Pokračování
reportu z předchozího dne
Ráno si pěkně přispíme, v deset jdeme na snídani do hotelové jídelny. Švédské stoly překypují všemožnými pochutinami. Narveme si pupky k prasknutí, naložíme zavazadla a míříme na procházku do centra Lipska s jasným cílem, navštívit prodejnu desek, do které jsme se včera nedostali. Parkujeme asi kilák a půl od cíle. Procházka pěkná, i pár památek jsme viděli. Konečně jsme v obchodu Klang Kombinat. Ihned se hrnu k sekci metal. Nejlepší „špek“, co jsem vyhrabal, bylo asi LP TOXIK – „World Circus“, ale po přečtení cenovky 30 eur, zas desku s těžkým srdcem vracím do regálu. Nakonec beru aspoň dvě LP od AC/DC a ACCEPT. Asi o deset metrů dál je hned další bazar s deskami, ale zde jsem nenašel nic, co bych nutně musel mít. A tak pokračujeme dál, měl jsem z netu opsanou ještě jednu adresu, ale ta se nakonec ukázala jako omyl a na daném místě se žádný obchod s vinyly nenacházel. Na pár minut se ohřejeme v kavárně a vyrážíme zpátky k autu. A vypravujeme se na dlouhou cestu. Něco přes 400 km.
Na první benzině na české straně si dáváme svačinku a kafíčko. Mezi Hradcem a Trutnovem projíždíme kolem čerstvé dopravní nehody. Auto ve škarpě, zaklínění lidé uvnitř a několik policistů poskakujíc kolem, nic pěkného. Po 6. hodině jsme v Trutnově. Projíždíme kolem areálu Bojiště, zvláštní pocit. Tolik let jezdíme na Obscene Extreme a nikdy jsme se nedostali dál než na druhou benzinku za areálem. (smích) Dojedeme se ubytovat do hotelu Krakonoš, který je součástí pivovaru. Moc dlouho si neodpočineme a hned se zas pakujeme a jedeme na místo konání dnešního koncertu. Kabinet je útulná hospoda, v jejíchž sklepních prostorách se nachází ideální prostor pro konání underground koncertů.
Obě patra Kabinetu jsou již řádně zaplněna natěšenými fans. Na podiu se již na svoje vystoupení připravují SARCASTIX. Mladá krev na tuzemské punkové scéně. Hudebně někde mezi americkým street punkem a anglickou 82´ vlnou. Příjemným zpestřením byl cover, od v jistých kruzích kultovní formace BLACK UNIFORMS. Ale konci už mi set přišel zbytečně dlouhý.
Půl hodiny pauza a na plac jdou STOLEN LIVES. Naposledy jsem je viděl někdy před rokem a půl, ale nic moc se od té doby nezměnilo. Pořád je to stejný nářez. Fast thrash metal s příležitostnými výlety do death metalu s hc/punkovým vokálem. V kotli to začíná ožívat a parta místních mladých thrashers roztáčí divoký mosh pit. Snad se v dohledné době dočkáme samostatného LP, což?
Návštěva z Polska. SQUASH BOWELS nikam nechvátají, takže skoro 45 minut trvá, než začnou hrát. Ale pak, když konečně začnou, odpouštím jím i tu delší čekací dobu. Přímočarý kanálový grind core. A mně se najednou zdá, že mi sluníčko svítí do očí, sedím na červených lavičkách o pár set metrů dál, v areálu Na Bojišti. Je léto a Obscene Extreme je v plném proudu. Zatřepu hlavou a jsem zpátky v realitě. (usměv) SQUASH BOWELS nepředvedli nic nového nebo objevného, ale pouze poctivý grind core, tak, jak ho máme všichni rádi.
