmi příjemné ženy z nezávislého divadelního uskupení PNUtí. Představení mělo začátek po třetí hodině a přilákalo do velkého stanu početnou skupinku dětí, tatínků, maminek a milovníků pohádek, mezi které se jednoznačně řadím. Pohádka nesla název Může za to čert. Děj se nesl ve veselém duchu s napínavými prvky, ve kterých se na okamžik zdálo, že čert a jeho tajná lest se smlouvami zvítězí. Ale ne nadarmo se říká, že láska a dobro zvítězí. Nejinak tomu bylo i v této krásné pohádce o Honzovi a Anince (úsměv). Do celého představení byli zapojováni diváci a některé pasáže měly i krásný podtext. Dá se říci spíše taková moudra do života, což je velmi sympatické. (David)
Hudební sekci otevírala písecko-strakonická kapela COMMODORE 64. Letní dusno v momentě vystřídal hardcorový vichr. Relativně mladá kapela, ale s o to ostřílenější sestavou, neměla s nikým slitování. Minimální pauzy mezi skladbami, kratičké povídání a pak výbuch punkových rifů, kterým byla přidělena střemhlavá rychlost. Poslední vál a vzkaz všem homofobním s*áčům = LIMP WRIST - „I Love Hardcore Boys/I Love Boys Hardcore“, to nepotřebuje další komentáře (úsměv.) (David)
Jako první nastupují COMMODORE 64. Čtyřčlenné hardcore-punk komando ze Strakonicka a Písecka začalo ve velkém stylu a bez bot (smích). Na to, že bylo teprve půl páté, se prostor u pódia slušně zaplnil a kluci si to viditelně užili. COMMODORE 64 jsem viděl po půl roce a musím uznat, že pokrok je výrazně znát. Navíc tentokrát s velmi dobrým zvukem. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že Sochy za mikrofonem trochu napodobuje Banána, ale to je vlastně fuk. Stačilo by mi dvacet minut, set byl na mě celkem dlouhý, ale fajn. (Peťan)
COMMODORE 64 jsem viděl na jednom z jejich prvních koncertů (nebo vůbec prvním?) ve Strakonicích, už tehdy mě bavili, což platí i pro vodňanské vystoupení. Krátké úderné vypalovačky přilákaly do stanu početné publikum, kapela pěkně šlapala, zvuk byl čitelný a jediné mínus tak vidím v příliš dlouhém setu. Zhruba uprostřed mě to bavilo nejvíc, dvě skladby zdobily povedené kytarové pasáže, s blížícím se závěrem jsem měl pocit, že poslouchám jednu a tutéž písničku, i když Sochy do toho dával všechno. Příjemný start Festy. (Johan)
Na tenhle festiválek jsem zavítal poprvé, a musím jenom potvrdit pozitivní slova, která k němu od mých kamarádů proudila. Slovo pohoda v názvu přesně vystihuje to, co jsem ve Vodňanech cítil. Neměl jsem žádná velká očekávání, jen jsem chtěl strávit příjemný den v milé společnosti a za doprovodu hudby, která mi z větší části přišla fajn. Někdy si připadám jako hudební posluchač – všežravec. V hudebních kruzích, v kterých se pohybujeme, mi snad nic není cizí, ale do tajů HC/punku se mi nedaří tak úplně nahlédnout, jedna výjimka by se pro tento den našla, ale o té až později. V tomto směru proto nejsem schopen plnohodnotně poreferovat o COMMODORE 64, jejichž hudba mě bavila první tři skladby, aby se mi potom v neúměrně dlouhém setu slévala v jedno. (Coornelus)
To druzí vystupující, domácí TOSIRO, se v rámci konceptu festivalu vymykali svou náklonností k rozvážnějším rytmům. TOSIRO se mi za poslední léta ztratili z očí, ale v minulosti mě dost bavili. Vzpomínám si na mé kdysi oblíbené songy jako „Až na dno blahobytu“, „Osamění“ a „Zkrkavčení“, které už zřejmě naživo nehrají. Celý set se odehrával v emo post hardcore tónině, s prvky, které splňují žánrové klišé. Nic proti nim. Za mě zavládla spokojenost, a ač přiznávám, že poslední dobou jsem už podobným stylem přejeden, TOSIRO mě dokázalo zdržet před pódiem celý svůj vyhrazený čas. (Coornelus)
O další domácí partě TOSIRO jsem dosud neměl ani ponětí. Ze zvědavosti jsem chvíli poslouchal, instrumentálně a v daném žánru se jedná o zajímavou a kvalitní kapelku. Já ze škatulky „post-emo hardcore“ či jak to nazvat, poslouchám minimum kapel a tak nejsem zrovna cílová skupina posluchačů. Své fans ale TOSIRO nalezli. (Peťan)
