Po sedmi týdnech od koncertu LAHAR a spol. se na blatenskou Vinici vrátily kytary a řev. Tentokrát spíše ty punkové, nebo s punkem koketující, ale v případě ČAD i metalově řezající. Právě ČAD byli důvodem mé cesty na další koncert během pár dní - předloni na Brutalu mi jejich vystoupení uteklo kvůli organizačnímu chaosu a hodně mě to mrzelo; když tedy slovenští hromobijci dorazili do města, kam to mám půlhodinu autem, nebylo zbytí a museli jsme s Coornelusem (ten to má o poznání dále) vyrazit. (Johan)
V koncertně nabitém březnu jsem si nemohl nechat ČAD ujít. Jak píše Johan, na Brutalu jsme jejich vystoupení strávili ve frontě, loni jsem byl nucen OEF vynechat, a tak když se naskytla možnost zajet do Blatné, nedalo se dělat nic jiného, než vyrazit. Už bylo potřeba toto populární trio vidět. (Coornelus)
Nadšení mi trochu kalilo to, že další kapely, které měly vystoupit, mě až tak nebaví, případně je ani pořádně neznám. To druhé je případ FUNKCE ŠROUBU, která akci pořádala. Místní kapela vytěžila maximum z toho, že na ni dorazili domácí fanoušci, kteří rozjeli slušnou rotyku. Mně se ale vystoupení nelíbilo hned z několika důvodů. Tím prvním byl zvuk. Kapela o dvou kytarách zněla jak kapela bez kytar... tedy skoro. Kytary byly tak utopené, že je člověk musel „hledat“, navíc mi přišlo, že pidlikají obě dvě jedno a to samé. Nelíbil se mi ani zpěv typu „řvu jak mi zobák narostl a nic moc nevymýšlím“. A v neposlední řadě mě nebavila ani muzika na pomezí punku a hardcore. Jistě, rychlejší úseky nutily do skoku, ale to bylo tak všechno. Kapela navíc hrála hodně dlouho... (Johan)
Ač mě momentálně náš milý šéfredaktor oslovuje „nazdar pankáči“, měl se možnost přesvědčit, že to s tím punkem u mě není zas až tak horké. FUNKCE ŠROUBU je přesně ten typ punku, který už nedávám. Osobně v tomto stylu preferuju větší nářez, řezavé kytary a něco „navíc“, ale to už si jistě vnímavý posluchač všiml, že tuto definici splňuje crust. Takže na upřesněnou, já nejsem pankáč, nýbrž cruster. To pro příště (úsměv). A toho se mi nedostávalo, navíc podle mě punkovej koncert nemá být delší než půl hodiny. Jediné, co si z vystoupení pamatuju, je zpěvákovo číro. Nečekal jsem nic, tudíž nejsem zklamán. (Coornelus)
O poznání lepší set předvedli BESTIA TRIUMPHANS. Jejich poslední album se mi nějaký čas točilo v přehrávači a docela mě kombinace punku a HC s výlety jinam bavila. Bavily mě i texty a vůbec celá kapela mi přišla zajímavá. Na živo to bylo s mou pozorností trochu slabší, protože hlavnímu zpěvákovi nebylo moc rozumět, nicméně proti FUNKCI jsem vydržel déle. Trio mělo lepší zvuk něž předchozí kvintet, kytara byla optimálně nazvučená, baskytara zrovna tak, o zpestření se staraly zpěvy basáka i bicmena a kapela slušně šlapala. Ale ani tady jsem nevydržel celý set, protože byl podle mého názoru příliš dlouhý. Tím se celý koncert zbytečně natahoval, ještě štěstí, že ČAD byli na řadě jako třetí. Nic proti DEZINFEKCI, ale viděl jsem ji nedávno a když jsem si spočítal, kdy asi začne hrát poslední kapela, bylo jasné, že když to nebude ČAD, jedu po třetí partě domů. (Johan)
Je mi to líto, ale ani BESTIA TRIUMPHANS nebyla ten večer můj šálek kávy. Věřím, že poslech z CD by byl asi o něčem jiném. Ale já se s kapelou setkal poprvé, textům nerozuměl (protože jim nebylo rozumět) a hudebně mě jejich alternativně pojatý punk nezaujal. (Coornelus)
ČAD neponechali nic náhodě, postavili si vlastní bicí, nazvučili a rozjeli... totální destrukci, běs, masakr, peklo, výplach, divočinu... (úsměv) Prostě to byla jízda od začátku do konce, od prvních Červů po přídavky, které si žel trochu prořídlé obecenstvo „vykřičelo“. Ono asi přišlo víc lidí na předchozí pankáče, ale na druhou stranu když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak mně známé tváře (muzikanti z LAHAR, KAOSQUAD, CONOPED, HIROSHIMA NIGHTMARE...) si ČAD užívaly. Vypalovačky z posledního alba se střídaly s těmi staršími, z Ťažkého kovu zazněla titulní skladba, nechyběly ani další velehity Skaza, Všetko je z Číny, Skleněná veža, z předchozí Súkromné vojny pak došlo na songy Moji bratia, Konflikty, Varič pika a určitě ještě něco dalšího, ale nepamatuji si všechno. (úsměv) Súkromná vojna nedávno vyšla i na nosiči, který znamená svět, tak jsme si ho oba pořídili a pak zamířili k domovům. Tudíž o DEZINFEKCI, která začala hrát někdy kolem půl druhé, svědectví podat nemůžeme... (Johan)
