Letos v květnu rozhodila ŠKODA 120 po tuzemských končinách promo 2012 obsahující pět songů, jehož prostřednictvím se snažila ulovit vydavatele. A vida, velice rychle se ozvaly hned dva labely, které společně zaštítily vydání již nahraného materiálu a zabalily jej do fešáckého digipacku, ve kterém nechybí vložená 20stránková knížečka a plakát kapely. To je určitě chvályhodné, navíc grafika je vcelku podařená a hlavně jsou k mání veškeré potřebné informace včetně textů i krátkých vysvětlivek myšlenkových pochodů textaře, a to v češtině i angličtině.
Myslím, že kolega Coornelus ve své recenzi na zmíněný promáč dokonale vystihl vše podstatné, tak si dovolím tu nejdůležitější pasáž odcitovat: „Promáček obsahuje pět šleh vypálených pořádně ostrými náboji. Těžko ale čekat něco jiného, když se má pět věcí poskládat do necelých sedmi minut. Tudíž je jasné, v jakých sférách se Škodovka pohybuje a kde se cítí nejlépe zaparkovaná. Nejblíže má ke grindu, ale ani hardcore jí není cizí. Drtivá většina materiálu to před sebou nemilosrdně hrne a válcuje, ale i v těch největších divočinách se snaží kapela být variabilní, a tak budiž pochválen bubeník, který nerezignoval a snaží se oživit podání svých partů a nespoléhá se jen na pouhé monotónní sypačky, čímž je strávení skladeb přijatelnější. Nechybí ani hardcorově houpavé mezihry a zvolnění tempa, či malý náznak crustu. Všech pět reprezentativních věcí je vyrovnaných a dokážou nějakým způsobem zaujmout, a tak mi nezbývá než pouštět kotouček neustále dokola, protože tohle promo jede pořádnou rychlostí.“
Ona jede pořádnou rychlostí i celá nahrávka, do 24 minut se vešlo rovných dvacet skladeb a k tomu ještě spousta „mezititulků“ v podobě hlášek z filmů nebo nevímodkud – některé pobaví více, některé méně, ale výběr je vcelku rozumný, z těch profláklých zazní třeba slavná etuda Petra Čepka z Trháku, slyšet je i Jan Werich, Vítězslav Jandák, Luděk Sobota nebo pan Vojta coby Sarka Farka. Největší perlou je ale úplně pitomá slečna a její monolog na téma výběr partnera – kde tohle pánové našli?
O vokály se postarala hned tři hrdla – dva sóloví zpěváci a ve sborech jim pomohl kytarista Peter. Oba sólisté se navzájem doplňují – jeden řve, druhý křičí – takže žádné grindové kanály, ale vcelku srozumitelné (při sledování textů v bookletu) výrazy.
Zvuk z Otynova Davosu je na stylové poměry (grindcorebeat to nazývá sama kapela) naprosto v pohodě, žádný bordel, ale dostatečně čitelný sound – u kytar skoro metalový, bicí zní zase spíše grindově.
Přiznám se, že i přes řadu poslechů se v materiálu trochu ztrácím... je to pořád o divočině a nářezu a záchytných bodů moc není – jedna skladba mi přijde jako druhá (snad jen Macochu okamžitě poznám podle úvodního výkřiku), ale ono to až tak nevadí, nářez odlehčují filmové vstupy a poslech mě nenudí – naopak se u Samorostu dobře bavím.
Seznam skladeb:
Čas: 24:03
Sestava:
http://bandzone.cz/skoda120
http://lecter-music-agency.webnode.cz/
Myslím, že kolega Coornelus ve své recenzi na zmíněný promáč dokonale vystihl vše podstatné, tak si dovolím tu nejdůležitější pasáž odcitovat: „Promáček obsahuje pět šleh vypálených pořádně ostrými náboji. Těžko ale čekat něco jiného, když se má pět věcí poskládat do necelých sedmi minut. Tudíž je jasné, v jakých sférách se Škodovka pohybuje a kde se cítí nejlépe zaparkovaná. Nejblíže má ke grindu, ale ani hardcore jí není cizí. Drtivá většina materiálu to před sebou nemilosrdně hrne a válcuje, ale i v těch největších divočinách se snaží kapela být variabilní, a tak budiž pochválen bubeník, který nerezignoval a snaží se oživit podání svých partů a nespoléhá se jen na pouhé monotónní sypačky, čímž je strávení skladeb přijatelnější. Nechybí ani hardcorově houpavé mezihry a zvolnění tempa, či malý náznak crustu. Všech pět reprezentativních věcí je vyrovnaných a dokážou nějakým způsobem zaujmout, a tak mi nezbývá než pouštět kotouček neustále dokola, protože tohle promo jede pořádnou rychlostí.“
Ona jede pořádnou rychlostí i celá nahrávka, do 24 minut se vešlo rovných dvacet skladeb a k tomu ještě spousta „mezititulků“ v podobě hlášek z filmů nebo nevímodkud – některé pobaví více, některé méně, ale výběr je vcelku rozumný, z těch profláklých zazní třeba slavná etuda Petra Čepka z Trháku, slyšet je i Jan Werich, Vítězslav Jandák, Luděk Sobota nebo pan Vojta coby Sarka Farka. Největší perlou je ale úplně pitomá slečna a její monolog na téma výběr partnera – kde tohle pánové našli?
O vokály se postarala hned tři hrdla – dva sóloví zpěváci a ve sborech jim pomohl kytarista Peter. Oba sólisté se navzájem doplňují – jeden řve, druhý křičí – takže žádné grindové kanály, ale vcelku srozumitelné (při sledování textů v bookletu) výrazy.
Zvuk z Otynova Davosu je na stylové poměry (grindcorebeat to nazývá sama kapela) naprosto v pohodě, žádný bordel, ale dostatečně čitelný sound – u kytar skoro metalový, bicí zní zase spíše grindově.
Přiznám se, že i přes řadu poslechů se v materiálu trochu ztrácím... je to pořád o divočině a nářezu a záchytných bodů moc není – jedna skladba mi přijde jako druhá (snad jen Macochu okamžitě poznám podle úvodního výkřiku), ale ono to až tak nevadí, nářez odlehčují filmové vstupy a poslech mě nenudí – naopak se u Samorostu dobře bavím.
Seznam skladeb:
- Jednadvanula
- Houbařova odyssea
- Zlá krev
- Od ořechu
- Bez nich
- Samorost
- Ani jedna nechybí
- Pošolin
- Macocha
- Dlaně citu kata
- Instinkt
- Z blat
- Na jehlách spím
- Nic víc
- Taiwan
- Buďa part (I., II.)
- Starý svět
- V ohrožení
- Halda trav
- Chraň se poznamenaných
Čas: 24:03
Sestava:
- Peter – kytara, zbory
- Balda – zpěv
- Ola – baskytara
- Rada – zpěv
- Fedor – bicí
http://bandzone.cz/skoda120
http://lecter-music-agency.webnode.cz/
