Jak na Mikuláše do Matrixu čerti přišli.
Se sestavou tohohle turné byly trošku patálie. Z původní anoncované sestavy Kvelertak, Toxic Holocaust, Trap Them a Wolves Like Us nejdříve vypadli předposledně jmenovaní. Když jsem se dozvěděl, že je mají nahradit Doomriders, chrochtal jsem nadšením. Ne že by mě Trap Them nebavili, ale Doomriders mě prostě berou víc. V den koncertu jsem zaregistroval, že namísto Doomriders jedou The Secret. Hm… No, přiznám se, že jsem z téhle novinky úplně do stropu úplně neskákal.
Kolem osmé pro slušně, ale nijak zvlášť zaplněný klub otvírali WOLVES LIKE US. Pro mě překvapení večera. Vizuelně parta metlošů, která někde cestou sbalila dřevorubce s kytarou a postavila ho za mikrofon. Kapela produkuje něco jako jako psychedelický mix hardcore s metalem a dělá to podle mě skvěle. Evidentně jsem nebyl sám, koho kapela na turné zaujala, později mi kytarista u stánku s merchem na mé dotazy ohledně LP, CD a triček vytrvale odpovídal: Sorry man, it´s sold out.
Po WLU nastupují THE SECRET. Z pódia lítají drony, blesky, vše v červeném ponurém přítmí s mraky suchého ledu. Italští černokněžníci naprali do shakeru drone, black, thrash, HC a kdoví čím vším to ještě dochutili. Nicméně výsledkem byl koktejl, který vydržím poslouchat se zájmem tři, čtyři kusy a pak mě začíná spíš nudit.
O přestávce vykecávám v předsálí a když se s prvními tóny TOXIC HOLOCAUST vracím, mám pocit, že jsem na jiném koncertě. Odkudsi se vyrojila ohromná masa lidí a je úplně plno. Wow. Hned s úvodní skladbou Metal Attack parta kolem Joela Grinda valí do lidí s neskutečnou vervou svůj old school punk thrash metal, to vše omotáno řádně prasáckým zvukem. Pod pódiem se okamžitě rozjel mosh pit připomínající spíš Maelström, který s sebou bral vše, co mu stojí v cestě. Úžasnej bordel, a navíc se během koncertu stupňoval snad geometrickou řadou. Ruce, nohy, nahoře, dole, vlevo, vpravo... Po závěrečné Bitch se člověk akorát tak otřepal a chvíli přemýšlel, kde vlastně je a proč. Měl jsem pocit, jako bych právě dostal přes hubu…
Po pauze nastupují před opět prořídlé publikum KVELERTAK a hned na úvod odpalují Sjøhyenar, jednu z nejchytlavějších pecek z jejich ceněného debutu. Erlend Hjelvik vyskakoval jako čertík z krabičky, zbylá pětka tísnící se na malém pódiu stejně tak a… a měl jsem stejný pocit, jako když jsem viděl Pelican po High On Fire, Grinderman po Swans nebo nedej bůh Metallicu po Slayer. Totiž ten, že kapela, která se vám normálně líbí najednou jakoby ztratila šťávu. Na druhou stranu je třeba říct, že po Toxic Holocaust by měla šanci na úspěch snad jen neutronová puma a že Kvelertak vyšli z výše uvedených soubojů společně s Grinderman určitě nejlíp. Nebyl to určitě špatný koncert, jen by mi prohozené pořadí kapel vyhovovalo lépe. Když si vzpomenu na vystoupení Kvelertak na letošním Brutalu, kapele sedělo větší pódium mnohem víc, než stísněná klubová scéna.
Takže, podtrženo, sečteno, když si ještě představím namísto The Secret Doomriders, byl by to koncert tak na 140 %. Ale i takhle musím říct, jeden z koncertů roku.
#?-:nbsp;