„Punkové červy! Metalové červy! Hardkorové červy! Červy!“ Všichni tihle červíci tam ten večer byli. Je pravda, že první řady se lehce obměnily a místo pankáče s čírem pyšně si držícího kelímek s pivem, zabrali plac jihočeští mosheři v džískách (úsměv). ČAD od začátku sázeli hit za hitem, páteř playlistu tvořily v drtivé většině skladby z posledních dvou vynikajících desek. Pišta mezi vály vždy prohodil slovo, ať už improvizované (slečnu v pruhovaném triku pojmenoval zebrou, ta o tom ale podle mě ještě ani teď neví), nebo určitě připravené (povídačka na téma náhodného setkání s Big Bossem v brněnském Erotic city). Průpovídky ve větší míře působily vtipně, je jasné, že kdybych Pištův humor nebral, budu mluvit jinak, a celkově se mi ČAD budou těžko líbit. Ale přiznávám bez mučení, že po každém songu a děkovačce Pištovo oslovování fans „Hovädá & hovädice “ mě už po čase nebavilo. To jen taková malá poznámka, aby nebylo vše dokonalé (úsměv). Co se týká hudební stránky, neměli ČAD chybu. Maximálně sehraná trojice už ty své vypalovačky nějaký pátek hraje a je to znát. Vše je krásně uležené a fungující. Paráda byla sledovat při bubnování precizního Valéra, což je opravdu tornádo odvádějící skvělou práci. Evidentně dost lidí znalo texty a s Pištou si je zpívalo. A že bylo co, každý song předává vtipně pojaté zdělení, ale zároveň trefně glosuje. Nezpívat si např. Všetko je z Číny, Ťažký kov, Skaza na golfové ihriská nebo Do piče s varičmi pika, prostě nešlo. Snad jen přídavek vyzněl lehce rozpačitě, kdy se nějaké hromadné vytleskávání a vyvolávání ČAD na scénu nekonalo, ale sympatická trojice ještě dvě pecky přidala. Sečteno podtrženo, jednalo se o parádní koncert, který sice mohl mít o chlup lepší atmosféru ze strany fans, ale za to, že ti „praví“ punks seděli u piva, ČAD nemohli. (Coornelus)
Fotky: Coornelus
Fotoreport na Photomusic
V koncertně nabitém březnu jsem si nemohl nechat ČAD ujít. Jak píše Johan, na Brutalu jsme jejich vystoupení strávili ve frontě, loni jsem byl nucen OEF vynechat, a tak když se naskytla možnost zajet do Blatné, nedalo se dělat nic jiného, než vyrazit. Už bylo potřeba toto populární trio vidět. (Coornelus)
Nadšení mi trochu kalilo to, že další kapely, které měly vystoupit, mě až tak nebaví, případně je ani pořádně neznám. To druhé je případ FUNKCE ŠROUBU, která akci pořádala. Místní kapela vytěžila maximum z toho, že na ni dorazili domácí fanoušci, kteří rozjeli slušnou rotyku. Mně se ale vystoupení nelíbilo hned z několika důvodů. Tím prvním byl zvuk. Kapela o dvou kytarách zněla jak kapela bez kytar... tedy skoro. Kytary byly tak utopené, že je člověk musel „hledat“, navíc mi přišlo, že pidlikají obě dvě jedno a to samé. Nelíbil se mi ani zpěv typu „řvu jak mi zobák narostl a nic moc nevymýšlím“. A v neposlední řadě mě nebavila ani muzika na pomezí punku a hardcore. Jistě, rychlejší úseky nutily do skoku, ale to bylo tak všechno. Kapela navíc hrála hodně dlouho... (Johan)
Ač mě momentálně náš milý šéfredaktor oslovuje „nazdar pankáči“, měl se možnost přesvědčit, že to s tím punkem u mě není zas až tak horké. FUNKCE ŠROUBU je přesně ten typ punku, který už nedávám. Osobně v tomto stylu preferuju větší nářez, řezavé kytary a něco „navíc“, ale to už si jistě vnímavý posluchač všiml, že tuto definici splňuje crust. Takže na upřesněnou, já nejsem pankáč, nýbrž cruster. To pro příště (úsměv). A toho se mi nedostávalo, navíc podle mě punkovej koncert nemá být delší než půl hodiny. Jediné, co si z vystoupení pamatuju, je zpěvákovo číro. Nečekal jsem nic, tudíž nejsem zklamán. (Coornelus)
