Jestli se o některé tuzemské kapele nechá napsat, že je sázkou na jistotu, jsou to DARK GAMBALLE. Řadu let vydávají nadprůměrné desky, pravidelně koncertují (jak na undergroundových akcích, tak na velkých festivalech) a hlavně mají vlastní výraz. Tím posledním tvrzením myslím, že se u nás o žádné jiné kapele nedá tvrdit, že by hrála podobně jako DG, maximálně lze někoho k DG vzdáleně přirovnat.
Nové album bylo avizováno dlouhou dobu předem, na internetu se už loni objevila ochutnávka „Netopýr“, letos klip ke skladbě „Svět za dekou“ a krátce před vydáním singl „Bon pari“. Všechny písničky dávaly na srozuměnou, že vyškovští se nehodlají pouštět do žádných větších akcí a zůstávají tam, kde jim je dobře a kde jim jejich fanoušci rozumějí. Před léty jsem v recenzi na „Pochyby“ popsal styl DG jako směs vzletných popových melodií a refrénů s tvrdšími polohami podbarvenými elektronickými zvuky a pazvuky – a myslím, že tahle definice není daleko od pravdy ani v případě novinky.
Tu jsem takřka do zblbnutí poslouchal týden v kuse při práci, tudíž z MP3, ale to sloužilo hlavně k tomu, abych se v albu zorientoval a vyzobal z něj to nejvýraznější. Jenže... co to je, „to nejvýraznější“? Prakticky všechny skladby disponují nějakým chytlavým motivem, hitovým refrénem, nějakou zajímavou a neotřelou pasáží. Všechny ty kudrlinky a parádičky pak začínají vynikat při pokojovém poslechu z CD na solidním aparátu. Většina skladeb se při tišším poslechu z malých plasťáků jeví jako rádiová hudba stravitelná širokým spektrem posluchačů, až velké bedny ukazují, že ty songy nejsou vůbec hodné a že se v nich hraje často docela ostře, od podlahy, kytara pěkně řeže a syntetické zvuky jsou spíše zlé než milé.
Tři skladby na začátku jsou jasné refrénové hity, ale okolo refrénů se hraje ne tak vstřícně a jednoduše... Třeba ve „Světě za dekou“ je kromě silného refrénu spousta ruchů a zvuků, které skladbu odlidšťují – a ten kontrast se mi líbí. Ono těch kontrastů je více, třeba po dravé jízdě „Puls“ (kde si 10 s chutí zařval) následuje pomalá křehká skladbička „Taxi city“ se sladkými klávesovými tóny; a není to jediná pomalejší záležitost. Za nej... songy považuju „Vodopád“ a „Netopýra“, dvojblok velmi silných kompozic, jedné potemnělé a druhé rychlé a tvrdé. Hlavně „Netopýr“ je fascinující a naléhavá skladba, z které až mrazí... dál k ní nemám co dodat, snad jen, že je příliš krátká – a možná o to víc zabírá. Co na mě naopak příliš nezabírá, jsou dvě verze jedné skladby, vtipně nazvané pokaždé trochu jinak. Asi za mé výhrady může ten počítačový poslech, kdy jsem poslouchal nahrávku pořád dokola a „Bon/m pari“ se tím pádem hrála dvakrát za sebou...
Nahrávalo se při dvou seancích, téměř s roční přestávkou (způsobenou služební cestou kytaristy, profesionálního vojáka, do Afghánistánu) ve studiu Šopa pod taktovkou Stani Valáška. Šopa je léta zárukou kvality a zvuk téhle nahrávky je dalším důkazem toho, že i u nás lze pořídit zvuk srovnatelný se zahraničními produkcemi.
Obrovskou pochvalu zaslouží zpracování CD a obalu. Přesně takhle si představuju hmotný nosič, který si každý s radostí založí do své sbírky. V obou případech DG nabízí něco navíc. Obal není jen tak obyčejný, grafika je sice jednoduchá, až strohá, ale vnitřní knížečka obsahuje vychytávky v podobě několika stránek z průhledného plastu (cosi podobného kdysi použili TOOL na albu „Lateralus“). Prostě po výtvarné stránce pěkná práce, v níž jsem žel objevil dvě malé chybičky... „Bon pari“ jsou jednou napsány s mezerou a jednou dohromady, a svině se „dívá“, přitom je „divá“. CD sice na první pohled vypadá nenápadně, ale v mechanice PC se začnou dít pozoruhodné věci. Nejdřív to zažbluňká a hned nato se objeví, nikoliv Rákosníček, ale menu, ze kterého lze vybrat čtyři možnosti – klip, skladby v MP3, pozadí na plochu počítače a speciální bonus v podobě odkazu na webovou prezentaci kapely, kde lze zhlédnout dokumentární záběry ze studia a další pohyblivé obrázky.
Těžko na albu hledat něco nepatřičného, něco vyloženě nepovedeného, něco, co by bylo možné kapele vytýkat. Všechno působí dotaženě, dokonale, promyšleně, texty mají úroveň... Snad jediné, co chybí, je moment překvapení. Otázkou zůstává, zda by o něj někdo stál...
