Německá parta KORODED se letos dožívá 15 let, přičemž v její kariéře lze mluvit spíše o letech dvanácti, protože na tři roky si pánové dali pauzu. V první etapě existence (1998 – 2006) chrlili nahrávky jak na běžícím pásu (celkem sedm zápisů), po návratu se o slovo hlásí poprvé. Reunionové album „Dantalion“ vyjde 27.9.2013, k nám CD došlo s velkým předstihem, komplet originální nosič včetně graficky pěkně zpracovaného bookletu, takže nevím, proč se s vydáním čeká až na konec září. Ale to je asi firemní politika...
S KORODED jsem zatím neměl tu čest, tudíž netuším, v jaké formě se v minulosti nacházeli. Metalová encyklopedie je řadí do škatulky groove/thrash metal, ale to nejspíš bude pozůstatek minulosti. Nová tvorba zní spíše jako groove/metalcore, nejen kvůli spoustě čistých vokálů.
Zatěžkané riffy zahajují úvodní instrumentální kompozici, podle níž je pojmenované celé album. Pomalý a ponurý úvod, na nějž plynule navazuje první zpívaná skladba „Kill Budha“. Ta je poměrně pestrá, chvílemi zní hodně zemitě, zatěžkaně, ale metalcorové výjezdy jí dávají další rozměr. Zatímco v tvrdých pasážích zpěvák řve hodně hlubokým hlasem, v melodických se pokouší zpívat čistým hlasem; slovo pokouší píši záměrně, protože se mi jeho civilní projev moc nelíbí. To je mi milejší třetí poloha zpěvu, srozumitelný křik, řekněme hardcorový.
Hned v prvním songu kapela vystřílela náboje, s kterými pak střílí celé album. Skladby jsou i nadále postavené na mixu pomalejších a svižnějších pasáží, střídání různých vokálů a velmi často na vcelku netradiční kytarové práci. Až občas zamrzí, že kytary nejsou trochu vytažené a zpěv lehce upozaděný, protože nejzajímavější věci se paradoxně odvíjí pod zpěvem, jen to chce soustředěný poslech. Jako zpestření se občas objeví melancholická pasáž, na úplném závěru pak tóny klavíru, ale to jsou jen takové drobnosti.
Pozůstatky thrash metalu (byl-li tedy někdy pro kapelu určujícím žánrem) lze občas také vystopovat, například v úvodu „Ira“, nicméně jde o thrash spíše modernějšího ražení. Ona je „Ira“ vůbec taková jiná, koketuje i s heavy metalem, a opět je jasné, že KORODED chtějí znít co nejpestřeji. Nicméně někdy to je na úkor spádu, přeskoky od jednoho k druhému jsou místy násilné a to je vedle melodického zpěvu to, co mi na nahrávce nesedí.
Celkově jde o takový lepší průměr, deska se poslouchá dobře, ale těžko říci, pro jaké publikum je vlastně určena. Metalcorová mládež je dnes zvyklá na jinou muziku, špičkové kapely žánru mají mnohem lepší zpěváky a taky to víc valí, na druhou stranu mezi fanoušky jiných subžánrů budou Němci lovit posluchače asi těžko.
Seznam skladeb:
Čas: 43:31
Sestava:
www.korodedofficial.com
www.noizgate.com
S KORODED jsem zatím neměl tu čest, tudíž netuším, v jaké formě se v minulosti nacházeli. Metalová encyklopedie je řadí do škatulky groove/thrash metal, ale to nejspíš bude pozůstatek minulosti. Nová tvorba zní spíše jako groove/metalcore, nejen kvůli spoustě čistých vokálů.
Zatěžkané riffy zahajují úvodní instrumentální kompozici, podle níž je pojmenované celé album. Pomalý a ponurý úvod, na nějž plynule navazuje první zpívaná skladba „Kill Budha“. Ta je poměrně pestrá, chvílemi zní hodně zemitě, zatěžkaně, ale metalcorové výjezdy jí dávají další rozměr. Zatímco v tvrdých pasážích zpěvák řve hodně hlubokým hlasem, v melodických se pokouší zpívat čistým hlasem; slovo pokouší píši záměrně, protože se mi jeho civilní projev moc nelíbí. To je mi milejší třetí poloha zpěvu, srozumitelný křik, řekněme hardcorový.
Hned v prvním songu kapela vystřílela náboje, s kterými pak střílí celé album. Skladby jsou i nadále postavené na mixu pomalejších a svižnějších pasáží, střídání různých vokálů a velmi často na vcelku netradiční kytarové práci. Až občas zamrzí, že kytary nejsou trochu vytažené a zpěv lehce upozaděný, protože nejzajímavější věci se paradoxně odvíjí pod zpěvem, jen to chce soustředěný poslech. Jako zpestření se občas objeví melancholická pasáž, na úplném závěru pak tóny klavíru, ale to jsou jen takové drobnosti.
Pozůstatky thrash metalu (byl-li tedy někdy pro kapelu určujícím žánrem) lze občas také vystopovat, například v úvodu „Ira“, nicméně jde o thrash spíše modernějšího ražení. Ona je „Ira“ vůbec taková jiná, koketuje i s heavy metalem, a opět je jasné, že KORODED chtějí znít co nejpestřeji. Nicméně někdy to je na úkor spádu, přeskoky od jednoho k druhému jsou místy násilné a to je vedle melodického zpěvu to, co mi na nahrávce nesedí.
Celkově jde o takový lepší průměr, deska se poslouchá dobře, ale těžko říci, pro jaké publikum je vlastně určena. Metalcorová mládež je dnes zvyklá na jinou muziku, špičkové kapely žánru mají mnohem lepší zpěváky a taky to víc valí, na druhou stranu mezi fanoušky jiných subžánrů budou Němci lovit posluchače asi těžko.
Seznam skladeb:
- Dantalion
- Kill Buddha
- Phobos
- Ira
- Fifteen And One
- Jim Jones
- Walking Dead
- Damnatio Memoriae
- Wake Up (And Tell Me I'm Dead)
- Leng Tch'e
Čas: 43:31
Sestava:
- Jan Röder – vocals
- Andreas Leifeld – guitars
- Ben Overmann – drums
- Christoph Golks – bass
- Adrian Schlesinger – guitars
www.korodedofficial.com
www.noizgate.com