V publiku houstne napětí, snad každý má dnes na sobě tričko EXORCIZPHOBIA, ani já s Mařenkou nejsme výjimkou. Od první chvíle, kdy jsem tyhle kluky uslyšel poprvé, jsem si je zamiloval. Krakonošská odpověď na spolky jako SACRED REICH, VIO-LENCE nebo NUCLEAR ASSAULT. Thrash metal, jakým se prezentuje EXORCIZPHOBIA, je přesně to, co tady po dlouhá léta chybělo! Co vám budu povídat, celé vystoupení „Exorcistů“ jsem protřepal hlavou a všechny riffy jsem přehrál na svojí air guitar, kterou nosím vždycky s sebou. (smích) Avizovaného křtu desky se neujal nikdo menší než sám velký „Kurby“ (tedy pardon, Čurby, abyste pochopili, zajeďte někdy na OEF. Spoustu vystupujících kapel, když děkují za pozvání, říkají fenk jů Kurby; smích) a nekřtilo se ničím jiným než „Krákorou“ (čti pivo značky Krakonoš).
Ovšem peklo ještě nekončí, setřeme si pot z čela. Večer přišli dotáhnout do konce LAHAR, historicky poslední koncert s Banánem za mikrofonem, který během vystoupení stihl jak plavat na rukou davu, vytřít svým tělem špinavou podlahu, tak i uklidnit rvačku mezi podnapilými fanoušky. (smích) I když už táhne na druhou hodinu ranní, publikum se zdá být neúnavné a bez přídavků dnes LAHAR neodejdou. Celý koncert jsem propařil před Mistrem Korkem a po očku, nenápadně, jsem se snažil pochytit nějaké ty kytarové fígle. (úsměv)
Hned, jak LAHAR skončí, na nic nečekáme a rychle míříme na hotel. Ráno v 9 musíme vstávat na snídani a v deset vypadnout. Následná nedělní cesta domů byla opravdu dlouhá a náročná. Doma jsme něco kolem třetí hodiny odpolední, tachometr ukazuje téměř přesně ujetých 1300 km. V předsíni na mě čeká další milé překvapení, balíček desek z aukra. Běžím rychle ke gramofonu a točím jednu desku za druhou, dokud nepadnu únavou. A co říci závěrem? Po finanční stránce byl tento výlet sebevražda, ale ty krásné zážitky už mi nikdo nevezme. Domluvil jsem.
Fotky: Mařenka
Celý fotoreport
reportu z předchozího dne
Ráno si pěkně přispíme, v deset jdeme na snídani do hotelové jídelny. Švédské stoly překypují všemožnými pochutinami. Narveme si pupky k prasknutí, naložíme zavazadla a míříme na procházku do centra Lipska s jasným cílem, navštívit prodejnu desek, do které jsme se včera nedostali. Parkujeme asi kilák a půl od cíle. Procházka pěkná, i pár památek jsme viděli. Konečně jsme v obchodu Klang Kombinat. Ihned se hrnu k sekci metal. Nejlepší „špek“, co jsem vyhrabal, bylo asi LP TOXIK – „World Circus“, ale po přečtení cenovky 30 eur, zas desku s těžkým srdcem vracím do regálu. Nakonec beru aspoň dvě LP od AC/DC a ACCEPT. Asi o deset metrů dál je hned další bazar s deskami, ale zde jsem nenašel nic, co bych nutně musel mít. A tak pokračujeme dál, měl jsem z netu opsanou ještě jednu adresu, ale ta se nakonec ukázala jako omyl a na daném místě se žádný obchod s vinyly nenacházel. Na pár minut se ohřejeme v kavárně a vyrážíme zpátky k autu. A vypravujeme se na dlouhou cestu. Něco přes 400 km.
Na první benzině na české straně si dáváme svačinku a kafíčko. Mezi Hradcem a Trutnovem projíždíme kolem čerstvé dopravní nehody. Auto ve škarpě, zaklínění lidé uvnitř a několik policistů poskakujíc kolem, nic pěkného. Po 6. hodině jsme v Trutnově. Projíždíme kolem areálu Bojiště, zvláštní pocit. Tolik let jezdíme na Obscene Extreme a nikdy jsme se nedostali dál než na druhou benzinku za areálem. (smích) Dojedeme se ubytovat do hotelu Krakonoš, který je součástí pivovaru. Moc dlouho si neodpočineme a hned se zas pakujeme a jedeme na místo konání dnešního koncertu. Kabinet je útulná hospoda, v jejíchž sklepních prostorách se nachází ideální prostor pro konání underground koncertů.
