18.3. se v klubíku za Prahou (někdo říká, že Klánovice jsou oficiální součást Prahy, ale nevěřte jim, zkuste se odtamtud o víkendu dostat po dvanácté domů) se právě přicházející jaro vítalo ve velkém, progresivně-technickém metalovém stylu. Němečtí techničtí death metalisté Obscura povolali do zbraně jména z nejpovolanějších, a tak jsme se kromě téhle sympatické partičky mohli těšit také na Gorod, Spawn of Possession a hlavně na mé favority večera – sice technické fusion profesory EXIVIOUS. Ti nakonec celý večer otevírali, a to tak, že nezapomenutelně. Stefa Brokse na bubenické sesli vystřídal Yuma Van Eekelen, jenž, ačkoliv Stefovy bubenické třídy nedosahuje, neměl ten večer s tvorbou téhle progresivní smečky žádné větší problémy – jednoduše se jen tak trochu odlišuje svým bubenickým stylem, ale s tím se parta časem jistě srovná.
Když tedy zhasla světla v sále a schylovalo se k začátku vystoupení, troufám si tvrdit, že nejen já jsem, i navzdory velkým očekáváním, z toho, co přišlo poté, zůstal doslova jako opařený. Zkušený holohlavý do rytmu se pohupující basák Robin Zielhorst (ex- Cynic) brumlal své party, zatímco oba kytaristé rozehrávali neskutečné profesorství.
Již „Waves of Thought“ se svým křišťálově čistým zvukem předvedla co se bude dít, rozhodně mne naprosto uzemnily také perfektní brumlavé basové pasáže a všechny ty krásně přemýšlivé nu-jazzové výjezdovky a kudrlinky, přepočítaná rytmika (polyrytmy), perfektní vyhrávky a sóla a vůbec – pánové byli neustále o krok napřed, technikou zahuštěné pasáže prokládali tklivými uvolňovačkami, prostě a jednoduše hráli tak, jako na svých deskách. A světe div se, feeling, technika, nadhled, absolutně výtečný zvuk (dokonce i bicí byly zvučeny perfektně, a to prosím pěkně včetně perkusí – asi to bude tím, že kapela posílá již hotový zvuk ke zvukaři), jedním slovem nádhera.
Kromě „An Elusive Need „ jsem zaregistroval i houpavou „Ripple of a Tear“, jež je v několika svých pasážích doslova nadpozemská, či neméně výtečnou záležitost „Asurim“. Dav kolem užasle poslouchal expresivní souhru, sem tam někdo uznale zatleskal, zatímco vůkol masa, jakoby hypnotizována, sledovala hmatníky všech zúčastněných. Naprosto dokonalé vystoupení mělo jedinou chybu – za několik málo minut bylo po všem. A mně bylo jasné, že bych klidně mohl jet domů, vrchol večera se mi právě zjevil před očima a ušima. Kdo nebyl, prohloupil.
Byla by ovšem chyba balit tak předčasně, jelikož tím bychom byli přišli o pidlikající Frantíky GOROD, kteří do Klánovic přijeli představit novotou ještě vonící placku „A Perfect Absolution“, kteroužto jsme poslouchali cestou na akci a abych pravdu řekl – po minulých, barevných, těmi nejlepšími atributy Cynic nasáklých EPčkách je to dost nuda. Stejně tak se mi jevila valná část jejich vystoupení. Jistě, pěvec Julien "Nutz" Deyres je živel, na poměrně ospalý nedělní dav to growlil pěkně zblízka, to když si stoupl na samotný okraj pódia, snažil se i poměrně dost komunikovat (střídavě česky a francouzsky, angličtina mu očividně zrovna dvakrát nejde), ovšem nějaké větší ohlasy z publika se neozvaly.
Pánové na nás vybalili „Birds Of Sulphur“, poměrně slušně šlapající albový otevírák, hodně mě pobavil v triku Anthrax navlečený bicmen Samuel Santiago. Co bylo směšné už méně, bylo nazvučení triggeru, jenž jednoduše zabíjel. Samuel rozhodně ten večer nepatřil mezi technicky nejvybavenější bouchače, ovšem právě zvuk kopáků vytahoval jeho výkon hodně nahoru. Co jsem postřehl, bylo poměrně citelné zhoršení zvuku perkusí a mírně utopená sóla důsledkem přebuzení leadů (tohle se v průběhu večera objevilo více méně u všech smeček kromě Exivious). Jak při „Sailing Into the Earth „ tak i „Carved in the Wind“ jsem si jen přál, aby se Francouzi na prezentaci nové fošny co nejdříve vykašlali (i když psychedelické nátlakové vyhrávky v „Sailing“ potěšily), a neprodleně zabrousili na některé ze svých starších, stále svěžích Epček.