Podobným stylem jako COMMODORE 64 to u mě schytali i místní SVINĚ!, kterým domorodci udělali asi největší kotel festivalu. Do ranku kapel, které mi příliš nevoněly, patřila i slovenská PIVNICA. Její blbý název mi naháněl strach, ale ani hudebně to nebylo nic, co by mě mohlo zajímat. (Coornelus)
PIVNICA dorazila ze Slovenska s klasickým punkem, prakticky domácí SVINĚ! s něčím hodně podobným, obě party měly velmi slušnou diváckou kulisu, sem tam někdo skotačil, chápu, že to spoustu lidí baví, já se v obou případech díval chvilku a pak šel zevlovat, klábosit, fasovat vinyl RETROPROTEST na recenzi, kupovat LP „Jed“ a pít pivo; to poslední se později ukázalo jako ne úplně nejšťastnější nápad. (úsměv) (Johan)
UCHÁZÍM – punk pro pokročilé, nedoceněná kapela, atd... Kolikrát jste už tohle slyšeli a četli, že? Pravda je, že to prachatičtí hrají jinak, tak nějak po svém a leze z toho něco, jako alternativní punk (úsměv). Zřejmě proto mě to baví. Pankáči s čírama vyznávající přímočarý tah na bránu tou dobou ještě zřejmě stavili stany, přesto se pár tancuchtivých a lehce „upravených“ lidí před pódiem sešlo. Některé osoby dámského pohlaví byly teda „upravené“ víc než dost a pohled na ně byl dost punk. V setu UCHÁZÍM mi nechybělo nic zásadního a tak jsem byl rád, že chlapi „nerezignovali“ na mojí nejoblíbenější skladbu od nich, kterou celý koncert odstartovali, a jejich snažení nepůsobilo, jakoby se jednalo o „Marnostroj“. (Coornelus)
UŠTKNI žel odpadli, hodně mě to mrzelo, protože do našich končin kapely z takové dálky až tak často nejezdí... Druhou změnou v programu, dopředu avizovanou, byla výměna UCHÁZÍM za DEZINFEKCI, jejíž bicmen si žel přivodil nějaký úraz. UCHÁZÍM se tak po roce vrátili na místo činu ve stejně skvělé formě, jen s jiným bubeníkem. Tahle kapela má tu výsadu, že má bicmeny dva a ti se střídají, asi podle toho, kdo může/chce. (úsměv) Druhý a třetí největší pankáč z vesnice a jejich dva kolegové to nedávají tak přímočaře jako předešlé kapely, jejich muzika je složitější, chvíli pomalá, chvíli dravá, refrény chytlavé. Považuju UCHÁZÍM za jednu z nejzajímavějších tuzemských punk/HC kapel a koncert to potvrdil, byl jedním slovem skvělý. (Johan)
Pár pivek je v tom horku okamžitě cítit a začínám se dostávat do nálady (smích). I proto na následující Prachatičáky UCHÁZÍM s Johanem trochu řádíme, haha. Tyhle punx mám rád a pokaždé mě jejich koncerty bavily. Letos se dostali na Pohodu na poslední chvíli jako záskok za DEZINFEKCI. Punk s vlivem HC mě maximálně bavil i tentokrát. Jednoduše, rychle, nasraně. I díky tomuhle setu mi znova vyschlo v hrdle, a tak se pomalu motám k baru. (Peťan)
Následujícím třem kapelám se omlouvám, protože už je sleduji v pokročilejším alkoholovém deliriu (smích). Bratislavská ADACTA je výborným představením metalizovaného crust/hardcoru. Poprvé se rozjíždí párty před pódiem a Slováci svým syrovým a špinavým způsobem rozsekávají každého, kdo se v tu chvíli motal pod stanem. Nevím, jak dlouho ADACTA sypala, ale zazněla pěkná řádka válů, ze kterých mi v hlavě utkvěly především ty z nahrávky „Amen“. Došlo i na přídavek a štvorica crusterov sa lúči (úsměv). (Peťan)
Druhé vyslance Slovenska ADACTA jsem znal jen z poslechu skladeb na internetu a ten sliboval pěknou rotyku na pomezí HC/crustu, přesně tak, jak to mám rád. A na živo to byla parádní jízda, zmetalizované kytary řezaly, kapela valila... a připomněla mi loňský Obscene, kde kytarista hulákal v řadách stejně kvalitního BETONU. Spolu s ČAD kapely uvedené v tomto odstavci považuji za nejlepší slovenské špinavce... mezi kterými asi nepanují zrovna přátelské vztahy. Bubeník ADACTA si totiž neodpustil invektivy na účet předáka ČAD kvůli jeho křesťanskému zaměření. Přišlo mi to trochu mimo, vím, že Pišta Vandal je věřící, ale nevšiml jsem si, že by cpal do textů své kapely, naopak se nedávno zastal organizátorů Gothoom Festu, kteří mají momentálně starosti s nějakými církevními pomatenci. (Johan)