Obě patra Kabinetu jsou již řádně zaplněna natěšenými fans. Na podiu se již na svoje vystoupení připravují SARCASTIX. Mladá krev na tuzemské punkové scéně. Hudebně někde mezi americkým street punkem a anglickou 82´ vlnou. Příjemným zpestřením byl cover, od v jistých kruzích kultovní formace BLACK UNIFORMS. Ale konci už mi set přišel zbytečně dlouhý.
Půl hodiny pauza a na plac jdou STOLEN LIVES. Naposledy jsem je viděl někdy před rokem a půl, ale nic moc se od té doby nezměnilo. Pořád je to stejný nářez. Fast thrash metal s příležitostnými výlety do death metalu s hc/punkovým vokálem. V kotli to začíná ožívat a parta místních mladých thrashers roztáčí divoký mosh pit. Snad se v dohledné době dočkáme samostatného LP, což?
Návštěva z Polska. SQUASH BOWELS nikam nechvátají, takže skoro 45 minut trvá, než začnou hrát. Ale pak, když konečně začnou, odpouštím jím i tu delší čekací dobu. Přímočarý kanálový grind core. A mně se najednou zdá, že mi sluníčko svítí do očí, sedím na červených lavičkách o pár set metrů dál, v areálu Na Bojišti. Je léto a Obscene Extreme je v plném proudu. Zatřepu hlavou a jsem zpátky v realitě. (usměv) SQUASH BOWELS nepředvedli nic nového nebo objevného, ale pouze poctivý grind core, tak, jak ho máme všichni rádi.
V publiku houstne napětí, snad každý má dnes na sobě tričko EXORCIZPHOBIA, ani já s Mařenkou nejsme výjimkou. Od první chvíle, kdy jsem tyhle kluky uslyšel poprvé, jsem si je zamiloval. Krakonošská odpověď na spolky jako SACRED REICH, VIO-LENCE nebo NUCLEAR ASSAULT. Thrash metal, jakým se prezentuje EXORCIZPHOBIA, je přesně to, co tady po dlouhá léta chybělo! Co vám budu povídat, celé vystoupení „Exorcistů“ jsem protřepal hlavou a všechny riffy jsem přehrál na svojí air guitar, kterou nosím vždycky s sebou. (smích) Avizovaného křtu desky se neujal nikdo menší než sám velký „Kurby“ (tedy pardon, Čurby, abyste pochopili, zajeďte někdy na OEF. Spoustu vystupujících kapel, když děkují za pozvání, říkají fenk jů Kurby; smích) a nekřtilo se ničím jiným než „Krákorou“ (čti pivo značky Krakonoš).
Ovšem peklo ještě nekončí, setřeme si pot z čela. Večer přišli dotáhnout do konce LAHAR, historicky poslední koncert s Banánem za mikrofonem, který během vystoupení stihl jak plavat na rukou davu, vytřít svým tělem špinavou podlahu, tak i uklidnit rvačku mezi podnapilými fanoušky. (smích) I když už táhne na druhou hodinu ranní, publikum se zdá být neúnavné a bez přídavků dnes LAHAR neodejdou. Celý koncert jsem propařil před Mistrem Korkem a po očku, nenápadně, jsem se snažil pochytit nějaké ty kytarové fígle. (úsměv)
Hned, jak LAHAR skončí, na nic nečekáme a rychle míříme na hotel. Ráno v 9 musíme vstávat na snídani a v deset vypadnout. Následná nedělní cesta domů byla opravdu dlouhá a náročná. Doma jsme něco kolem třetí hodiny odpolední, tachometr ukazuje téměř přesně ujetých 1300 km. V předsíni na mě čeká další milé překvapení, balíček desek z aukra. Běžím rychle ke gramofonu a točím jednu desku za druhou, dokud nepadnu únavou. A co říci závěrem? Po finanční stránce byl tento výlet sebevražda, ale ty krásné zážitky už mi nikdo nevezme. Domluvil jsem.
Fotky: Mařenka
Celý fotoreport