Na to dle mého názoru o fous povedenější, sice „Process of a New Decline“ jsme se dostali s „Programmers of A New Decline“ a závěrečnou tutovkou „Disavow Your God“, při níž najednou formace úplně vykvetla před očima i ušima, pánové si začali mezi sebou vyměňovat klasické pidliky, vykoukl na nás tolik typický Cynikářský duch Gorod a já okamžitě věděl, že kdyby se z tohohle materiálu hrálo od začátku, Gorod by na tom byli o sto procent lépe. I tak ovšem vystoupení působilo dobře, živě, ale já mohu říct, že jsem se dobrých 75% setu nudil.
Páni muzikanté sklidili a na pódium nastoupili švédští techničtí death metalisté SPAWN OF POSSESSION, které mám, přiznávám, ze všech vystoupivších smeček najeté nejméně. Léčícího se Alexiho „Timewarp“ Lai… tedy vlastně Christiana Muenznera vystřídal mírně se hýbající Danny Tunker, jenž společně s basákem tvořili jedinou pohyblivou dvojici na scéně. Zbytek byl trestuhodně statický.
Přestože pánové přijeli na podporu svého nového, kritikou i posluchači velmi kladně přijatého alba „Incurso“, valná část jejich setu se nesla v duchu starších věcí – jmenovitě „Swarm of the Formless „, „Hidden In Flesh“, „Spawn of Possession“ z debutu Cabinet, či „Lash By Lash“, „Dead & Grotesque“ či „Solemn They Await“ z o tři roky mladšího „Noctambulant“, Asi chtějí dát fans ještě čas na protrávení nového materiálu, čert ví.
Nebo že by se Danny nechtěl učit nové vály? Každopádně vystoupení to bylo hodně v pohodě, technický death metal hrubšího zrna své drápy zatínall do těl přítomných, páni muzikanté staticky sledovali krky svých kytar v očekávání dalšího přívalu zběsilých not a nebýt drobných technických problému u bicích, mohlo být vystoupení velmi dobré. Nutno podotknout, že SOP trochu zlobil zvuk a člověk si ak nevychutnal všechny ty solové nuance. Hodně se mi líbily Rondumovy vokály, ten človíček si je i naživo poměrně dosti jistý. Jinak jeho komunikace s publikem též spíše úspornějšího charakteru. Nyní už přenechávám slovo kolegovi Dharmovi:
Původně jsem chtěl Michalovi doplnit každou kapelu, ale nakonec nebyl čas, takže pořádněji přispěji alespoň Obscurou. Když bych předkapely shrnul velmi stručně, tak Exivious byli jednoznačně nejlepší kapelou večera. Gorod velmi zklamali novým albem, ale naživo to bylo přesvědčivé. Spawn Of Possession mají venku famózní novou placku „Incurso“, kterou opravdu žeru a v podstatě jsem šel především na ně. Přesto, jejich set nebyl tak zabijácký, jak bych čekal a občas by se dokonce dalo mluvit i o nudě.
Tolik tedy úvodem a nyní k německým hvězdičkám OBSCURA. První, co jistě zaujalo každého příchozího, byla nádherně zpracovaná grafika plachty, bannerů a bicích dle aktuálního alba „Omnivium“.
Druhá věc, pouze Obscura měla vyvýšené bicí (čekal bych, že alespoň Spawn Of Possession, kteří jsou služebně podstatně starší, nebudou tou „předkapelou na zemi“). Tolik dojmy vizuální, které jsem si uvědomoval za zvuků intra a současně prvního nášlehu „Septuagint“. Fantastický úvodní song, který mi už po prvním poslechu nešel z hlavy, byl zahrán par excelence. A stejně tak i zbytek naprosto, ale naprosto famózního setu! Obscuru jsem viděl třikrát a s naprosto čistým svědomím prohlašuji, že toto vystoupení bylo o třídu jinde, než první dvě.