S postupujícím večerem a tmou se stává hudební náplň ostřejší a temnější, což v případě dalších Slováků ADACTA platí bezezbytku. Jejich kvalitně podaný crust s metalovými prvky a tím vším, co si pod slovem crust představíte, fungoval sobotní večer na výbornou. Netvrdím, že jsem z toho padl na znak, tuzemské klasiky žánru řadím o stupeň výš, ale na vodňanskou Pohodu sedli perfektně. (Coornelus)
Nejočekávanější kapelou dne byli pro mě brněnští SEE YOU IN HELL. Konzumace jejich „Jedu“ mi dělá až nad očekávání dobře, a tak nezbývalo, než ho konfrontovat s živou podobou. Už při prvních tónech mi naběhla myšlenka, v které jsem se jenom během celého setu utvrzoval, a to ta, že SEE YOU IN HELL kopou trochu jinou ligu, než předešlé drtící spolky. A i když disponují dost nasraným, přímočarým a hlučným materiálem, jejich instrumentální zdatnost, přesvědčivý projev a hitové momenty (já je tam slyším) mě dokázaly strhnout. Když k tomu přidáte fotogenické pódiové kreace a výrazy zpěváka Jožky, kterého jsem se pravda trochu bál (úsměv), je tady koncertní terno. Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že jsem čekal větší počet pařících a lepší kulisu. Pravda, o nepokoje se snažila partička ostravských narušitelů s dělbuchy v ruce; však ono je to přejde, až spadnou do druhé ligy a zavřou jim ty jejich Bazaly, ale tu kulisu jsem měl na mysli trochu jinou. (úsměv) (Coornelus)
SEE YOU IN HELL jsem viděl několikrát a upřímně – některé koncerty mě příliš nenadchly. Tentokrát na Pohodě bylo všechno jinak a dostalo se mi prvotřídní porce hardcore/crustu, tak jako ho slyším na deskách této protřelé bandy. SEE YOU IN HELL nemohli zapomenout ani na zatím poslední vydaný asfalt „Jed“ z loňského roku, nechybělo několik koncertních tutovek v čele s „Kupředu“. Jožkův řev rozčísl celý areál a zbylá trojice mu zdatně sekundovala. Se zvukem z mého pohledu také problém nebyl. Výborný koncert. Díky! (Peťan)
Konečně SEE YOU IN HELL živě. Přečetl jsem toho o nich víc než dost, od Filipa spoustu článků, ale na koncert se nikdy nedostal. Těšil jsem se na Brňáky ze všech kapel nejvíc a taky jsem dostal přesně to, co jsem potřeboval. Třetí skvělý koncert v řadě! A „díky“ zvyšující se hladince i trocha rotyky. (smích) (Johan)
Lehké obavy z vystoupení GRIDE byly po pár minutách zažehnány a po půl hodině rozmetány na padrť. Hned na začátku musím říct, že to byl jeden z nej koncertů, který jsem od nich v poslední době viděl. Přišlo mi, jakoby GRIDE uzpůsobili svůj set punkovému festivalu. Ke konci použili přímočařejší materiál, pořád v mantinelech GRIDE, a o zábavu bylo postaráno. Vrchol koncertu pak představovaly skladby „Nahota, ochablost, disfunkce“ a „Manipulace“. Skvělý výkon. (Coornelus)
Prachatičtí zabijáci GRIDE ani tentokrát nikoho nešetřili a zmasakrovali vše živé, co zůstalo po předchozím náletu. Nepřehlédnutelný Iny diktoval a kázal z malého pódia a mě ten grind/HC holocaust náramně bavil. Vždycky říkám, že mě GRIDE buď neskutečně baví, nebo, v případě špatného zvuku, jsou pro mě hudebním chaosem. Tentokrát vše dopadlo na výbornou a já si užil všechny vály bez výjimky. Je fuk, zda šlo o „Kafe, noviny a rohlík s máslem“ nebo třeba o „Manipulaci“. GRIDE vrcholem letošní Pohody. Dále už jsem program příliš nesledoval. Dal jsem přednost pokecu s těmi, kteří se ještě drželi na nohou, poslednímu pivku a následně odjezdu domů. Festa de la Pohoda znovu obstála svému názvu. Komorní a přátelská akce s výbornými kapelami a partou fajn lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Za rok zas! (Peťan)