Seznam skladeb:
Čas: 44:35
Sestava:
www.darkgamballe.cz
www.bandzone.cz/darkgamballe
www.redblack.cz
Nové album bylo avizováno dlouhou dobu předem, na internetu se už loni objevila ochutnávka „Netopýr“, letos klip ke skladbě „Svět za dekou“ a krátce před vydáním singl „Bon pari“. Všechny písničky dávaly na srozuměnou, že vyškovští se nehodlají pouštět do žádných větších akcí a zůstávají tam, kde jim je dobře a kde jim jejich fanoušci rozumějí. Před léty jsem v recenzi na „Pochyby“ popsal styl DG jako směs vzletných popových melodií a refrénů s tvrdšími polohami podbarvenými elektronickými zvuky a pazvuky – a myslím, že tahle definice není daleko od pravdy ani v případě novinky.
Tu jsem takřka do zblbnutí poslouchal týden v kuse při práci, tudíž z MP3, ale to sloužilo hlavně k tomu, abych se v albu zorientoval a vyzobal z něj to nejvýraznější. Jenže... co to je, „to nejvýraznější“? Prakticky všechny skladby disponují nějakým chytlavým motivem, hitovým refrénem, nějakou zajímavou a neotřelou pasáží. Všechny ty kudrlinky a parádičky pak začínají vynikat při pokojovém poslechu z CD na solidním aparátu. Většina skladeb se při tišším poslechu z malých plasťáků jeví jako rádiová hudba stravitelná širokým spektrem posluchačů, až velké bedny ukazují, že ty songy nejsou vůbec hodné a že se v nich hraje často docela ostře, od podlahy, kytara pěkně řeže a syntetické zvuky jsou spíše zlé než milé.
Tři skladby na začátku jsou jasné refrénové hity, ale okolo refrénů se hraje ne tak vstřícně a jednoduše... Třeba ve „Světě za dekou“ je kromě silného refrénu spousta ruchů a zvuků, které skladbu odlidšťují – a ten kontrast se mi líbí. Ono těch kontrastů je více, třeba po dravé jízdě „Puls“ (kde si 10 s chutí zařval) následuje pomalá křehká skladbička „Taxi city“ se sladkými klávesovými tóny; a není to jediná pomalejší záležitost. Za nej... songy považuju „Vodopád“ a „Netopýra“, dvojblok velmi silných kompozic, jedné potemnělé a druhé rychlé a tvrdé. Hlavně „Netopýr“ je fascinující a naléhavá skladba, z které až mrazí... dál k ní nemám co dodat, snad jen, že je příliš krátká – a možná o to víc zabírá. Co na mě naopak příliš nezabírá, jsou dvě verze jedné skladby, vtipně nazvané pokaždé trochu jinak. Asi za mé výhrady může ten počítačový poslech, kdy jsem poslouchal nahrávku pořád dokola a „Bon/m pari“ se tím pádem hrála dvakrát za sebou...
Nahrávalo se při dvou seancích, téměř s roční přestávkou (způsobenou služební cestou kytaristy, profesionálního vojáka, do Afghánistánu) ve studiu Šopa pod taktovkou Stani Valáška. Šopa je léta zárukou kvality a zvuk téhle nahrávky je dalším důkazem toho, že i u nás lze pořídit zvuk srovnatelný se zahraničními produkcemi.
Obrovskou pochvalu zaslouží zpracování CD a obalu. Přesně takhle si představuju hmotný nosič, který si každý s radostí založí do své sbírky. V obou případech DG nabízí něco navíc. Obal není jen tak obyčejný, grafika je sice jednoduchá, až strohá, ale vnitřní knížečka obsahuje vychytávky v podobě několika stránek z průhledného plastu (cosi podobného kdysi použili TOOL na albu „Lateralus“). Prostě po výtvarné stránce pěkná práce, v níž jsem žel objevil dvě malé chybičky... „Bon pari“ jsou jednou napsány s mezerou a jednou dohromady, a svině se „dívá“, přitom je „divá“. CD sice na první pohled vypadá nenápadně, ale v mechanice PC se začnou dít pozoruhodné věci. Nejdřív to zažbluňká a hned nato se objeví, nikoliv Rákosníček, ale menu, ze kterého lze vybrat čtyři možnosti – klip, skladby v MP3, pozadí na plochu počítače a speciální bonus v podobě odkazu na webovou prezentaci kapely, kde lze zhlédnout dokumentární záběry ze studia a další pohyblivé obrázky.
Těžko na albu hledat něco nepatřičného, něco vyloženě nepovedeného, něco, co by bylo možné kapele vytýkat. Všechno působí dotaženě, dokonale, promyšleně, texty mají úroveň... Snad jediné, co chybí, je moment překvapení. Otázkou zůstává, zda by o něj někdo stál...
Seznam skladeb:
- Bon pari
- Mixér
- Svět za dekou
- V baru na temné straně měsíce
- Puls
- Taxi city
- Vagóny
- Na dotek
- Ostrý
- Vodopád
- Netopýr
- V písku
- Zatím dobrý
- Bom pari
Čas: 44:35
Sestava:
- 10 – zpěv
- Tom – basa, klávesy
- Gothysh – bicí
- Spajsi – kytara
- Deady – kytara
www.darkgamballe.cz
www.bandzone.cz/darkgamballe
www.redblack.cz