Uznávám, že je to hodně dáno tím, že „Omnivium“ se mi líbí více, než minulé „Cosmogenesis“, z toho sice Obscura hrála hodně, ale z valné většiny zrovna ty, které se mi líbí. Když jsem nad tím později přemýšlel, došlo mi, že je to možná dáno též novým basákem Linusem Klausenitzerem, který nehraje na bezpražec a v podstatě tam z toho nedělá svou „onanii“, jako bývalý J. P. Thesseling, naopak skvěle podporoval bicí a rytmiku obecně. Následovala další geniální věc „Vortex Omnivium“ a bylo jasné, že jak publikum, tak kapela se velmi dobře baví. „Incarnated“ patří k těm, které mě na „Cosmogenesis“ baví více, zahraná byla skvěle a já byl v sedmém nebi. Nebudu vypisovat všechny songy, hodně mě ale zaujala „Morbid Angelovská“ „Ocean Gateways“, která valila a drtila vše před sebou, nezvyklý song pro Obscuru, ale též vynikající.
Ve chvíli, kdy kapela po celkem pěkném bubenickém sólu rozjela „The Anticosmic Overload“, nevydržel jsem a také si zatočil řepou. Na Steffenovi bylo vidět nadšení z pařícího Black Psa v neděli večer, což také kvitoval s velkým povděkem a tak netrvalo dlouho, než se kapela nechala „ukecat“ k přídavku, kterým byl perfektně zahraný cover od Death „Flesh And The Power It Holds“. No, nevydržel jsem a pařil dál.
Akce to byla skvělá, já jsem si to nesmírně užil, žádná z kapel vyloženě nezklamala (na druhou stranu, když vezmeme v potaz, co jsme měli před očima za přehlídku muzikantů, tak proč to vůbec řeším) a myslím, že všichni odjížděli s pocitem dobře utracených peněz (nejen za lístek). Závěr nechám Michalovi.. (Dharm)
Akce to byla vskutku povedená, jak již napsal Dharm, pro mne jednoznačně vrcholem Exivious, kteří profesorsky nadiktovali zbytku večera. Naživo super také Spawn Of Possession, trochu méně mne pak bavili Gorod, jejichž novinku nejsem schopen řádně vstřebat a přijde mi, až na některé kulervoucí pasáže, oproti dřívějším zářezům tedy dosti slabší. Obscura pobavila se svými heavy metalovými větráky, při nichž jim kadeře vlály jak v 80. letech. Ať tak, či tak, večer ve společnosti tech/deathových smeček se povedl, tak do budoucna jen houšť podobných akcí.
Normální - DW
Kurzíva- Dharm
Když tedy zhasla světla v sále a schylovalo se k začátku vystoupení, troufám si tvrdit, že nejen já jsem, i navzdory velkým očekáváním, z toho, co přišlo poté, zůstal doslova jako opařený. Zkušený holohlavý do rytmu se pohupující basák Robin Zielhorst (ex- Cynic) brumlal své party, zatímco oba kytaristé rozehrávali neskutečné profesorství.
Již „Waves of Thought“ se svým křišťálově čistým zvukem předvedla co se bude dít, rozhodně mne naprosto uzemnily také perfektní brumlavé basové pasáže a všechny ty krásně přemýšlivé nu-jazzové výjezdovky a kudrlinky, přepočítaná rytmika (polyrytmy), perfektní vyhrávky a sóla a vůbec – pánové byli neustále o krok napřed, technikou zahuštěné pasáže prokládali tklivými uvolňovačkami, prostě a jednoduše hráli tak, jako na svých deskách. A světe div se, feeling, technika, nadhled, absolutně výtečný zvuk (dokonce i bicí byly zvučeny perfektně, a to prosím pěkně včetně perkusí – asi to bude tím, že kapela posílá již hotový zvuk ke zvukaři), jedním slovem nádhera.
Kromě „An Elusive Need „ jsem zaregistroval i houpavou „Ripple of a Tear“, jež je v několika svých pasážích doslova nadpozemská, či neméně výtečnou záležitost „Asurim“. Dav kolem užasle poslouchal expresivní souhru, sem tam někdo uznale zatleskal, zatímco vůkol masa, jakoby hypnotizována, sledovala hmatníky všech zúčastněných. Naprosto dokonalé vystoupení mělo jedinou chybu – za několik málo minut bylo po všem. A mně bylo jasné, že bych klidně mohl jet domů, vrchol večera se mi právě zjevil před očima a ušima. Kdo nebyl, prohloupil.