O poznání lepší set předvedli BESTIA TRIUMPHANS. Jejich poslední album se mi nějaký čas točilo v přehrávači a docela mě kombinace punku a HC s výlety jinam bavila. Bavily mě i texty a vůbec celá kapela mi přišla zajímavá. Na živo to bylo s mou pozorností trochu slabší, protože hlavnímu zpěvákovi nebylo moc rozumět, nicméně proti FUNKCI jsem vydržel déle. Trio mělo lepší zvuk něž předchozí kvintet, kytara byla optimálně nazvučená, baskytara zrovna tak, o zpestření se staraly zpěvy basáka i bicmena a kapela slušně šlapala. Ale ani tady jsem nevydržel celý set, protože byl podle mého názoru příliš dlouhý. Tím se celý koncert zbytečně natahoval, ještě štěstí, že ČAD byli na řadě jako třetí. Nic proti DEZINFEKCI, ale viděl jsem ji nedávno a když jsem si spočítal, kdy asi začne hrát poslední kapela, bylo jasné, že když to nebude ČAD, jedu po třetí partě domů. (Johan)
Je mi to líto, ale ani BESTIA TRIUMPHANS nebyla ten večer můj šálek kávy. Věřím, že poslech z CD by byl asi o něčem jiném. Ale já se s kapelou setkal poprvé, textům nerozuměl (protože jim nebylo rozumět) a hudebně mě jejich alternativně pojatý punk nezaujal. (Coornelus)
ČAD neponechali nic náhodě, postavili si vlastní bicí, nazvučili a rozjeli... totální destrukci, běs, masakr, peklo, výplach, divočinu... (úsměv) Prostě to byla jízda od začátku do konce, od prvních Červů po přídavky, které si žel trochu prořídlé obecenstvo „vykřičelo“. Ono asi přišlo víc lidí na předchozí pankáče, ale na druhou stranu když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak mně známé tváře (muzikanti z LAHAR, KAOSQUAD, CONOPED, HIROSHIMA NIGHTMARE...) si ČAD užívaly. Vypalovačky z posledního alba se střídaly s těmi staršími, z Ťažkého kovu zazněla titulní skladba, nechyběly ani další velehity Skaza, Všetko je z Číny, Skleněná veža, z předchozí Súkromné vojny pak došlo na songy Moji bratia, Konflikty, Varič pika a určitě ještě něco dalšího, ale nepamatuji si všechno. (úsměv) Súkromná vojna nedávno vyšla i na nosiči, který znamená svět, tak jsme si ho oba pořídili a pak zamířili k domovům. Tudíž o DEZINFEKCI, která začala hrát někdy kolem půl druhé, svědectví podat nemůžeme... (Johan)
„Punkové červy! Metalové červy! Hardkorové červy! Červy!“ Všichni tihle červíci tam ten večer byli. Je pravda, že první řady se lehce obměnily a místo pankáče s čírem pyšně si držícího kelímek s pivem, zabrali plac jihočeští mosheři v džískách (úsměv). ČAD od začátku sázeli hit za hitem, páteř playlistu tvořily v drtivé většině skladby z posledních dvou vynikajících desek. Pišta mezi vály vždy prohodil slovo, ať už improvizované (slečnu v pruhovaném triku pojmenoval zebrou, ta o tom ale podle mě ještě ani teď neví), nebo určitě připravené (povídačka na téma náhodného setkání s Big Bossem v brněnském Erotic city). Průpovídky ve větší míře působily vtipně, je jasné, že kdybych Pištův humor nebral, budu mluvit jinak, a celkově se mi ČAD budou těžko líbit. Ale přiznávám bez mučení, že po každém songu a děkovačce Pištovo oslovování fans „Hovädá & hovädice “ mě už po čase nebavilo. To jen taková malá poznámka, aby nebylo vše dokonalé (úsměv). Co se týká hudební stránky, neměli ČAD chybu. Maximálně sehraná trojice už ty své vypalovačky nějaký pátek hraje a je to znát. Vše je krásně uležené a fungující. Paráda byla sledovat při bubnování precizního Valéra, což je opravdu tornádo odvádějící skvělou práci. Evidentně dost lidí znalo texty a s Pištou si je zpívalo. A že bylo co, každý song předává vtipně pojaté zdělení, ale zároveň trefně glosuje. Nezpívat si např. Všetko je z Číny, Ťažký kov, Skaza na golfové ihriská nebo Do piče s varičmi pika, prostě nešlo. Snad jen přídavek vyzněl lehce rozpačitě, kdy se nějaké hromadné vytleskávání a vyvolávání ČAD na scénu nekonalo, ale sympatická trojice ještě dvě pecky přidala. Sečteno podtrženo, jednalo se o parádní koncert, který sice mohl mít o chlup lepší atmosféru ze strany fans, ale za to, že ti „praví“ punks seděli u piva, ČAD nemohli. (Coornelus)
Fotky: Coornelus
Fotoreport na Photomusic