S předposlední kapelou do Vodňan přišel také nádech let minulých. Amerika v rozmezí 80. a 90. let, havajské košile a ničím neřízený hardcore! FUCK THAT NOISE oprášili kroniku hardcorové minulosti a otevřeli ji na stranách, které mnoho lidí opomíjí. V sobotní večer na Sokolské louce zazněly takové skvosty, u kterých jedno hardcorové čelo nezůstalo suché. Ať to byli ADOLESCENTS nebo GORILLA BISCUITS. Ani náš kraj nebyl opomenut. Zazněly skladby, dá se říci od obskurního uskupení – THALIDOMIDE. (úsměv) (David)
S pocitem dobře stráveného dne a po dvou vydatných a naplňujících koncertech se snažíme odejít, ale jelikož se to snadněji řekne, než udělá, zpovzdálí během debaty po očku sledujeme další vystupující a to FUCK THAT NOISE. Absolutně jsem netušil, o co jde, až tedy na vyčerpávající info v pořadatelské zprávě, které znělo: hard core jukebox členů THALIDOMIDE, Praha. (úsměv) Jelikož mě THALIDOMIDE hudebně z nahrávky nezaujali a naživo jsem neměl tu čest, nemyslel jsem si, že by kapela disponovala něčím, čím by mě mohla překvapit – zaujmout. Omyl! Přicházím blíž a nestačím se divit, jakou to rotyku čtveřice „bíč bojů“ v košilích vyvádí. Kytarista s maskou na obličeji, neustále poskakující basák, divoký frontman... parádní nasazení. Kapela hrála HC/punkové cover verze, které v originále neznám, bo mě tenhle styl tak úplně nebere, ale jelikož si od originálu brala úderné hitovky, které dokážou zaujmout, vystoupení mělo slušný náboj. Velké plus posílám zpěvákovi za jeho vtipné uvádění songů. Za zpěvu refrénu „Václav Klaus Sigh Hail“ pro mě festival plný pohody a dobré atmosféry končí. Kromě nedotaženosti a podcenění situace ohledně jídelního koutku mám z festivalu jenom dobré dojmy. To abyste si nemysleli, že my metalisti z Fobiazine jenom chválíme. (úsměv) (Coornelus)
O poslední kapele se toho mnoho napsat nedá. Celodenní konzumace alkoholu udělá své (smích), takže po půl hodině velmi vtipných momentů se naše výprava odebírá k autu a opouští místo činu. Shrnutí by mohlo vypadat takto: Žižkov (Praha), crust a chlast = JUST WAR (smích). Ale jelikož jsem měl to štěstí a kapelu viděl o pár dní dříve v Praze za relativně střízlivého stavu (úsměv), musím všem bez okolků tuto bandu doporučit. Nefalšovaný mix hardcore-punku s prvky crustu! (David)
Jeden z nejpřívětivějších festivalů, v pěkném areálu, v pohodové atmosféře, s velmi dobrým výběrem kapel, s perfektním zvukem... Tak vidím pozitiva. Negativa? Jediné, které mě napadá, je občerstvení, resp. nebožák, který se staral o nakrmení všech hladových hrdel. Litoval jsem Martina Valáška, který byl na všechno sám, sám krájel zeleninu, fritoval falafel, skládal bagety a placky, prostě se nezastavil a měl toho dost. Občas se někdo z frontových bojovníků slitoval a pomohl, ale čekání bylo i tak moc dlouhé. Ale na druhou stranu bylo jídlo velmi dobré, mnohem lepší než na nedávných vege akcích. Radost mi pak udělala řada setkání s lidmi, se kterými jsem byl dosud jen e-mailovém (nebo žádném - úsměv) kontaktu, příjemné povídání s Papagájem a Filipem, rád jsem po roce potkal výtržníka z Ostravy Buryho a všechny další, kteří měli náladu si se mnou povídat a které tímto zdravím, páč nevím, jestli jsem se s nimi stačil rozumně rozloučit. (smích) (Johan)
Letosní Festa opět nezklamala a její nefalšovaná atmosféra byla vynikající. Všichni od pořadatelů přes kapely až k návštěvníkům překypovali výbornou náladou. Bylo skvělé po roce vidět všechny známé i neznámé a být toho součástí. Též bylo velmi příjemné zaznamenat, že pořadatelé podporují aktivity, které nesouhlasí s rasistickými, neonacistickými, xenofobními názory – vlajka Good night white pride za pódiem toho byla jasným důkazem (úsměv). Takže příští rok opět na Festě, see you! (David)
Fotky: Coornelus
Celá galerie