Byla by ovšem chyba balit tak předčasně, jelikož tím bychom byli přišli o pidlikající Frantíky GOROD, kteří do Klánovic přijeli představit novotou ještě vonící placku „A Perfect Absolution“, kteroužto jsme poslouchali cestou na akci a abych pravdu řekl – po minulých, barevných, těmi nejlepšími atributy Cynic nasáklých EPčkách je to dost nuda. Stejně tak se mi jevila valná část jejich vystoupení. Jistě, pěvec Julien "Nutz" Deyres je živel, na poměrně ospalý nedělní dav to growlil pěkně zblízka, to když si stoupl na samotný okraj pódia, snažil se i poměrně dost komunikovat (střídavě česky a francouzsky, angličtina mu očividně zrovna dvakrát nejde), ovšem nějaké větší ohlasy z publika se neozvaly.
Pánové na nás vybalili „Birds Of Sulphur“, poměrně slušně šlapající albový otevírák, hodně mě pobavil v triku Anthrax navlečený bicmen Samuel Santiago. Co bylo směšné už méně, bylo nazvučení triggeru, jenž jednoduše zabíjel. Samuel rozhodně ten večer nepatřil mezi technicky nejvybavenější bouchače, ovšem právě zvuk kopáků vytahoval jeho výkon hodně nahoru. Co jsem postřehl, bylo poměrně citelné zhoršení zvuku perkusí a mírně utopená sóla důsledkem přebuzení leadů (tohle se v průběhu večera objevilo více méně u všech smeček kromě Exivious). Jak při „Sailing Into the Earth „ tak i „Carved in the Wind“ jsem si jen přál, aby se Francouzi na prezentaci nové fošny co nejdříve vykašlali (i když psychedelické nátlakové vyhrávky v „Sailing“ potěšily), a neprodleně zabrousili na některé ze svých starších, stále svěžích Epček.
Na to dle mého názoru o fous povedenější, sice „Process of a New Decline“ jsme se dostali s „Programmers of A New Decline“ a závěrečnou tutovkou „Disavow Your God“, při níž najednou formace úplně vykvetla před očima i ušima, pánové si začali mezi sebou vyměňovat klasické pidliky, vykoukl na nás tolik typický Cynikářský duch Gorod a já okamžitě věděl, že kdyby se z tohohle materiálu hrálo od začátku, Gorod by na tom byli o sto procent lépe. I tak ovšem vystoupení působilo dobře, živě, ale já mohu říct, že jsem se dobrých 75% setu nudil.
Páni muzikanté sklidili a na pódium nastoupili švédští techničtí death metalisté SPAWN OF POSSESSION, které mám, přiznávám, ze všech vystoupivších smeček najeté nejméně. Léčícího se Alexiho „Timewarp“ Lai… tedy vlastně Christiana Muenznera vystřídal mírně se hýbající Danny Tunker, jenž společně s basákem tvořili jedinou pohyblivou dvojici na scéně. Zbytek byl trestuhodně statický.
Přestože pánové přijeli na podporu svého nového, kritikou i posluchači velmi kladně přijatého alba „Incurso“, valná část jejich setu se nesla v duchu starších věcí – jmenovitě „Swarm of the Formless „, „Hidden In Flesh“, „Spawn of Possession“ z debutu Cabinet, či „Lash By Lash“, „Dead & Grotesque“ či „Solemn They Await“ z o tři roky mladšího „Noctambulant“, Asi chtějí dát fans ještě čas na protrávení nového materiálu, čert ví.
Nebo že by se Danny nechtěl učit nové vály? Každopádně vystoupení to bylo hodně v pohodě, technický death metal hrubšího zrna své drápy zatínall do těl přítomných, páni muzikanté staticky sledovali krky svých kytar v očekávání dalšího přívalu zběsilých not a nebýt drobných technických problému u bicích, mohlo být vystoupení velmi dobré. Nutno podotknout, že SOP trochu zlobil zvuk a člověk si ak nevychutnal všechny ty solové nuance. Hodně se mi líbily Rondumovy vokály, ten človíček si je i naživo poměrně dosti jistý. Jinak jeho komunikace s publikem též spíše úspornějšího charakteru. Nyní už přenechávám slovo kolegovi Dharmovi:
Původně jsem chtěl Michalovi doplnit každou kapelu, ale nakonec nebyl čas, takže pořádněji přispěji alespoň Obscurou. Když bych předkapely shrnul velmi stručně, tak Exivious byli jednoznačně nejlepší kapelou večera. Gorod velmi zklamali novým albem, ale naživo to bylo přesvědčivé. Spawn Of Possession mají venku famózní novou placku „Incurso“, kterou opravdu žeru a v podstatě jsem šel především na ně. Přesto, jejich set nebyl tak zabijácký, jak bych čekal a občas by se dokonce dalo mluvit i o nudě.
Tolik tedy úvodem a nyní k německým hvězdičkám OBSCURA. První, co jistě zaujalo každého příchozího, byla nádherně zpracovaná grafika plachty, bannerů a bicích dle aktuálního alba „Omnivium“.
Druhá věc, pouze Obscura měla vyvýšené bicí (čekal bych, že alespoň Spawn Of Possession, kteří jsou služebně podstatně starší, nebudou tou „předkapelou na zemi“). Tolik dojmy vizuální, které jsem si uvědomoval za zvuků intra a současně prvního nášlehu „Septuagint“. Fantastický úvodní song, který mi už po prvním poslechu nešel z hlavy, byl zahrán par excelence. A stejně tak i zbytek naprosto, ale naprosto famózního setu! Obscuru jsem viděl třikrát a s naprosto čistým svědomím prohlašuji, že toto vystoupení bylo o třídu jinde, než první dvě.
Uznávám, že je to hodně dáno tím, že „Omnivium“ se mi líbí více, než minulé „Cosmogenesis“, z toho sice Obscura hrála hodně, ale z valné většiny zrovna ty, které se mi líbí. Když jsem nad tím později přemýšlel, došlo mi, že je to možná dáno též novým basákem Linusem Klausenitzerem, který nehraje na bezpražec a v podstatě tam z toho nedělá svou „onanii“, jako bývalý J. P. Thesseling, naopak skvěle podporoval bicí a rytmiku obecně. Následovala další geniální věc „Vortex Omnivium“ a bylo jasné, že jak publikum, tak kapela se velmi dobře baví. „Incarnated“ patří k těm, které mě na „Cosmogenesis“ baví více, zahraná byla skvěle a já byl v sedmém nebi. Nebudu vypisovat všechny songy, hodně mě ale zaujala „Morbid Angelovská“ „Ocean Gateways“, která valila a drtila vše před sebou, nezvyklý song pro Obscuru, ale též vynikající.
Ve chvíli, kdy kapela po celkem pěkném bubenickém sólu rozjela „The Anticosmic Overload“, nevydržel jsem a také si zatočil řepou. Na Steffenovi bylo vidět nadšení z pařícího Black Psa v neděli večer, což také kvitoval s velkým povděkem a tak netrvalo dlouho, než se kapela nechala „ukecat“ k přídavku, kterým byl perfektně zahraný cover od Death „Flesh And The Power It Holds“. No, nevydržel jsem a pařil dál.
Akce to byla skvělá, já jsem si to nesmírně užil, žádná z kapel vyloženě nezklamala (na druhou stranu, když vezmeme v potaz, co jsme měli před očima za přehlídku muzikantů, tak proč to vůbec řeším) a myslím, že všichni odjížděli s pocitem dobře utracených peněz (nejen za lístek). Závěr nechám Michalovi.. (Dharm)
Akce to byla vskutku povedená, jak již napsal Dharm, pro mne jednoznačně vrcholem Exivious, kteří profesorsky nadiktovali zbytku večera. Naživo super také Spawn Of Possession, trochu méně mne pak bavili Gorod, jejichž novinku nejsem schopen řádně vstřebat a přijde mi, až na některé kulervoucí pasáže, oproti dřívějším zářezům tedy dosti slabší. Obscura pobavila se svými heavy metalovými větráky, při nichž jim kadeře vlály jak v 80. letech. Ať tak, či tak, večer ve společnosti tech/deathových smeček se povedl, tak do budoucna jen houšť podobných akcí.
Normální - DW
Kurzíva- Dharm
